Domů     Chtěla začít znovu
Chtěla začít znovu
3 minuty čtení

Byla to jedna z těch nocí, kdy všechno bylo v nebývalém klidu. Seděla jsem na gauči, když mi přišla zpráva od Markéty. Chtěla zmizet.

Markéta se dlouhodobě trápila. Prošla si nehezkým vztahem, práce ji nebavila, stále tvrdila, že přežívá a neví, jak dál. Až tu noc mi přišla zpráva:

„Tak jsem to udělala. Právě jsem si koupila letenku do Austrálie. Chci tam začít znovu a jinak. Připadám si tady jako v pasti a potřebuji změnu.“ Říkala jsem si, že je blázen, ale co jsem mohla dělat? Jen ji podpořit.

Měly jsme jet spolu

Vždycky jsme se bavily o tom, jak jednou odjedeme, ale nikdy jsme to nemyslely vážně. Teď to bylo jiné. Markéta to myslela doopravdy. Vzala jsem telefon do ruky a ujistila ji, ať jede. A v duchu jsem doufala, že se za čas vrátí.

Myslela jsem si, že to bude jen dočasné, že se brzy vrátí a že si s ní budu znovu psát, stejně jako před tím.

První týdny plynuly

Po jejím odjezdu jsem se cítila prázdně. Markéta mi vždycky rozjasňovala dny. Byla tak veselá a empatická. Osoba, které jsem mohla zavolat uprostřed noci. Ze začátku jsme si psaly každý týden, ale pak to začalo slábnout. Zprávy chodily méně často.

Odpovědi byly krátké, jako by vytržené z kontextu. Nemohla jsem pochopit, co se děje. Přičítala jsem to tomu, že zařizování si života v nové zemi zabere hodně času. Jednoho dne, asi po dvou měsících, jsem jí napsala:

„Markétko, je všechno v pořádku? Jak se máš?“ A nic. Žádná odpověď. Začalo to být stále více znepokojující. Nikdo nevěděl, co s ní je. Když jsem se ptala jejích rodičů, říkali, že jí volali, ale že se jí nedovolali. Že jí posílali zprávy, ale žádná odpověď. Začali jsme jednat.

Kam tak náhle zmizela?

Ona byla vždycky silná, odvážná. Jak mohl zmizet někdo, koho jsem tak dobře znala? Týdny přešly v měsíce a moje obavy rostly. Nevěděla jsem, jestli je to strach, že nevím, co se děje, anebo mne děsily představy, co se stalo.

Nezjistila se žádná stopa, kam by mohla zmizet. Nic nenasvědčovalo trestnému činu. Prostě zmizela.

Vzpomínka, která přetrvává

Léta plynula, ale moje otázky nezmizely. Bude to 20 let. Ticho po Markétě mě provázelo vždy. Když jsem si myslela, že bolest ustoupila, vždy mi ji něco připomnělo. Situace, kdy jsme se smály. Kdy jsme se sobě svěřovaly. Nikdy nezapomenu.

Nezapomenu na tu kamarádku, která byla mým světlem, dala mi tolik radosti a smíchu. Byla to ona, kdo mi vždy pomáhal najít cestu, když jsem se cítila ztracená. A pak se ztratila ona.

Dnes, když mám pocit, že je mi ouvej, podívám se na oblohu a přemýšlím, kde asi teď je. A mluvím s ní. „Markétko, jestli jsi našla to, co jsi hledala, a jestli jsi šťastná, je to dobře.“ Přemýšlím, jestli je někde. Stále doufám, že ano.

Jana P. (63), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.