Sousedka nesnesla hluk. Několikrát denně mlátila do zdi. Po její smrti jsem myslela, že bude klid. Pak se ale bouchání opět ozvalo.
Moje sousedka byla dost nepříjemná, nesměla jsem si doma pustit nahlas televizi, aniž na mě ta paní nezačala bušit. Pak jsem s hrůzou zjistila, že leží vedle mrtvá už týden. A co víc – bouchání neustalo.
Desátá odbila
Prvních pár měsíců v novém bytě bylo krušných. Cítila jsem se po večerech sama a k tomu jsem měla zlou sousedku. Ta na mě bouchala pokaždé, když jsem po desáté večer pustila televizi nebo s někým mluvila po telefonu.
Došlo to tak daleko, že jsem raději nosila sluchátka. Myslela jsem si, že v pěkném podnájmu budu hostit kamarádky, ale nebylo to možné. Ženská odvedle nesnesla jakýkoliv hluk – a to nešlo o žádný mejdan. Musela jsem si zvyknout a po desáté se úplně ztišit.
„Proč šeptáme?“ ptala se kamarádka, kterou jsem doprovázela ke dveřím, bylo přesně deset večer. Na zem mi spadl svazek klíčů. Vtom se ozvalo mlácení na zeď. Kamarádka vyděšeně vykulila oči a já jen smutně pokrčila rameny.
Když jsem si dávala občas pozdě večer sprchu, neváhala mi sousedka bouchat na dveře! Stížnosti majiteli nepomáhaly. Navíc se stalo něco nečekaného.
Záchvaty kašle ustaly
Dušičkové období bylo obzvlášť depresivní, sousedka navíc měla záchvaty kašle. Ty ji ovšem nebrzdily v ťukání, jež se ozývalo stále, a já už ho ani nevnímala. Pak jsem přestala slýchat kašel, ale několik dní jen klepání, klidně i uprostřed noci.
Byla jsem přesvědčená, že se ta paní odvedle už dočista zbláznila. Jenže za týden ji vyvezli mrtvou a domovník mi prozradil, že tam takhle ležela už dlouho. Přišlo mi to opravdu strašidelné a nechápala jsem, odkud se zvuky poslední dny braly.
V noci jsem se bála usnout a začala přespávat u nového přítele. Jednou jsme ale skončili u mě. Zvyklá na noční klid jsem se chovala potichoučku jako myš. Pak mi došlo, že už to není potřeba, a tak jsem pustila hudbu a skočili jsme do postele.
Přítel se po chvíli náhle zarazil: „Co je to za rány?“ Vzpamatovala jsem se a vtom se ozvalo mlácení na zeď. Hned jsem začala balit. Bylo mi jedno, že spolu chodíme krátce, musela jsem se z toho bytu okamžitě odstěhovat. Lituji dalších nájemníků, ale třeba si ta tvrdohlavá paní zasedla jenom na mě.
Knihovna po celé stěně
Když jsem o tom pověděla domovníkovi, nemohl věřit, že by zdi byly tak tenké. Šla jsem se s ním do sousedčina bytu podívat a nemohla uvěřit vlastním očím. Přes celou stěnu sousedící s mojí garsonkou stála knihovna přetékající knihami. Kam ta nebožačka bouchala, mi není dodnes jasné.
Nikola J. (51), Zlín
