Byla jsem ještě malá holka. Já a mé spolužačky jsme obdivovaly jinou dívku. O sedm let starší a velmi krásnou. Tak jsme se jí chtěly ve všem vyrovnat.

Bylo jí patnáct a jmenovala se Eliška. Krásná, jiná než všechny ostatní. Měla dlouhé blond vlasy, které se leskly na slunci jako medový samet. Její oči byly velké a modré, skoro jako by se v nich zrcadlil celý svět.

Nesmírně krásná dívka, kterou jsme my, čisté dětské duše, milovaly, a až tak nevnímaly, že vrstevnice na ni žárlí.

Krásná tělem i duší

Každý její pohyb měl v sobě jakousi něžnost, ale zároveň i sílu. Nosila oblečení, které pro nás bylo neuvěřitelně inspirativní. Moderní, tzv. ze Západu. Džínové šortky a bílá trička s nějakými nápisy, kterým jsme nerozuměly.

Když šla kolem nás, jako by na okamžik celý svět zpomalil a my jsme se na ni dívaly se zatajeným dechem jako na manekýnu. Vždycky se k nám chovala mile, ale zároveň si držela jakýsi odstup.

Vždy jsme ale chtěly být jako ona. Toužily jsme po tom, abychom měly její krásu, sebejistotu a schopnost přitahovat pozornost.

Kráska, která zmizela

Vzpomínám si na okamžik, kdy jsme se dozvěděly, že Eliška je nemocná. Nešlo o obyčejnou nemoc. Nevěděly jsme přesně, co se děje, protože dospělí to před námi tajili, že jsme na to malé. Ale vím, že se začala měnit.

Když jsem ji potkala, už nebyla tou okouzlující dívkou, kterou jsme obdivovaly. Její zářivý úsměv, který nás vždycky okouzloval, se začal ztrácet a místo toho se objevily chmurné pohledy.

Musela do nemocnice

V oblečení se najednou více skrývala, byla jako šedá myška. A najednou nebyla. Nakonec ji hospitalizovali v psychiatrické léčebně. Bylo to zvláštní období, protože jsme všichni stále věřili, že se vrátí. Ta kráska, kterou jsme hlavně my holky obdivovaly.

Po několika měsících, kdy byla v léčebně, ji skutečně pustili zpět. Ale byla to jiná Eliška. V jejích očích už nebylo nic z té jiskry, která ji dříve definovala. Zůstala tichá, uzavřená a lidé se jí až báli. Bohužel.

Tragédie, která nás zasáhla

Pak přišel den, kdy jsme se dozvěděli, že Eliška spáchala sebevraždu. Proč? Všechno se zdálo najednou tak prázdné. Jak to, že ta dívka, kterou jsme všechny obdivovaly a která byla v našich očích dokonalá, skončila takhle?

Jak mohla ta krásná žena zemřít tak mladá? Byla to ztráta, kterou jsme jako děti nedokázaly pochopit. Nyní, když se dívám zpět, už vím, co všechno může člověk skrývat za svou krásou. Jak křehká může být i krásná duše s ještě půvabnějším obalem. Bohužel osud si nevybírá a některým vyměří smutnou a krátkou čáru života.

Lída S. (68), Plzeň