Domů     Hledala jsem pravého tátu
Hledala jsem pravého tátu
5 minut čtení

Celý život jsem byla otcova holčička. Měl pro mě slabost, říkal mi princezno a já si myslela, že mi svět leží u nohou.

Ležela jsem vedle táty v nemocnici a držela ho za ruku. Dýchal mělce a věděla jsem, že už nemáme moc času. Pak se na mě podíval očima, které už nebyly tak jasné jako dřív, a zašeptal: „Musím ti něco říct.“

Ten mrazivý pocit, jak to vyslovil, si budu navždy pamatovat. „Nejsem tvůj biologický otec,“ vydechl. „Tvoje matka… ona tě měla s jiným mužem,“ šeptal s tím, že ho nikdy ani nenapadlo nahlížet na mě jinak než jako na svoji dceru. Svoji princeznu.

Cítila jsem se zrazená

Cítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo. Myslela jsem si, že špatně slyším. „Cože? Tati, o čem to mluvíš?“ Ruce se mi třásly a v první chvíli mě jen napadlo, že možná už neví, co říká. „Promiň.“ Jeho hlas byl slabý. „Nechtěl jsem, abys to zjistila takhle.

Ale nemůžu odejít, aniž bych ti to řekl,“ mluvil pomalu a svěřil se s tím, že mi to chtěl říci už dávno, ale má matka byla proti. A on ji nechtěl zradit. Z očí mi vyhrkly slzy. Celý můj život byl založený na lži. Kdo tedy byl můj pravý otec? A proč mi to nikdo nikdy neřekl?

Začala jsem pátrat v minulosti

Když zemřel, zůstala jsem v nemocničním pokoji ještě dlouho. Nemohla jsem odejít. Hleděla jsem na jeho nehybné tělo a nedokázala si představit svět, kde už není. A zároveň jsem měla pocit, že jsem ho nikdy doopravdy neznala.

Doma jsem otevřela staré rodinné fotografie. Hledala jsem něco, co mi uniklo, nějaký náznak pravdy. Ale na všech fotkách jsme byli šťastná rodina. Já, on a máma. Jenže teď mi to připadalo jako kulisy divadelního představení.

Kdo je můj pravý otec?

Nevydržela jsem to a konfrontovala matku. Seděla v obývacím pokoji a háčkovala jako vždycky. Když jsem jí řekla, co mi táta řekl, ztuhla a položila háček na stůl. „Takže ti to nakonec řekl,“ povzdechla si.

„Tušila jsem, že to udělá.“ Já ji zahrnula spoustou otázek. „Proč jste mi to tajili?“ Moje slova zněla mnohem tvrději, než jsem chtěla. Matka se na mě podívala unavenýma očima.

„On tě nechtěl. Odešel hned, jak zjistil, že jsem těhotná. A tvůj otec, ten, co tě vychoval, ten tě miloval od prvního dne. Proto jsme se rozhodli, že pravda nikomu neprospěje.“

Na čem teď záleží?

Pravda nikomu neprospěje. Ta slova mi zněla v hlavě celé týdny. Cítila jsem se podvedená, ale zároveň jsem nemohla popřít, že muž, kterého jsem znala jako otce, mě opravdu miloval. Pořád mi ale vrtalo hlavou, kdo byl můj skutečný biologický otec.

Nakonec jsem se rozhodla pátrat dál. Našla jsem několik známých, kteří ho znali. Bylo zvláštní slyšet o někom, kdo měl být mou součástí, ale nikdy v mém životě nebyl. Matka o něm odmítala mluvit. Nakonec prozradila alespoň jméno.

Sama o něm od jeho odchodu nechtěla nic vědět. Našla jsem ho. Žil v jiném městě, měl vlastní rodinu, vlastní děti. Máma nechtěla, abych ho kontaktovala, ale já nemohla jinak. Byl to ale cizí člověk.

Kdo z nich mi lhal?

Setkání s ním bylo zvláštní. Podíval se na mě a já v něm neviděla nic známého. „Nevěděl jsem o tobě,“ řekl. „Kdybych to býval věděl, možná by bylo všechno jinak.“ Byla jsem zmatená. Kdo z nich mluví pravdu? Proč by mi máma lhala?

Mámy už jsem se ptát nechtěla, ale pochopila jsem, že na tom už nezáleží. Můj skutečný otec byl ten, který mě vychoval, držel mě za ruku, když jsem se bála, a učil mě jezdit na kole.

Časem jsem si dokonce začala vybavovat drobné detaily, které mi dříve unikaly. Můj otec měl světle hnědé oči, zatímco já mám tmavé. Babička jednou řekla něco o tom, že mám nos po někom jiném, ale matka ji rázně umlčela.

Už to dávalo smysl

Když jsem byla dítě, lidé mi často říkali, že nejsem rodičům vůbec podobná. Táta se tomu smál a vtipkoval: „To má asi po sousedovi!“ Nakonec jsem si uvědomila, že moje pravá rodina byla vždycky ta, kterou jsem měla.

Lidé, kteří mě milovali, ti, kteří mě vychovali, stáli při mně v těžkých chvílích a dali mi pocit bezpečí. Můj biologický otec byl jen jméno. Vzpomínám na toho „svého“, protože láska se neměří krví, ale činy. Dnes už vím, že krev není vždycky to nejdůležitější.

Rodina jsou ti, kteří nás milují, stojí při nás a obětují se pro nás. Můj otec mě možná nepočal, ale vychoval mě, chránil mě a dal mi lásku. A to je to, co mělo vždycky největší cenu.

Petra R. (57), Olomouc

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Trápila jsem se otázkou, zda mladým vyklidit pole a nechat jim svůj dům, nebo zůstat a bojovat. Nakonec jsem se rozhodla. Nikam se nehnu! Už zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu břečku do dřezu a znovu zapnula rychlovarnou konvici – ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit. A nic! Zaťala jsem bezmocně ruce v pěst. Zase jsem byl
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i