Přišlo mi pozvání na třídní sraz a mně v tu chvíli zase vyhrkly slzy. Studovala jsem zdravotní školu, kterou jsem si vybrala a kam jsem se moc těšila.

Jenže odmala jsem měla velké zdravotní problémy, tak jsem dost často chyběla. Bohužel díky tomu trochu trpěl i můj prospěch. Už jako malou holku mě stále bolelo břicho, nechtěla jsem jíst a byla jsem strašně hubená.

A především to bylo trnem v oku mým spolužačkám, které zkoušely jednu dietu za druhou, a ne a ne zhubnout. Jako záminku si zvolily mé horší známky.

Ztrapnila mě i učitelka

„Měla ses víc učit, pak bys nedostala zase čtyřku,“ pronesla spolužačka, když nám rozdávala písemky z matematiky. Když jsem nedokázala zodpovědět otázku při zkoušení u tabule, všechny holky a tři kluci začali pokřikovat urážky.

„Ty sem vůbec nepatříš,“ zhodnotila nakonec mé výkony i třídní učitelka. Jenže rodiče nechtěli žádnou anabázi s přestupem podstupovat, a tak rozhodli, že zůstanu.

Hrála si se mnou

Když si ke mně sedla ve třeťáku Klára, chvíli to vypadalo, že jsem snad potkala spřízněnou duši. „Nechceš se kamarádit?“ řekla tehdy a já byla na vrcholu blaha. Ale hrozně jsem se spálila.

Jak jsem později zjistila, vše, co jsem jí řekla, pak vyslepičila ostatním holkám a společně to probíraly v jedné partě a prý se moc nasmály. To mě zranilo nejvíc. Za upřímnost zrada. Uzavřela jsem se do sebe a s nikým ze třídy jsem se nebavila.

To byla jediná obrana, na kterou jsem se zmohla. Nešla jsem ani na rozlučkový večírek po maturitě. Úplně mě děsil. A také si myslím, že jsem tam absolutně nikomu nechyběla.

Dodnes mě řeší

Ještě stále mi jednou za pět let chodí pozvánky na třídní srazy. Nechodím, s poděkováním odmítnu. Od jedné spolužačky, kterou pravidelně potkávám ve městě vím, že jsem dodnes spolužačkám pro smích a na každém srazu o mně padne nelichotivá zmínka.

Holt jsem v tomto kolektivu zapsaná jako otloukánek. Letos se pořádá sraz s přespáním na Šumavě. Opět jsem pozvaná. Nedokážu překročit svůj stín a na sraz jet. Nechci se dva dny přetvařovat.

Život mi nezničily

Nechci dokazovat, že jsem v životě také úspěšná, a nakonec zřejmě jako jediná z nich jsem si udělala i doktorát. Chci prostě část okolo střední školy zcela vymazat ze svého života. Ani doma jsem nikdy nikomu nevykládala, jak má školní docházka probíhala.

Žiju spokojený život. Mám muže, s ním krásné a zdravé dítě a kariéru. Mám vlastně vše, co si mohu přát. Jediná kaňka na mém životě je střední škola a zloba spolužaček, které se mnou neměly slitování a ublížily mi tak zřejmě navždy.

Magda S. (65), Zlín