Mateřská láska dokáže člověka zaslepit. Nechtěla jsem uvěřit tomu, co mi život naznačoval. Až vědma mi dokázala otevřít oči a ukázat realitu.

Mám jediného syna Denise, pro kterého bych bývala udělala cokoli. Jeho otec nás opustil, když synkovi bylo jedenáct, a já se o něj o to víc starala. Se svou láskou jsem to ale přeháněla. Nevšimla jsem si, že z něj roste rozmazlený, samolibý člověk.

Dětem ve škole ubližoval a učitelům odmlouval. Já ale syna omlouvala a statečně za něj bojovala. Nakonec se oženil už ve dvaceti, protože musel. Postupně se mu narodily dvě děti.

Snacha si už za půl roku na syna stěžovala, že pije a je na ni hrubý. Já ale největší chybu viděla v ní, uhnala ho a můj Denis byl v manželství nešťastný.

Domluvila mi

Když se rozvedli, nastěhoval se ke mně. Pil ještě víc, z práce ho vyhodili. Pak začal být hrubý i na mě, a navíc se mi začaly ztrácet peníze. A nejen mně… Zavřeli ho za krádeže. Kartářka, kterou jsem v zoufalství vyhledala, rychle odhalila můj problém.

Řekla mi, že jsem se na synovi svou opičí láskou podepsala. „Teď musíte myslet na sebe a na svůj život,“ kárala mě ta věštkyně. Osud mě podle ní uchránil před mnohem větším zlem, a možná dokonce předčasnou smrtí. Mám prý využít toho, že je syn ve vězení, a začít nový život.

Tolik štěstí

Vyjet si na dovolenou, kde mě prý čeká možná i láska, která mi změní život. Tak mě přesvědčila, že jsem jí uvěřila.

S kamarádkou jsme se vydaly do Španělska – a já se tam, možná proto, že jsem se na chvíli zbavila starostí, seznámila se šarmantním postarším Španělem. Než se syn vrátil z vězení, odstěhovala jsem se do té země nadobro. A je to taková úleva!

Tolik štěstí jsem nezažila za celý život, jako za ty tři roky. Vědma mi poradila dobře, tu pupeční šňůru jsem musela odstřihnout. Do Česka se vracím jen na pár týdnů v roce, abych viděla vnoučata. Syn se neozve, jak je rok dlouhý. a mně už to dnes vlastně ani nemrzí.

Anna (63), Jihlava