Domů     Jeho ztráta mne zcela ubíjí
Jeho ztráta mne zcela ubíjí
5 minut čtení

Ztráta muže je vždy bolestivá. Když jsem ovdověla, nechtěla jsem partnera, ale byla jsem tak sama…

Stalo se to před 10 lety. Tehdy zemřel Mirek. Můj manžel. Měli jsme se rádi, i když občas se objevil nějaký ten mráček na obloze. Ale kde se to nestane. Byli jsme si celoživotní oporou, vychovali jsme spolu dvě děti.

Naše stáří bylo idylické, přestěhovali jsme se na chatu, kde jsme měli zahrádku, přátele. A pak přišel konec. Infarkt. Šlo to rychle. Když jsem ho ztratila, svět se mi zhroutil, rozpadl se na malé kousky.

Navždy už budu sama

Po jeho smrti jsem si byla naprosto jistá, že už nikoho nenajdu. A že zůstanu sama. Bylo mi 63 let a věděla jsem, že už je asi pozdě na hledání něčeho nového a někoho nového. Zpočátku jsem to brala i jako zradu vůči Mirkovi. A tak jsem se snažila jít dál, i když to nebylo snadné.

Stále ten smutek

Dny plynuly pomalu, smutek a v srdci mi zůstala prázdnota. Cítila jsem se, jako bych žila ve stínu svého bývalého života. Dům, který byl ještě nedávno plný smíchu a radosti, se najednou stal tichým a prázdným místem.

Všechno mi připadalo tak vzdálené. Všichni kolem měli rodiny, já byla sama. Děti samozřejmě přijely, když jsem potřebovala, ale měly své životy.

Čas mi pomohl

Čas je zvláštní. Nezapomenete, ale je to jako balzám na duši. Přijde jistá úleva a vy se začnete znovu rozhlížet po světě kolem vás. Pomalu jsem si začala říkat, že bych mohla začít znovu. Že bych mohla zkusit alespoň něco malého, nějakou změnu.

Měla jsem pocit, že už je čas znovu vstoupit mezi lidi, protože jsem už nemohla snášet samotu. A tak jsem začala jezdit na výlety. Navštěvovala jsem místa, kde jsem nikdy předtím nebyla, protože jsem si říkala, že právě tam najdu něco nového. A právě na jednom z těchto výletů jsem potkala Petra.

Nový člověk v životě

Byl o pět let starší než já a byl to člověk, který mě přitahoval nejen svým vzezřením, ale především tím, jak přirozeně se mnou dokázal mluvit.

Nebyl to žádný gentleman ani někdo, kdo by mi zcela okamžitě padl do oka, ale byl to prostě muž, který měl nějakou klidnou sílu v sobě, a ta mi dávala pocit bezpečí. Začalo to nenápadně.

Zpočátku jsme si povídali o běžných věcech, o knihách, které jsme četli, o tom, co jsme prožili. Ale čím víc jsme se poznávali, tím víc jsem si uvědomovala, jak mě jeho přítomnost uklidňuje.

Byl to člověk, který se nevnucoval, ale měl v sobě jakýsi vnitřní klid, který mě fascinoval. Chodili jsme na dlouhé procházky, objevovali místa, o kterých jsem nikdy neslyšela.

Nový smysl života

Najednou, po letech ticha, mi život začal připadat znovu plný. I když jsme byli oba v pozdním věku, objevovali jsme společně nové věci. Smáli jsme se malým vtipům, které jsme si říkali, ale taky si sedli a v tichu si povídali o našich životech.

Vzpomínky na naše dřívější partnery nás oba spojovaly, ale nikdy jsme se neztráceli v minulosti. Bylo nám dobře v přítomnosti.

Bylo to jiné, ale i tak krásné

Během několika měsíců jsme spolu začali trávit víc a víc času. Bylo to jako návrat k životu, který jsem si myslela, že už nikdy neprožiju. Ale s Petrem to bylo jiné.

Nebylo to o tom, že bych se snažila někoho nahradit, bylo to o tom, že jsme si oba navzájem pomáhali najít nový smysl, nový směr. Naše dny byly plné společných výletů, společného smíchu a objevování nových zážitků.

Cítila jsem se mladší

Zkoušeli jsme nové věci, dělali jsme i to, co jsme dřív neznali. S Petrem jsem se cítila mladší, znovu živá. A přitom jsem věděla, že není možné zapomenout na minulost.

Můj muž, kterého jsem milovala celá ta léta, měl v mém srdci stále své místo, ale věděla jsem, že už se nebudu cítit tak prázdná. A pak přišel den, který změnil všechno. Před půl rokem se Petr začal cítit špatně. Zdraví ho náhle zrazovalo.

Nikdy nebyl nemocný, najednou se u něj začala projevovat dušnost. Než jsem se stačila vzpamatovat, byl pryč. Rychle, nečekaně. Zase ten prokletý infarkt. Zůstala jsem znovu sama, ztracená ve světě, který už byl o tolik chudší.

Když jsem přišla o svého manžela, měla jsem ještě pocit, že život pokračuje. Někde tam vzadu jsem to v té bolesti cítila. Ale když jsem přišla o Petra, už jsem věděla, že nemám sílu na to hledat dalšího kamaráda.

Vytržený kus života

Teď je to pár měsíců, co tu Petr není. A i když mě stále bolí jeho ztráta, začínám chápat, že to, co jsme prožili, je to nejcennější, co mi mohl osud po odchodu manžela dopřát. Přátelství, i jistá forma lásky, mi znovu rozsvítily světlo v životě.

Cítila jsem se opět opuštěná. Byl to náhlý šok, jako kdyby mi někdo vytrhl kus života. I když jsem si přes tu hlubokou ztrátu uvědomila, že jsem měla štěstí. Prožila jsem něco krásného v pozdním věku. Daní za to bylo však to, že se ta bolest opakuje.

Prázdnota v srdci, domě i životě. A vím, že už je to napořád, protože je nejen těžké najít přítele, ale také už nechci znovu zažít tu bolest.

Alena L. (73), Příbram

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Odmítla Burešová kuchařovu žádost o ruku?
nasehvezdy.cz
Odmítla Burešová kuchařovu žádost o ruku?
Mnozí netrpělivě čekáme, až do toho herečka ze ZOO, Eva Burešová (32), a její přítel, šéfkuchař Přemek Forejt (38), konečně praští. Asi k tomu ale hned tak nedojde. Svatbě se má údajně bránit hlavně
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Tradiční pečené kaštany
tisicereceptu.cz
Tradiční pečené kaštany
Chcete si doma udělat vlastní pečené kaštany? Bezva. Máme pro vás jednoduchý postup na přípravu těch nejlepších kaštanů, co jste kdy jedli. Ingredience Na tuto dobrotu potřebujete opravdu jen je
Strážce mrtvých si přišel pro otcovu duši
skutecnepribehy.cz
Strážce mrtvých si přišel pro otcovu duši
Nikdy na ten sen nezapomenu. Spatřila jsem bledou tvář svého umírajícího táty a vzápětí do dveří vstoupil egyptský bůh smrti – Anubis. Rodiče provozovali kousek od Písku malou restauraci. V patře měli byt a já se tam nastěhovala v době, kdy jsem utekla od svého záletného muže i s naším malým dítětem. Bylo mi tenkrát osmadvacet. Na rozdíl od jiných nešťastných žen
Pikantní ovocné chutney
nejsemsama.cz
Pikantní ovocné chutney
Ze švestek s pikantním kořením si připravíte chutney (čti: čatní), kterému málokdo odolá. Je výborné k masu, sýrům nebo paštice. Potřebujete: ✿ 1,5 kg švestek ✿ 3 menší šalotky ✿ lžíci sádla ✿ 300 g třtinového cukru ✿ 1/2 lžičky mletého zázvoru ✿ 1–2 chil­li papričky ✿ 10 hřebíčků ✿ 2 lžičky skořice ✿ 1/4 muškátového oříšku ✿ špetku hořčičného semínka ✿ sůl ✿ 150 ml vinného octa ✿ 100 ml červeného vína 1. Do misky nasypte
Kardinál Richelieu dobýval královu pracovnu
epochalnisvet.cz
Kardinál Richelieu dobýval královu pracovnu
Jeho postavu v rudém plášti zná každý milovník historických románů Alexandra Dumase. Kardinál Richelieu ovládal Francii, tahal za nitky v celé Evropě a byl nedostižným mistrem intrik.   Nebýt křehké tělesné konstituce a chatrného zdraví, nejspíš by Armand-Jean du Plessis, vévoda de Richelieu (†1642), narozený 9. září 1585, kráčel ve stopách svého otce, vysokého důstojníka. I on
Paranormální zážitky: Nechce mě tam!
enigmaplus.cz
Paranormální zážitky: Nechce mě tam!
Pocity, které nedokážeme vysvětlit, nás často pronásledují na místech, kde se stalo něco tragického. Je možné, že duchové zemřelých zůstávají na místech, která si vybrali, a snaží se chránit svůj pros
Carringtonova událost: Peklo, které se může opakovat!
epochaplus.cz
Carringtonova událost: Peklo, které se může opakovat!
Noc se mění v den. Trafo stanice hoří. Elektrická síť se hroutí. Mobily ani internet nefungují. Může se to stát za rok. Za dva. Nebo zítra. Slunce není vždy kamarád. Dává nám sice světlo, teplo, život, ale přesto je to stále šelma. Země se od ní sice drží v bezpečné vzdálenosti, přesto ji občas rafne. Co dokáže,
Uprchlé trestance z Austrálie spasila americká vlajka
historyplus.cz
Uprchlé trestance z Austrálie spasila americká vlajka
„Proboha, co teď?“ drbe si temeno hlavy kapitán. Na jeho lodi se totiž skrývá šest irských separatistů, kteří právě utekli ze žaláře, a velitel Britského královského námořnictva mu dal čtvrt hodiny na to se vzdát. S očima upřenýma do nebe najednou spatří, že má na stěžni americkou vlajku. „Když vystřelíte na mě, střílíte na ni!“
Q by Aston Martin oslavuje 60 let kabrioletů Volante exkluzivními edicemi
iluxus.cz
Q by Aston Martin oslavuje 60 let kabrioletů Volante exkluzivními edicemi
Šedesát let svobody, elegance a řevu motoru pod širým nebem. Aston Martin slaví šest dekád ikonického jména Volante, které od roku 1965 symbolizuje to nejlepší z otevřených grand tourerů. Na počest vý
Okolí hradu Kašperk: Tipy na místa, která stojí za návštěvu
epochanacestach.cz
Okolí hradu Kašperk: Tipy na místa, která stojí za návštěvu
Z Kašperských Hor se nemusíme vydat jen na hrad Kašperk, ale projít se můžeme třeba také po zeleně značené naučné Stezce strážců hranic sledující linii lehkých vojenských opevnění, takzvaných řopíků vznikajících v pohraničí od poloviny 30. let minulého století. Je vybavena informačními tabulemi, vede údolím Zlatého potoka do Řetenic a kromě opevnění si prohlédneme i stopy
Než přišel praotec Čech… U ikonické hory Říp bylo významné pohřebiště
21stoleti.cz
Než přišel praotec Čech… U ikonické hory Říp bylo významné pohřebiště
Je s ním spojována česká národní identita. Jenže role Řípu je, respektive bývala mnohem větší. Dokládají to archeologické vykopávky, jež v jeho okolí v posledních letech proběhly. Expertům se podařilo