Jednoho letního večera jsme společně s kamarádkou vyrazily k řece se koupat. Během chvíle se na vodě objevil obraz.

Téměř deset let jezdíme s rodinou každý rok na pronajatou chalupu, kde si s manželem a dětmi užíváme léto. Minulý rok jsem se rozhodla, že tam pojedeme s kamarádkou.

Zaplatily jsme si týdenní pobyt, předpověď hlásila, že bude hezky a teplo, takže jsem se velmi těšila. Vyrazily jsme hned první červencový týden. Rychle jsme se zabydlely a šly jsme k vodě. Kamarádku Soňu napadlo, že bychom se mohly jít koupat i večer.

Je pravda, že takové noční koupání by mohlo být fajn, říkala jsem si. Po večeři jsme se oblékly znovu do plavek a hodily přes sebe župany. Kdyby nás někdo viděl, jak míříme k vodě a ještě s láhví vína, asi by se pěkně pobavil.

Podivný obraz

Jako první se šla koupat Soňa. Volala na mě zdálky: „Pojď taky, voda je jako kafíčko, trochu si zaplaveme.“ Shodila jsem župan a rozeběhla jsem se za ní. Udělala jsem pár temp, když vtom jsem se zarazila. Ve vodě se zrcadlil podivný obraz.

Podívala jsem se na oblohu, ale ta byla jako vymetená. Nechala jsem to být a plavala jsem dál. Vtom ale Soňa zavolala: „Poplav ke mně, to musíš vidět!“ Když jsem se k ní přiblížila, ukazovala prstem pár metrů od sebe. Viděla to samé, co já před malým okamžikem.

„Co to je?“ zeptala se mě. „Vypadá to jako obří bludička, která se prohlíží na hladině vody, ale podívej se na oblohu, tam nic není. Divné, že?“ Nechápala jsem, jak je to možné. Obraz ve vodě jsme viděly obě.

Ztuhly nám nohy

Soňa se začínala bát, tak řekla, že poplaveme raději zpět. Když jsme se dostaly na místo, kde už jsme stačily, oběma nám ztuhly nohy. Nemohla jsem udělat jediný krok. Soňa na tom byla stejně. Začala hrozně pištět, že se bojí.

To záhadné světlo se najednou přibližovalo k nám. Jako by si to s námi chtělo povídat. Hladina vody se rozvlnila. Vší silou jsem se snažila pohnout nohama, abych mohla utéct z řeky ven. Moc to nešlo. Bála jsem se, že mě to světlo vtáhne do řeky.

Soně se nakonec podařilo nohy rozpohybovat. Dobelhala se ke mně a pomohla mi z vody. Obě jsme prudce oddychovaly.

Děsivé zasyčení

Zamířily jsme rychle k chalupě. V polovině cesty jsem se otočila. Měla jsem pocit, že cítím v zádech něčí pohled. Vrátila jsem se k vodě. Kousek od břehu byl strom a za ním jsem zaznamenala něčí pohyb. Pak se ozvalo divné zasyčení a jako by někdo něco říkal. Jenom jsem tomu nerozuměla.

Odjely jsme domů

Zpanikařila jsem a utíkala jsem zpátky. V chalupě jsme se zamkly a oknem jsme pozorovaly, jak se najednou zvedl vítr. Strachy jsme zatáhly závěsy. Ráno jsme se sbalily a jely domů. Dodnes nevím, co se tam stalo.

Nikola K. (56), Příbram