Domů     Dnes už vím, kde je nejlépe!
Dnes už vím, kde je nejlépe!
6 minut čtení

Vesnice neměla hospodu, prodejnu ani kostel. Byla tu jen kaplička, zchátralá autobusová zastávka a rybník s několika kachnami.

Když jsem se od rodičů dozvěděla o tom stěhování, málem jsem spadla ze židle. Ani neumím vypovědět, jak moc jsem milovala městský život.

Na můj názor se neptali

Nejdřív jsem si myslela, že je to apríl a že je to vtip, protože taková pohroma se v mém životě přihodit nemůže, ale rodiče se nesmáli, jen se zkrátka rozhodli uskutečnit si odvěký sen o rodinném baráčku, a když prateta odešla na věčnost a odkázala jim jej, byli na vrcholu blaha.

„A co já?“ ječela jsem. „Na mě nemyslíte?“ Táta mě ujistil, že si to tam zamiluji. „To ticho, ten klid. Ty výhledy do krajiny,“ rozplývala se máma. Nevěřila jsem svým uším. Moji rodiče zešíleli.

Ocitla jsem se v pekle

A opravdu se to stalo. Jednoho pochmurného dne jsme se ocitli v pekle. Máma sice tvrdila, že v pohádce, ale já jsem to viděla jinak. Z hezkého, útulného městského bytu jsme se přemístili do zchátralé zříceniny, kde se topilo uhlím.

Řekla jsem našim, že mi zničili život, a šla se courat po okolí. V té díře nebylo nic. Jak mi tohle rodiče mohli udělat? Z obhlídky jsem se vrátila se slzami v očích.

Zahlédla jsem jednoho místního burana asi tak v mém věku, šinul si to po blátivé cestě někam na kole, oblečen jako válečný sirotek. Aha, takže takhle vypadají místní kluci, blesklo mi hlavou.

Ty jsi ta Pražanda?

Do školy nás vozil dýchavičný autobus, myslím mě a burana. „Hele, ty jsi ta Pražanda, že jo?“ promluvil na mě bez pozdravu. „A ty jsi ten vidlák, že jo?“ smečovala jsem. „No jo, to jsem já,“ souhlasil spokojeně. „Jak se ti u nás líbí?“ Vyvalila jsem oči:

„Jak se mi tu líbí? Copak existuje člověk, kterému by se tu mohlo líbit?“ Pokrčil rameny: „Mně se tu líbí moc. Dá se tu fantasticky načerno rybařit. Do hospody je to jenom sedm kiláků rychlý chůze přes les, to nic není. Na kole je tam člověk hned.

Otevřeno mají v pátek a v sobotu, v neděli jenom do dvou, to jde. Nevím, nač bych si stěžoval.“ Nedělal si srandu. Myslel to vážně. Soucitně jsem si ho prohlédla.

Oblékl si sportovní bundu asi po tátovi, byla mu velká, manšestrové kalhoty rezavé barvy a tenisky se žralokem. Tak takhle se tady žije.

Nejhorší místo na světě

Ještě se ke všemu ukázalo, že buran je můj spolužák. V mezích možností jsme se spřátelili. Nevadilo mu, že se mu posmívám kvůli tomu, jak příšerně se obléká. Že se vysmívám celé vesnici, všem místům, která měl rád, i rybníku a kapličce.

Že dokola opakuji, že tohle je nejhorší místo na světě. „Naučíš se to tady mít ráda,“ ujišťoval mě, „počkej na jaře. V lese je přírodní divadlo a ochotníci se tam vždycky něčím blýsknou.“

Vyrobil mi dárek

Ve škole jsme spolupracovali, prospívalo to oběma stranám. Seděli jsme vedle sebe, já od něj opisovala při matice a on ode mě během písemek z ruštiny. Někdy kolem Vánoc jsem ke svému úžasu zjistila, že jsme vlastně přátelé.

Když jsem od něj k Ježíšku dostala samorost ve tvaru hada, natřený bezbarvým lakem, nejdřív jsem se smála jako obvykle, pak mě to skoro dojalo.

Říká se přece, že nejhezčí dárek je ten, který dárce zhotoví vlastníma rukama. Vydržel desítky let, dodnes ho mám na poličce. Pro parádu určitě ne, to by ani nešlo, ale jako milou vzpomínku.

Pozorovali jsme srnky

Kupodivu měl pravdu s tím jarem. Přistěhovali jsme se před Dušičkami, kdy panovalo truchlivé pohřební počasí a poprchávalo do mlhy.

Ale na jaře se i zdejší odlehlý kraj oblékl do slavnostního květovaného roucha, ptáci pěli jako o život, a hlavně vyschlo bláto, a tak zdejší obyvatelé přestali vypadat, jako kdyby pocházeli z bažin.

Honza mi ukázal jezírko, kde rostly blatouchy a divoké kosatce, bylo to úchvatné, lezli jsme spolu na posed a koukali dalekohledem na srnky.

Naštvala jsem i kliďase Honzu

Díky svému společníkovi jsem objevila, kde rostou hřiby s klobouky jako deštníky a kde výstavní lišky a hromady bedel. Jednou jsme se kvůli nějaké pitomosti pohádali, a to už jsem kupodivu naštvala i kliďase Honzu, který na mě zahulákal:

„No tak si jeď do Prahy, když jsi tady věčně nespokojená!“ Odmlčela jsem se. V tu chvíli mi totiž blesklo udivenou hlavou, že by se mi odtud nechtělo.

Květnový západ slunce

Děda Sýkora mi vyrobil krmítko pro ptáky, babička Nováková, šikovná důchodkyně, mi ušila puntíkované šaty na zdejší tancovačky. Mámě jsem pomáhala sázet nejen červenou řepu, ale i pnoucí růže, lilie a slunečnice. Taky magnólii, na tu jsme byly obzvlášť pyšné.

Na maturitu jsme se připravovali na posedu, Honza mi vysvětloval rovnice a občas jen tak jakoby mimochodem koukl do dalekohledu, jestli neuvidí srnce, nebo dokonce jelena.

Ale krásnější než veškerá vysoká zvěř dohromady byl jeden květnový západ slunce, který jsme fascinovaně pozorovali a Honza se mě během toho úchvatného divadla zeptal, zda bych s ním chtěla strávit zbytek života.

„Vsadil bych se, že zbytek života s tebou bude stejně krásný jako tenhle západ slunce,“ dodal.

Navlékl mi prstýnek z trávy

Byl to nádherný okamžik. Řekla jsem, že bych chtěla, a on mi navlékl na ruku prstýnek z trávy. Oběma se nám zaleskly v očích slzy. Políbili jsme se a do vsi pak šli ruku v ruce, aby všichni viděli, že patříme už napořád k sobě.

Z vesničky na konci světa, z níž jsem si zpočátku dělala legraci, jsme se nehnuli celý život. Žít kdekoli jinde by byla veliká chyba, protože tady u nás je přece tak krásně!

Marie P. (61), Blansko

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sladký dort s karamelem
nejsemsama.cz
Sladký dort s karamelem
Suroviny: Na korpus: 200 g máslových sušenek 100 g másla Na karamel: 1 plechovka karamelového kondenzovaného mléka 2 lžíce másla Na krém: 250 g smetany ke šlehání 250 g mascarpone 2 lžíce moučkového cukru ½ lžičky vanilkového extraktu 3 banány Postup: Sušenky rozdrťte v mixéru na jemný prášek, smíchejte je s rozpuštěným máslem a natlačte
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
historyplus.cz
Rok 5 císařů: Dražila se během něj vláda nad Římem?
Z hradeb pretoriánského tábora se do Věčného města nese zvučná výzva. „Císařský titul je na prodej!“ křičí hlásný. Pretoriáni, tedy osobní strážci panovníka, svrhli císaře a hledají jiného. „Moc bude svěřena tomu, kdo nabídne nejvíc,“ dodává hlásný. Píše se rok 193 a v Římě se dějí neslýchané věci – mimo jiné dojde i na licitování
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
21stoleti.cz
Přes 1200 mrtvých vojáků skrývala zem u Břevnovského kláštera
Břevnovský klášter v Praze patří k významným českým památkám. To je známá věc. Ne každý ale ví, že nejstarší český mužský klášter, založený v roce 993, má temné tajemství. Respektive má ho pozemek za
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
nasehvezdy.cz
Má Brzobohatý tajné kávičky s kráskami?
Tohle o nerozlučné lásce moc nesvědčí! Na akcích v noblesním oděvu herec z Inkognita Ondřej Brzobohatý (42) a moderátorka Daniela Brzobohatá (46) vypadají jako dokonalý pár, speciálně on pak jako prav
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém s brambory
tisicereceptu.cz
Chřestový krém s brambory
Smetanová polévka ze zeleného chřestu a brambor je velmi jemná a chutná. Suroviny na 6 porcí 500 g brambor 1 lžička soli 500 g zeleného chřestu 300 ml smetany na vaření 1,3 l vody 4 lžíce h
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
epochaplus.cz
Hlídací pes demokracie: Semyour Hers
Rok 1968. Válka ve Vietnamu eskaluje a Američané mají těžké ztráty. Vietkong je všude, situace je napjatá. Americké velení se všemi silami snaží situaci zvrátit. A s neúspěchy přichází frustrace a s frustrací násilí. Ale skutečnou podstatu násilí v Americe tuší málokdo. Armáda si informace hlídá. Když novinář Seymour Hersh (*1973) dostane od svého známého zajímavý tip, neváhá
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
enigmaplus.cz
Mumifikovaní tučňáci: Může za jejich osud změna klimatu?
Před dvěma lety Antarktický poloostrov vydal stovky mumifikovaných těl tučňáků. Nález působí zlověstným dojmem. Jako by zvířata v jeden okamžik hromadně uhynula a tento okamžik byl poté zmražen v čase
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
epochalnisvet.cz
Černá madona z německého Altöttingu: Dokáže převzít jakékoliv trápení?
Uvnitř malebné Kaple milosti v bavorském Altöttingu stojí ikonická soška Černé Madony. Ročně za ní přicházejí miliony věřících, neboť podle místní legendy do sebe dokáže nasáknout bolest, smutek a trápení každého, kdo ji o to požádá. Skutečně její barva odráží právě její zázračné umění?   Soška vysoká asi 66 cm, oblečená v bohatě zdobeném barokním rouchu, pochází
Pátek třináctého se stal prokletým!
skutecnepribehy.cz
Pátek třináctého se stal prokletým!
Lidové pověry mi nic neříkaly a nikdy jsem se podle nich neřídila. Pak ale nastal v mém životě jeden den, který všechno změnil. Většina lidí na pověry nevěří. Také jsem k nim dlouhou dobu patřila, dokonce jsem se jim smála. Jednoho dne mě ale smích přešel. Temné síly se spikly Před několika lety se stalo
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
iluxus.cz
Léto ještě nekončí. Kde si ho nejlépe prodloužíte?
Prázdniny jsou sice u konce, ale příjemné dny ještě ne. A protože jsme si letos opravdu horkého léta příliš neužili, stojí za to prodloužit si ho – tentokrát už bez spalujících veder i davů turistů. P