Domů     Stále je tu prázdné místo
Stále je tu prázdné místo
3 minuty čtení

Dodnes mám stále před očima obraz, který se mi zaryl do paměti. „Tvá sestřička už není,“ říkali. Jak není, vždyť byla mladší!

Bylo mi tehdy 10 let a Markéta byla o dva roky mladší. To přece nedávalo smysl. Děti neumírají. I já jsem se cítila nesmrtelná. Tehdy mi řekli, že odešla do nebíčka. Proč? Tam odešla tenkrát babička, která byla stará. Proč šla má sestřička?

Prázdný pokoj

Nebyla to jen slova. Ta atmosféra, neutišitelně plakající maminka, která se mnou nemohla mluvit, a tak se postarala druhá babička, s ní děda, tatínek a tety. Maminka pak také na čas zmizela. Na psychiatrii, jak jsem se později dozvěděla.

Ztrátu milované dcery nezvládla. Já byla zmatená. Když jsem se podívala na Markéty prázdný pokoj, jako bych ztratila část sebe. Tu jsem nenašla dodnes. Po více než půl století.

Nikdy jsem nezapomněla

Byla to zvláštní bolest. Byla jsem malá, ale cítila jsem, jako kdyby se mi někdo vytrhl z náruče a zanechal prázdno. Jak je možné, že už nikdy neuslyším její smích, nebudu vnímat její přítomnost v domě? To jsem si říkala.

Byl to pocit, který se vlastně nikdy zcela neztratil. Všichni kolem mě se snažili pokračovat dál, jako by se nic nestalo. Přetvařovali se kvůli mně, ale já věděla, že se něco změnilo. Tehdy jsem se nezeptala, co přesně se stalo.

Měla jsem pocit, že mi to tají, protože se o tom nemá mluvit. Až později jsem se dozvěděla, že Markéta byla nemocná, byla to forma

leukémie. Velmi rychlá, takže byla jen párkrát v nemocnici, a pak byl konec. A já si říkala, jak to, že byla tak rychle pryč. Bez rozloučení. Nebyla jsem tak malá, abych nechápala, co je smrt. Nepotřebovala jsem konejšit nebíčkem.

Později jsem pochopila, že ti dospělí sami nechtěli mluvit o tom, že tak malé dítě zemřelo. Pojem „smrt“ v souvislosti s malou Markétkou byl tabu. Stačilo, že se maminka sesypala.

Život už jen bez ní

Roky ubíhaly, ale ztráta mé sestry byla čím dál víc hmatatelnější. Měla jsem rodinu, své děti, ale vnitřně jsem věděla, že nikdy nebudu, jak to napsat… Celá. Markéta mi stále chyběla.

Měla jsem pocit, že jsem jí nikdy nedala dostatek lásky a pozornosti, kterou si zasloužila.

Stále je se mnou

Dnes, po tolika letech, už vím, že jsem se nikdy nesmířila s tím, co se stalo. Ale vím také, že to není jen smutek, co mě drží, že to není jen ta bolest, která mě tíží. Je to láska, která nepřestala být. Láska, která zůstala navždy.

Vím, že nikdy nepřijmu ránu osudu, který mi vzal sestru. Osobu, se kterou bych mohla sdílet své radosti z prvních lásek, svatbu, narození dětí, úspěchy v práci. Jaká by byla? Kolik dětí by měla? Proč jí osud vzal šanci svůj život naplnit? Stále plno otázek, které zůstanou bez odpovědí.

Pavlína R. (65), Brno

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud