Domů     Nesmím zůstat sama
Nesmím zůstat sama
3 minuty čtení

Ještě před čtyřmi měsíci jsme žili normální život. Manžel byl zdravý a plný energie. Dnes bojuje o život.

Nikdy by mě nenapadlo, že se jeho svět tak rychle převrátí. Manžel byl člověk, který nikdy nebyl nemocný. Nezastavil se, vždy byl aktivní, běhal, jezdil na kole, miloval život.

Když si ale začal stěžovat na bolesti v břiše, myslela jsem si, že to bude jen nějaký menší problém, nějaké zažívací potíže. Ale bolest neustávala, a tak jsme se rozhodli jít k lékaři.

Je to těžká nemoc

Po několika vyšetřeních přišla slova, která mě zničila. „Je tam nádorové bujení,“ sdělil lékař. V tu chvíli se zastavil čas. Ta nemoc. Manžela čekala těžká bitva, kterou každý nevyhrává. Byla jsem ztracená.

A přesto, že jsem chtěla být silná, jsem věděla, že náš život už nikdy nebude stejný. Věděli jsme, že to nebude jednoduché. Chemoterapie, hospitalizace, bolest, únava. Ale Martin je silný.

Šli jsme do boje

Od začátku každý den bojoval, i když já viděla, jak jeho tělo pomalu opouští síly a mění se. Jak jeho oblíbený smích začal ustupovat, jak se jeho energie pomalu ztrácela.

Vždy jsem byla vedle něj, držela ho za ruku, snažila se ho podporovat, ale zároveň jsem se bála. Bála jsem se, že ho ztratím. Dny byly dlouhé, noci tiché a plné strachu. Trávili jsme hodiny v nemocnici, čekali na výsledky, doufali, že to zvládneme.

Martin se snažil udržet pozitivní myšlení, ale někdy se zdál tak unavený, že bylo těžké vidět v jeho očích tu odvahu, kterou měl dřív. „Jsem silný, nezapomeň na to,“ říkal mi, ale já jsem viděla, že v jeho očích je strach.

Bez naděje, ale stále s láskou

Dny plynuly a boj pokračoval. Chemoterapie zabíraly, ale přinášely i vedlejší účinky, které ho vyčerpávaly. Měl bolesti a užíval léky, aby zmírnil příznaky. Bylo těžké ho vidět tak slabého, ale zároveň jsem věděla, že musí dál. Nesmí se vzdát.

A ani já jsem se nechtěla vzdát. I když někdy, když jsem byla o samotě, cítila, jak se mi oči zalévají slzami. Snažila jsem se, aby to neviděl. Nechtěla jsem ho ještě více zatěžovat svými obavami. Martinova nemoc změnila nejen jeho, ale i mě.

Dřív jsme byli dva lidé, kteří si užívali život, teď jsme lidé, kteří se drží každého kousku naděje. Stále bojujeme. Je to trochu lepší než začátek, ale nemáme vyhráno.

Helena K. (72), Hradec Králové

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může