Půlnoční procházka v lese nám připadala jako skvělý nápad. Když jsme se ale vrátili domů, v jednom z telefonů jsme našli něco děsivého.

Byl to nápad, který začal jako legrace. Skupina přátel, několik lahví vína a noční túra lesem. Nic, co by se dalo považovat za extra nebezpečné. Věděli jsme, že to bude trochu strašidelné, ale zároveň to byl ten typ dobrodružství, který máme rádi.

Les v noci vypadá jinak než ve dne, to jsme věděli. Ale nic nás nepřipravilo na to, co se stalo. Začali jsme až po půlnoci. Měsíc osvětloval cestu, stromy vrhaly podivné stíny. Všichni jsme se smáli a povídali si, zpočátku jsme se nebáli.

Všichni jsme měli své telefony s sebou, ale nepamatuji si, že by ho někdo během výletu vytáhl a točil video nebo fotil fotky. Nejspíš jsme si to ani neuvědomili. Po návratu domů jsme šli okamžitě spát.

Záhadné video

Ráno u snídaně si moje kamarádka všimla, že na jejím telefonu je nějaké video. „Kdo to točil?“ zeptala se. Nikdo neodpověděl, protože si nikdo z nás nepamatoval, že by telefon vytáhl.

Obraz se zatřásl

Na záběrech jsme viděli nás, jak jdeme po cestě – smáli jsme se, dělali blbosti, občas jsme se zastavili. Všechno vypadalo normálně. Až do té chvíle, kdy se obraz na chvíli zatřásl. Kamera se otočila, ale vypadalo to, jako by ji nikdo nedržel. Otočila se pomalu a zamířila na stromy za námi.

Postava mezi stromy

Bylo tam něco. Něco, co jsme neviděli, když jsme šli. Postava. Stála mezi stromy, v dálce, jen tak tam postávala, visela, nehybná. Byla to postava člověka, ale byla děsivá. Nikdo z nás si nevzpomínal, že bychom něco podobného jen zahlédli. A nikdo z nás ani nedokázal vysvětlit, kdo to video točil.

Sledoval nás přízrak?

Začala jsem mít špatný pocit, i když jsem se snažila zůstat v klidu. Vždyť to mohl být jen nějaký špatný úhel, chyba kamery. Ale pořád tam stála. A v té chvíli jsem si vzpomněla, že po celou dobu cesty jsem měla pocit, že nás někdo sleduje.

Cítila jsem, jak na nás někdo kouká. Ale nikdy jsem se neotočila, nikdy jsem se nepodívala za sebe. Když video skončilo, několik minut jsme byli v naprostém tichu. Všichni jsme cítili, že něco není v pořádku, ale nikdo se neodvážil promluvit. Kdo to byl? A jak je možné, že jsme ho neviděli?

Do lesa už jsme nikdy nešli

Záznamy na telefonu jsme okamžitě smazali, ale obrazy zůstaly v našich myslích. Nikdo z nás už nikdy nešel do toho lesa. A kdykoli si vzpomenu na tu noční túru, vidím postavu, kterou jsme natočili na video, jen nikdo z nás nevěděl, kdo to točil.

Zuzana K. (54), Kolín