Domů     Děsivé video z procházky
Děsivé video z procházky
3 minuty čtení

Půlnoční procházka v lese nám připadala jako skvělý nápad. Když jsme se ale vrátili domů, v jednom z telefonů jsme našli něco děsivého.

Byl to nápad, který začal jako legrace. Skupina přátel, několik lahví vína a noční túra lesem. Nic, co by se dalo považovat za extra nebezpečné. Věděli jsme, že to bude trochu strašidelné, ale zároveň to byl ten typ dobrodružství, který máme rádi.

Les v noci vypadá jinak než ve dne, to jsme věděli. Ale nic nás nepřipravilo na to, co se stalo. Začali jsme až po půlnoci. Měsíc osvětloval cestu, stromy vrhaly podivné stíny. Všichni jsme se smáli a povídali si, zpočátku jsme se nebáli.

Všichni jsme měli své telefony s sebou, ale nepamatuji si, že by ho někdo během výletu vytáhl a točil video nebo fotil fotky. Nejspíš jsme si to ani neuvědomili. Po návratu domů jsme šli okamžitě spát.

Záhadné video

Ráno u snídaně si moje kamarádka všimla, že na jejím telefonu je nějaké video. „Kdo to točil?“ zeptala se. Nikdo neodpověděl, protože si nikdo z nás nepamatoval, že by telefon vytáhl.

Obraz se zatřásl

Na záběrech jsme viděli nás, jak jdeme po cestě – smáli jsme se, dělali blbosti, občas jsme se zastavili. Všechno vypadalo normálně. Až do té chvíle, kdy se obraz na chvíli zatřásl. Kamera se otočila, ale vypadalo to, jako by ji nikdo nedržel. Otočila se pomalu a zamířila na stromy za námi.

Postava mezi stromy

Bylo tam něco. Něco, co jsme neviděli, když jsme šli. Postava. Stála mezi stromy, v dálce, jen tak tam postávala, visela, nehybná. Byla to postava člověka, ale byla děsivá. Nikdo z nás si nevzpomínal, že bychom něco podobného jen zahlédli. A nikdo z nás ani nedokázal vysvětlit, kdo to video točil.

Sledoval nás přízrak?

Začala jsem mít špatný pocit, i když jsem se snažila zůstat v klidu. Vždyť to mohl být jen nějaký špatný úhel, chyba kamery. Ale pořád tam stála. A v té chvíli jsem si vzpomněla, že po celou dobu cesty jsem měla pocit, že nás někdo sleduje.

Cítila jsem, jak na nás někdo kouká. Ale nikdy jsem se neotočila, nikdy jsem se nepodívala za sebe. Když video skončilo, několik minut jsme byli v naprostém tichu. Všichni jsme cítili, že něco není v pořádku, ale nikdo se neodvážil promluvit. Kdo to byl? A jak je možné, že jsme ho neviděli?

Do lesa už jsme nikdy nešli

Záznamy na telefonu jsme okamžitě smazali, ale obrazy zůstaly v našich myslích. Nikdo z nás už nikdy nešel do toho lesa. A kdykoli si vzpomenu na tu noční túru, vidím postavu, kterou jsme natočili na video, jen nikdo z nás nevěděl, kdo to točil.

Zuzana K. (54), Kolín

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.