Domů     Hledala jsem pravého tátu
Hledala jsem pravého tátu
5 minut čtení

Celý život jsem byla otcova holčička. Měl pro mě slabost, říkal mi princezno a já si myslela, že mi svět leží u nohou.

Ležela jsem vedle táty v nemocnici a držela ho za ruku. Dýchal mělce a věděla jsem, že už nemáme moc času. Pak se na mě podíval očima, které už nebyly tak jasné jako dřív, a zašeptal: „Musím ti něco říct.“

Ten mrazivý pocit, jak to vyslovil, si budu navždy pamatovat. „Nejsem tvůj biologický otec,“ vydechl. „Tvoje matka… ona tě měla s jiným mužem,“ šeptal s tím, že ho nikdy ani nenapadlo nahlížet na mě jinak než jako na svoji dceru. Svoji princeznu.

Cítila jsem se zrazená

Cítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo. Myslela jsem si, že špatně slyším. „Cože? Tati, o čem to mluvíš?“ Ruce se mi třásly a v první chvíli mě jen napadlo, že možná už neví, co říká. „Promiň.“ Jeho hlas byl slabý. „Nechtěl jsem, abys to zjistila takhle.

Ale nemůžu odejít, aniž bych ti to řekl,“ mluvil pomalu a svěřil se s tím, že mi to chtěl říci už dávno, ale má matka byla proti. A on ji nechtěl zradit. Z očí mi vyhrkly slzy. Celý můj život byl založený na lži. Kdo tedy byl můj pravý otec? A proč mi to nikdo nikdy neřekl?

Začala jsem pátrat v minulosti

Když zemřel, zůstala jsem v nemocničním pokoji ještě dlouho. Nemohla jsem odejít. Hleděla jsem na jeho nehybné tělo a nedokázala si představit svět, kde už není. A zároveň jsem měla pocit, že jsem ho nikdy doopravdy neznala.

Doma jsem otevřela staré rodinné fotografie. Hledala jsem něco, co mi uniklo, nějaký náznak pravdy. Ale na všech fotkách jsme byli šťastná rodina. Já, on a máma. Jenže teď mi to připadalo jako kulisy divadelního představení.

Kdo je můj pravý otec?

Nevydržela jsem to a konfrontovala matku. Seděla v obývacím pokoji a háčkovala jako vždycky. Když jsem jí řekla, co mi táta řekl, ztuhla a položila háček na stůl. „Takže ti to nakonec řekl,“ povzdechla si.

„Tušila jsem, že to udělá.“ Já ji zahrnula spoustou otázek. „Proč jste mi to tajili?“ Moje slova zněla mnohem tvrději, než jsem chtěla. Matka se na mě podívala unavenýma očima.

„On tě nechtěl. Odešel hned, jak zjistil, že jsem těhotná. A tvůj otec, ten, co tě vychoval, ten tě miloval od prvního dne. Proto jsme se rozhodli, že pravda nikomu neprospěje.“

Na čem teď záleží?

Pravda nikomu neprospěje. Ta slova mi zněla v hlavě celé týdny. Cítila jsem se podvedená, ale zároveň jsem nemohla popřít, že muž, kterého jsem znala jako otce, mě opravdu miloval. Pořád mi ale vrtalo hlavou, kdo byl můj skutečný biologický otec.

Nakonec jsem se rozhodla pátrat dál. Našla jsem několik známých, kteří ho znali. Bylo zvláštní slyšet o někom, kdo měl být mou součástí, ale nikdy v mém životě nebyl. Matka o něm odmítala mluvit. Nakonec prozradila alespoň jméno.

Sama o něm od jeho odchodu nechtěla nic vědět. Našla jsem ho. Žil v jiném městě, měl vlastní rodinu, vlastní děti. Máma nechtěla, abych ho kontaktovala, ale já nemohla jinak. Byl to ale cizí člověk.

Kdo z nich mi lhal?

Setkání s ním bylo zvláštní. Podíval se na mě a já v něm neviděla nic známého. „Nevěděl jsem o tobě,“ řekl. „Kdybych to býval věděl, možná by bylo všechno jinak.“ Byla jsem zmatená. Kdo z nich mluví pravdu? Proč by mi máma lhala?

Mámy už jsem se ptát nechtěla, ale pochopila jsem, že na tom už nezáleží. Můj skutečný otec byl ten, který mě vychoval, držel mě za ruku, když jsem se bála, a učil mě jezdit na kole.

Časem jsem si dokonce začala vybavovat drobné detaily, které mi dříve unikaly. Můj otec měl světle hnědé oči, zatímco já mám tmavé. Babička jednou řekla něco o tom, že mám nos po někom jiném, ale matka ji rázně umlčela.

Už to dávalo smysl

Když jsem byla dítě, lidé mi často říkali, že nejsem rodičům vůbec podobná. Táta se tomu smál a vtipkoval: „To má asi po sousedovi!“ Nakonec jsem si uvědomila, že moje pravá rodina byla vždycky ta, kterou jsem měla.

Lidé, kteří mě milovali, ti, kteří mě vychovali, stáli při mně v těžkých chvílích a dali mi pocit bezpečí. Můj biologický otec byl jen jméno. Vzpomínám na toho „svého“, protože láska se neměří krví, ale činy. Dnes už vím, že krev není vždycky to nejdůležitější.

Rodina jsou ti, kteří nás milují, stojí při nás a obětují se pro nás. Můj otec mě možná nepočal, ale vychoval mě, chránil mě a dal mi lásku. A to je to, co mělo vždycky největší cenu.

Petra R. (57), Olomouc

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
3 minuty čtení
Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Odmítla Burešová kuchařovu žádost o ruku?
nasehvezdy.cz
Odmítla Burešová kuchařovu žádost o ruku?
Mnozí netrpělivě čekáme, až do toho herečka ze ZOO, Eva Burešová (32), a její přítel, šéfkuchař Přemek Forejt (38), konečně praští. Asi k tomu ale hned tak nedojde. Svatbě se má údajně bránit hlavně
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Tradiční pečené kaštany
tisicereceptu.cz
Tradiční pečené kaštany
Chcete si doma udělat vlastní pečené kaštany? Bezva. Máme pro vás jednoduchý postup na přípravu těch nejlepších kaštanů, co jste kdy jedli. Ingredience Na tuto dobrotu potřebujete opravdu jen je
Strážce mrtvých si přišel pro otcovu duši
skutecnepribehy.cz
Strážce mrtvých si přišel pro otcovu duši
Nikdy na ten sen nezapomenu. Spatřila jsem bledou tvář svého umírajícího táty a vzápětí do dveří vstoupil egyptský bůh smrti – Anubis. Rodiče provozovali kousek od Písku malou restauraci. V patře měli byt a já se tam nastěhovala v době, kdy jsem utekla od svého záletného muže i s naším malým dítětem. Bylo mi tenkrát osmadvacet. Na rozdíl od jiných nešťastných žen
Pikantní ovocné chutney
nejsemsama.cz
Pikantní ovocné chutney
Ze švestek s pikantním kořením si připravíte chutney (čti: čatní), kterému málokdo odolá. Je výborné k masu, sýrům nebo paštice. Potřebujete: ✿ 1,5 kg švestek ✿ 3 menší šalotky ✿ lžíci sádla ✿ 300 g třtinového cukru ✿ 1/2 lžičky mletého zázvoru ✿ 1–2 chil­li papričky ✿ 10 hřebíčků ✿ 2 lžičky skořice ✿ 1/4 muškátového oříšku ✿ špetku hořčičného semínka ✿ sůl ✿ 150 ml vinného octa ✿ 100 ml červeného vína 1. Do misky nasypte
Kardinál Richelieu dobýval královu pracovnu
epochalnisvet.cz
Kardinál Richelieu dobýval královu pracovnu
Jeho postavu v rudém plášti zná každý milovník historických románů Alexandra Dumase. Kardinál Richelieu ovládal Francii, tahal za nitky v celé Evropě a byl nedostižným mistrem intrik.   Nebýt křehké tělesné konstituce a chatrného zdraví, nejspíš by Armand-Jean du Plessis, vévoda de Richelieu (†1642), narozený 9. září 1585, kráčel ve stopách svého otce, vysokého důstojníka. I on
Paranormální zážitky: Nechce mě tam!
enigmaplus.cz
Paranormální zážitky: Nechce mě tam!
Pocity, které nedokážeme vysvětlit, nás často pronásledují na místech, kde se stalo něco tragického. Je možné, že duchové zemřelých zůstávají na místech, která si vybrali, a snaží se chránit svůj pros
Carringtonova událost: Peklo, které se může opakovat!
epochaplus.cz
Carringtonova událost: Peklo, které se může opakovat!
Noc se mění v den. Trafo stanice hoří. Elektrická síť se hroutí. Mobily ani internet nefungují. Může se to stát za rok. Za dva. Nebo zítra. Slunce není vždy kamarád. Dává nám sice světlo, teplo, život, ale přesto je to stále šelma. Země se od ní sice drží v bezpečné vzdálenosti, přesto ji občas rafne. Co dokáže,
Uprchlé trestance z Austrálie spasila americká vlajka
historyplus.cz
Uprchlé trestance z Austrálie spasila americká vlajka
„Proboha, co teď?“ drbe si temeno hlavy kapitán. Na jeho lodi se totiž skrývá šest irských separatistů, kteří právě utekli ze žaláře, a velitel Britského královského námořnictva mu dal čtvrt hodiny na to se vzdát. S očima upřenýma do nebe najednou spatří, že má na stěžni americkou vlajku. „Když vystřelíte na mě, střílíte na ni!“
Q by Aston Martin oslavuje 60 let kabrioletů Volante exkluzivními edicemi
iluxus.cz
Q by Aston Martin oslavuje 60 let kabrioletů Volante exkluzivními edicemi
Šedesát let svobody, elegance a řevu motoru pod širým nebem. Aston Martin slaví šest dekád ikonického jména Volante, které od roku 1965 symbolizuje to nejlepší z otevřených grand tourerů. Na počest vý
Okolí hradu Kašperk: Tipy na místa, která stojí za návštěvu
epochanacestach.cz
Okolí hradu Kašperk: Tipy na místa, která stojí za návštěvu
Z Kašperských Hor se nemusíme vydat jen na hrad Kašperk, ale projít se můžeme třeba také po zeleně značené naučné Stezce strážců hranic sledující linii lehkých vojenských opevnění, takzvaných řopíků vznikajících v pohraničí od poloviny 30. let minulého století. Je vybavena informačními tabulemi, vede údolím Zlatého potoka do Řetenic a kromě opevnění si prohlédneme i stopy
Než přišel praotec Čech… U ikonické hory Říp bylo významné pohřebiště
21stoleti.cz
Než přišel praotec Čech… U ikonické hory Říp bylo významné pohřebiště
Je s ním spojována česká národní identita. Jenže role Řípu je, respektive bývala mnohem větší. Dokládají to archeologické vykopávky, jež v jeho okolí v posledních letech proběhly. Expertům se podařilo