Domů     Nesmím zůstat sama
Nesmím zůstat sama
3 minuty čtení

Ještě před čtyřmi měsíci jsme žili normální život. Manžel byl zdravý a plný energie. Dnes bojuje o život.

Nikdy by mě nenapadlo, že se jeho svět tak rychle převrátí. Manžel byl člověk, který nikdy nebyl nemocný. Nezastavil se, vždy byl aktivní, běhal, jezdil na kole, miloval život.

Když si ale začal stěžovat na bolesti v břiše, myslela jsem si, že to bude jen nějaký menší problém, nějaké zažívací potíže. Ale bolest neustávala, a tak jsme se rozhodli jít k lékaři.

Je to těžká nemoc

Po několika vyšetřeních přišla slova, která mě zničila. „Je tam nádorové bujení,“ sdělil lékař. V tu chvíli se zastavil čas. Ta nemoc. Manžela čekala těžká bitva, kterou každý nevyhrává. Byla jsem ztracená.

A přesto, že jsem chtěla být silná, jsem věděla, že náš život už nikdy nebude stejný. Věděli jsme, že to nebude jednoduché. Chemoterapie, hospitalizace, bolest, únava. Ale Martin je silný.

Šli jsme do boje

Od začátku každý den bojoval, i když já viděla, jak jeho tělo pomalu opouští síly a mění se. Jak jeho oblíbený smích začal ustupovat, jak se jeho energie pomalu ztrácela.

Vždy jsem byla vedle něj, držela ho za ruku, snažila se ho podporovat, ale zároveň jsem se bála. Bála jsem se, že ho ztratím. Dny byly dlouhé, noci tiché a plné strachu. Trávili jsme hodiny v nemocnici, čekali na výsledky, doufali, že to zvládneme.

Martin se snažil udržet pozitivní myšlení, ale někdy se zdál tak unavený, že bylo těžké vidět v jeho očích tu odvahu, kterou měl dřív. „Jsem silný, nezapomeň na to,“ říkal mi, ale já jsem viděla, že v jeho očích je strach.

Bez naděje, ale stále s láskou

Dny plynuly a boj pokračoval. Chemoterapie zabíraly, ale přinášely i vedlejší účinky, které ho vyčerpávaly. Měl bolesti a užíval léky, aby zmírnil příznaky. Bylo těžké ho vidět tak slabého, ale zároveň jsem věděla, že musí dál. Nesmí se vzdát.

A ani já jsem se nechtěla vzdát. I když někdy, když jsem byla o samotě, cítila, jak se mi oči zalévají slzami. Snažila jsem se, aby to neviděl. Nechtěla jsem ho ještě více zatěžovat svými obavami. Martinova nemoc změnila nejen jeho, ale i mě.

Dřív jsme byli dva lidé, kteří si užívali život, teď jsme lidé, kteří se drží každého kousku naděje. Stále bojujeme. Je to trochu lepší než začátek, ale nemáme vyhráno.

Helena K. (72), Hradec Králové

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud