Domů     Viděla jsem ji odcházet
Viděla jsem ji odcházet
3 minuty čtení

Byla to naše poslední společná dovolená. Po letech jsme se konečně rozhodly, že si dopřejeme ten zasloužený odpočinek. A dopadlo to strašně!

S Janou jsme se znaly už od střední školy. Byla to moje nejlepší kamarádka. Někdo, kdo mě nikdy neodsoudil, kdo mě znal lépe než kdokoli jiný. A ta dovolená měla být naší šancí na chvíli se zastavit a jen být.

Společně se smát, vychutnávat si víno při západu slunce a připomenout si všechny ty chvíle, které jsme zažily, když jsme byly mladé. Nikdy bych si nepomyslela, že dovolená bude poslední.

Poslední noc nám zbývala

Vzpomínám si, jak jsme se procházely po pláži. Jana byla vždy tak živá, usmívala se a z její přítomnosti vyzařovala neuvěřitelná energie. Byla to ta osoba, která dokázala udělat z každého dne dobrodružství, i když jsme jen seděly na terase a povídaly si. Smály jsme se až do noci, bez starostí, bez strastí života.

Zpráva, která mě zlomila

Ráno Jana ještě spala, tak jsem ji nechala a šla jsem se projít po pláži. Najednou mi ale volala. Její hlas zněl jinak, roztřesený, panický. „Potřebuju pomoc,“ říkala mi. „Něco není v pořádku.“ Spěchala jsem zpátky do pokoje. Jana nemohla dýchat.

Zalarmovala jsem pracovníky hotelu, ti zavolali záchranku. Než dorazili, Janin stav se rapidně zhoršil. V tu chvíli jsem věděla, že to nebude dobré. I když jsem se modlila, že se to všechno zlepší, o pár minut později Jana upadla do bezvědomí.

Záchranáři se snažili, jenže najednou jsem slyšela ten souvisly tón, které značí zástavu. Bylo to nečekané a příliš rychlé. Jana zemřela. Na místě, kde jsme si měly odpočinout. Tam nás smrt rozdělila.

Když jsem stála na té pláži a dívala se na moře, bylo to, jako by mi všechno spadlo na záda. „Ne, to není možné,“ říkala jsem si. Měla jsem potřebu ji ještě jednou obejmout, naposledy jí říct, jak moc mi na ní záleží. Ale teď už to nešlo.

Měla jsem pocit, že jsem ztratila část sebe. Část svého světa. Neměla jsem sílu zavolat manželovi, někdo to musel říct Janině rodině. Nakonec jsem vzala telefon a zavolala muži, který to naštěstí vyřídil za mne.

Návrat domů

Cesta zpět byla příšerná. V letadle jsem byla v úplném šoku. Připadalo mi, že se celý svět zastavil, a já jsem byla jako ztracená. Kde je ta moje kamarádka? Kde je ta osoba, která vždy byla po mém boku? A jak mám pokračovat dál, když už ji nemám?

To mne napadalo. Naštěstí mi byla oporou rodina. Po návratu domů jsem stále nemohla uvěřit, že Jana je pryč. Jak to všechno může být tak náhlé? Tak definitivní? Každý kout, každé místo mi ji připomínalo.

Hana L. (73), Plzeň

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud