Kdysi jsem si nechala číst budoucnost z ruky. Bylo to ze zvědavosti. Roky plynuly a já už vůbec nečekala, že se to splní…

Na splnění některých předpovědí si člověk musí v životě déle počkat. Někdy i desítky let. Dnes už ovšem věřím tomu, že naše budoucnost je někde předem zapsaná a že někteří lidé ji skutečně mohou vidět.

Každoroční vesnická zábava

Nechala jsem si kdysi dávno věštit z ruky a po letech se to skutečně splnilo! Bylo mi tenkrát asi osmnáct let, když jsme s mojí nejlepší kamarádkou Vlaďkou šly na vesnickou pouť.

Kolotoče a cukrovou vatu jsme obě dvě milovaly, takže jsme si každoroční pouť nikdy nemohly nechat ujít.

Mnoho atrakcí

Navíc tam byla i spousta pohledných kluků z naší vesnice a občas nám některý z nich vystřelil i růži z papíru. Kromě mnoha dalších atrakcí tam stála jedna starší žena a nabízela, že může z čar na dlani poznat budoucnost člověka.

Ačkoliv jsme o tom samozřejmě pochybovaly, obě jsme si s Vlaďkou nechaly ze zvědavosti do svého osudu nahlédnout. Nejprve to zkusila kamarádka.

Žena jí řekla, že ji čekají velké ztráty, ale potom se všechno zlepší a bude mít tři krásné a zdravé dcery a bude mít spokojený život.

Věštba se mi zamlouvala

Byla jsem zvědavá, co věštkyně předpoví mně. Dozvěděla jsem se, že mohu počítat s klidným životem, že budu mít příbuzné v Kanadě a provdám se za milionáře. Taková věštba se mi pochopitelně zamlouvala, nepřikládala jsem jí ale žádnou důležitost. Spíš mě to pobavilo a v tu chvíli zahřálo u srdce.

Šťastně jsem se vdala

Na onu věštbu jsem postupně zapomněla, jak život šel. Dařilo se mi, zvládla jsem maturitu, našla si hodného partnera, vzali jsme se a měli jsme syna a dceru. S Vlaďkou jsme se dál moc nestýkaly, protože se přestěhovala do hlavního města.

Moc jsme o sobě pak nevěděly. O věštbě jsem řekla Milanovi, svému muži, pár dnů po svatbě. Oba jsme se jí zasmáli, už proto, že manžel nepocházel z žádných bohatých kruhů. A žádné příbuzné v Kanadě rovněž neměl. Od té doby jsem pak o té věštbě z ruky vůbec nepřemýšlela.

Setkání po třiceti letech

Léta ubíhala a já měla klidný a spokojený život. Na třídních srazech v pětiletém intervalu jsme se s Vlaďkou míjely, jednou tam byla ona, podruhé zase já. Teprve na srazu po třiceti letech jsme se obě znovu setkaly. Nadšeně jsme si padly do náruče.

Čas na nás obou pochopitelně zapracoval. Já jsem Vlaďce vylíčila, jak spokojeným životem žiji. Dodala jsem, že to tak je i navzdory tomu, že jsem si nevzala milionáře podle té věštby.

Předpověď se vyplnila

Vzápětí mě Vlaďka ohromila, když mi sdělila, jak probíhal její život. Všechno se jí totiž přesně vyplnilo tak, jak jí žena předpověděla. Co se týkalo těch ztrát, jednalo se o oba její rodiče. Ti zemřeli nedlouho po její maturitě, v rychlém sledu.

Otec měl smrtelný úraz při jedné autonehodě, matka se pak zhroutila a odešla ze života dobrovolně. Vlaďka se později provdala a skutečně se jí postupně narodily tři dcery, jak to věštkyně z ruky řekla.

Já jsem Vlaďce řekla, že sice žiji klidným životem, ale žádné příbuzné v Kanadě nemám a milionáře jsem si taky nevzala.

Překvapení

Tehdy jsem ovšem ještě nevěděla, že se ta věštba brzy opravdu splní, a to celkem brzy. Napřed to byli příbuzní v Kanadě. Dcera si našla kanadského přítele a provdala se za něho. Tehdy mi v hlavě zablikala kontrolka.

Na svatbě dcery jsem jí o té věštbě řekla, což ji pobavilo, a doporučila mi, ať hledám nějakého milionáře. Toho jsem ale nakonec našla doma.

Tvářil se vážně

Dva měsíce po svatbě dcery za mnou přišel Milan a tvářil se velice vážně. Prohlásil, že si musíme promluvit o něčem důležitém. Pomyslela jsem okamžitě na nejrůznější špatné možnosti. Je vážně nemocný? Chce se rozvádět? Našel si jinou ženu? Byl mi nevěrný?

Nestačila jsem se divit

Naštěstí se nejednalo o nic z toho. Pravda byla úplně jinde. Milan totiž jen tak z hecu vsadil Sportku, což nikdy předtím v životě neudělal. A štěstí se na něho usmálo opravdu bohatě. Na náhodný tip se mu podařilo vyhrát několik milionů korun.

Nejprve jsem zalapala po dechu a nevěděla, co na to říct, pak už jsme se jen smáli a šťastně objímali.

Věci mezi nebem a zemí existují

Pochopitelně přišla řeč i na tu věštbu z mládí. V duchu jsem se musela té staré ženě z pouti omluvit a uznat, že opravdu viděla do budoucnosti, přinejmenším do té mé a Vlaďčiny.

Na věci mezi nebem a zemí jsem pak změnila názor a dnes věřím tomu, že skutečně existují lidé, kteří dokážou odhadnout, co nás v životě čeká. A jsem ráda, že ta moje budoucnost se ukázala být přesně takovou, o jaké jsem se dozvěděla ve svých osmnácti letech!

Mariana H. (60), Jindřichův Hradec