Domů     Nesmím zůstat sama
Nesmím zůstat sama
3 minuty čtení

Ještě před čtyřmi měsíci jsme žili normální život. Manžel byl zdravý a plný energie. Dnes bojuje o život.

Nikdy by mě nenapadlo, že se jeho svět tak rychle převrátí. Manžel byl člověk, který nikdy nebyl nemocný. Nezastavil se, vždy byl aktivní, běhal, jezdil na kole, miloval život.

Když si ale začal stěžovat na bolesti v břiše, myslela jsem si, že to bude jen nějaký menší problém, nějaké zažívací potíže. Ale bolest neustávala, a tak jsme se rozhodli jít k lékaři.

Je to těžká nemoc

Po několika vyšetřeních přišla slova, která mě zničila. „Je tam nádorové bujení,“ sdělil lékař. V tu chvíli se zastavil čas. Ta nemoc. Manžela čekala těžká bitva, kterou každý nevyhrává. Byla jsem ztracená.

A přesto, že jsem chtěla být silná, jsem věděla, že náš život už nikdy nebude stejný. Věděli jsme, že to nebude jednoduché. Chemoterapie, hospitalizace, bolest, únava. Ale Martin je silný.

Šli jsme do boje

Od začátku každý den bojoval, i když já viděla, jak jeho tělo pomalu opouští síly a mění se. Jak jeho oblíbený smích začal ustupovat, jak se jeho energie pomalu ztrácela.

Vždy jsem byla vedle něj, držela ho za ruku, snažila se ho podporovat, ale zároveň jsem se bála. Bála jsem se, že ho ztratím. Dny byly dlouhé, noci tiché a plné strachu. Trávili jsme hodiny v nemocnici, čekali na výsledky, doufali, že to zvládneme.

Martin se snažil udržet pozitivní myšlení, ale někdy se zdál tak unavený, že bylo těžké vidět v jeho očích tu odvahu, kterou měl dřív. „Jsem silný, nezapomeň na to,“ říkal mi, ale já jsem viděla, že v jeho očích je strach.

Bez naděje, ale stále s láskou

Dny plynuly a boj pokračoval. Chemoterapie zabíraly, ale přinášely i vedlejší účinky, které ho vyčerpávaly. Měl bolesti a užíval léky, aby zmírnil příznaky. Bylo těžké ho vidět tak slabého, ale zároveň jsem věděla, že musí dál. Nesmí se vzdát.

A ani já jsem se nechtěla vzdát. I když někdy, když jsem byla o samotě, cítila, jak se mi oči zalévají slzami. Snažila jsem se, aby to neviděl. Nechtěla jsem ho ještě více zatěžovat svými obavami. Martinova nemoc změnila nejen jeho, ale i mě.

Dřív jsme byli dva lidé, kteří si užívali život, teď jsme lidé, kteří se drží každého kousku naděje. Stále bojujeme. Je to trochu lepší než začátek, ale nemáme vyhráno.

Helena K. (72), Hradec Králové

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika