Zpočátku to vypadalo jako ta nejhorší noční můra, ve starém domě na mě čekal velký pavouk. Naštěstí jsem pochopila jeho varování a dala si na jisté lidi pozor.

V tom podivném snu jsem kráčela po známé ulici v centru našeho města. Táhlo mě to k malému domku u řeky. Ten malý přízemní domek nebyl obydlený, před mnoha lety tam zemřela stará paní, o které se říkalo, že uměla kouzlit.

O domek se vedly spory mezi dědici. Zatím chátral, a říkalo se, že jestli to takhle půjde dál, zřítí se jednoho dne do řeky. Nabádala jsem své malé děti, aby tam nechodily, protože to bylo nebezpečné.

Neprodejný

Děti tam ale lezly snad všechny, bylo to pro ně dobrodružství a zábava. Náš starosta na to marně poukazoval, že se s domem na konci ulice musí něco udělat, než se stane neštěstí. Jenže s majiteli nebyla řeč.

Stále se přetahovali a nedokázali se dohodnout na ceně, za kterou by ho prodali. Nakonec už byl v podstatě neprodejný.

Strhnout a na místě postavit něco nového. To všechno se mi honilo hlavou ve snu, když jsem se k domku blížila. Opřela jsem se do těžkých dřevěných dveří, které snadno povolily. Uvnitř byla tma.

Potvora chlupatá

Uprostřed místnosti stál stůl a vedle něho židle. „Jen pojď dál,“ zaslechla jsem. Marně jsem se rozhlížela kolem, nikoho jsem neviděla. A pak se to stalo! Na hlavu mi skočilo něco velkého. Když jsem se to snažila shodit, odstrčilo mě to chlupatýma nohama.

Z hlavy mi visela pavučinová vlákna, po kterých se ten velký pavouk spustil ze stropu. Začala jsem ječet jako zkouška sirén a vyrazila z domu ven. Běžela jsem ulicí a pavouk se mě držel. Pak se zdálo, že konečně odlétl i s pavučinou.

Zastavila jsem se na malém náměstíčku, které bylo plné lidí. A jak jsem tak lapala po dechu, uslyšela jsem těsně u ucha: „Už neřvi, Maruško, a poslouchej!“ Slepou skvrnou jsem zase uviděla toho pavouka, jak mi sedí na hlavě.

„Dobře si ty lidi prohlédni, tamhle ti dva tě brzy okradou, sousedce taky nevěř, a Tonda? Na toho se můžeš spolehnout!“ Probudila jsem se uprostřed noci a už se nebála. Strach mě přešel.

Začala jsem si nahlas opakovat lidi, před kterými mě pavouk varoval, a taky ty, na něž se mohu podle něho spolehnout, kteří mi pomohou.

Byl pro štěstí

Nakonec jsem vstala a zapsala si jména na papír, kdybych to zaspala. A pak jsem si šla zase lehnout. Jak se brzy ukázalo, pavouk ve snu měl pravdu. Přesně vytipoval lidi, kteří mi chtěli podrazit nohy.

Nebýt toho zvláštního snu, tak jsem se dostala do hodně prekérních situací. Někdy si říkám, že se do toho pavouka snad vtělila ta stará paní, která v domku žila. O Dušičkách jí tam chodívám zapálit svíčku, kterou položím na práh jejího stále opuštěného domu.

Marie (56), Chrudim