Jednou se mi ve velmi živém a napínavém snu zjevil dědeček. Řádila druhá světová válka, a on šel s rýčem zakopat naše cennosti. Pak ho ale zabila bomba.

Když můj děda vyšel ze své dílny směrem k zahradě, která tvořila uprostřed rodinného domku zelenou oázu, ozvaly se v dáli rány, které působily jako mnohonásobný hrom. Záblesky se kmitaly na pozadí zamračené oblohy, kvílela siréna. Válka spěla do finále.

Začal druhý nálet spojeneckých letadel na pardubickou rafinerii. Obec, kde děda bydlel, byla vzdálena čtyři kilometry odtud. Některé ze zatoulaných bomb detonovaly v nebezpečné blízkosti dědova domu. Na zádech měl krumpáč, v podpaží lesklou krabici.

Zastavil se nedaleko studny, nad kterou rostla košatá smuteční vrba. V místě, které bylo označené velkým kamenem, obrostlým rostlinnými potahy mechu, začal kopat…

Virgule reagovala

Sen o dědovi skončil. Otevřel jsem oči a polekaně se v posteli posadil. Rozhlížel jsem se zmateně kolem sebe. Ve svém snu jsem viděl zakopávat poklad. Sen byl jako živý.

Skoro jsem měl chuť popadnout motyku v dílně a vydat se za dům na místo k velkému zelenému kamenu, který byl zasazen do skalky poblíž vstupní branky. Ale na dnešek bylo v plánu něco jiného…

Měl jsem dnes možnost pozorovat proutkaře Kopeckého při hledání vody na našem pozemku. Chvílemi se proutek rozvibroval a v proutkařových prstech se otáčel jako živý. Vidlice se stáčela směrem k zemi, pak zase vystřelovala vzhůru. U studny se proutkař zastavil.

„Pramen vysychá, to je jasná věc. Zdroj vody bude dál, někde za vaší zahradou v blízkosti říční náplavky!“ řekl a pak se znovu rozešel směrem od studny kolem skalky k brance. V jednom místě se zastavil. Virgule se stočila směrem k zemi.

Viděl jsem to docela jasně i já. Při pohledu na místo, kde se tak stalo, jsem vytřeštil oči. Virgule ukazovala na velký kámen, porostlý polštáři mechu. Takový kámen jsem viděl ve svém snu! Když pan Kopecký odešel, vše jsem vyprávěl svému otci.

Otec přinesl rýč a velký kámen jsme spolu vypáčili. Stačilo několikrát kopnout a násada krumpáče zazvonila o kov. „Poklad!“ zašeptal jsem a sledoval, jak otec vyprostil zpod kořenů plazivých rostlin kovovou krabici. Šla ztěžka otevřít, ale nakonec se podvolila.

Děda je spokojený

Uvnitř byly nejrůznější šperky, prstýnky a náramky, mince, medaile − všechno ve zlatě! „To je mého otce. Slyšel jsem od své maminky, že všechno cenné, co tehdy měli, zakopal během světové války někde poblíž domu!“ vyprávěl můj otec.

A opět opakoval dávnou historii o tom, že na konci války spojenci třikrát bombardovali blízkou rafinerii a při posledním náletu jel děda právě z továrny na kole, kdy jedna ze „zatoulaných“ bomb vybuchla v jeho blízkosti. Zemřel prý okamžitě.

O tom, kam zakopal cennosti, ale nikdo jiný nevěděl, ani babička. V dalším mém snu se mi děda zjevil znovu. Tentokrát stál na místě a usmíval se. Jako by byl spokojený s tím, co jsme po tolika letech konečně našli!

Petr (58), Pardubice