Bylo mi devatenáct, když jsem se zamilovala. Byl to on. Marek. Jiný než ostatní kluci, které jsem znala. Ale mamince se nelíbil.
Měl v sobě něco tajemného. Něco, co mě přitahovalo. Bylo to, jako bych našla svou druhou polovinu, a to mě úplně zasáhlo. Má maminka však měla jiný názor. Vždy byla přísná, ale také ochranná, a Marek se jí zkrátka nezdál.
Cítila jsem její poznámky jako tlak, ale zároveň jsem vnímala, že lásku bych si neměla nechat vzít. Věřila jsem, že je silnější než jakékoli varování.
Konflikt s matkou
Věděla jsem, že dojde k hádce, když se ho nevzdám, ale netušila jsem, že to bude tak silné. Matka byla rozzuřená. „On není pro tebe,“ říkala, když jsem se s Markem chtěla sestěhovat. Nechtěla jsem slyšet výtky. Zvolila jsem Marka. A tím jsem mámu ztratila.
Hádat se s ní o lásce mi přišlo jako boj, který nemohu vyhrát, ale zároveň jsem nechtěla ztratit své vlastní srdce. Vznikla mezi námi hluboká propast a já byla příliš mladá a tvrdohlavá, abych se zastavila a zvážila, co všechno jsem tím ztrácela.
Odchod a hořkost
Naše vztahy s mámou už nebyly stejné. Čím víc jsem byla s Markem, tím víc jsem se od matky vzdalovala. Jednou jsem jí zavolala, aby se přišla podívat na nový byt, ale ona odmítla.
Těžké bylo nejen to, že jsme se odcizily, ale i to, že maminka nikdy nepřišla, aby mi řekla, že mě miluje, že pochopí, proč jsem se rozhodla, jak jsem se rozhodla. A já to pak také vzdala. Obě jsme se držely své pravdy.
Vrátila bych to zpět?
Dnes je mi 75 let. A stále mě tíží to, že jsem něco mohla udělat jinak. Mohla jsem říct mámě, že ji mám stejně ráda. Jenže ona mi to nikdy neřekla, i když věřím, že to tak bylo.
Jen kvůli nějaké hrdosti jsme ani jedna neustoupila. A teď? Je pozdě. Máma zemřela před 15 lety. A já pořád myslím na to, co jsme měly udělat jinak. Máte totiž spoustu času, a najednou není.
Chyba, která bolí
Teď vím, že to nejdůležitější v životě je mluvit a ukázat, že vám na někom záleží. Snažím se mluvit s lidmi, které mám dnes kolem sebe. Chtěla bych, aby se mi podařilo napravit to, co jsem kdysi ztratila s mámou. Věci mezi námi zůstaly nedořešené.
V srdci mám prázdno, které nelze zaplnit. Kdybych měla možnost, vrátila bych čas a zkrátka mámě vlítla do domu a všechno jí řekla.
Přece kdyby viděla, že jsem s Markem šťastná, hodila by to za hlavu. I já. A on. Můj muž věděl, proč se s mámou nebavím, ale nechtěl se mezi nás plést. Tak mám jen jeho.
Karolína P. (75), Most