Domů     Odpustila jsem jí a zemřela!
Odpustila jsem jí a zemřela!
6 minut čtení

Dnes bych to vzala zpátky. Ty čtyři desítky let, kdy jsme spolu nemluvily. Stihly jsme se usmířit, ale pak sestra náhle odešla. Mělo to tak být? Tak krutý je osud.

Probudila jsem se do zimního rána. Vzduch byl chladný, okna pokrytá námrazou a venku se na šedé obloze míhaly mraky. Seděla jsem na okraji postele, můj pohled byl upřený na starý a omšelý rám fotografie na nočním stolku.

Byl to snímek z dětství, tehdy mi bylo pět let. Vedle stála moje sestra Tereza. Mám tu fotku už tolik let, dívám se na ni pořád dokola a mám pocit, jako by se ta ztráta sestry stala nedávno. Moc jsme se neužily.

Je tu po ní stále velké prázdno

Je to moje jediná vzpomínka na Terezu, která zemřela, když mi bylo pět. Cítím to pořád, tu prázdnotu, co zůstala. Proč jsem připomněla ono ráno? Tehdy byl ten pocit silnější. Bylo to po odchodu druhé sestry.

Já si totiž uvědomila, že jsem zůstala z rodiny sama. A litovala jsem roků, které jsme promarnily.

Je to tak nespravedlivé

Smrt byla v dětství něco, co jsem nedokázala pochopit. Tak nějak jsem brala, že staří odcházejí, většinou šlo o cizí lidi. Má rodina byla velká a všichni měli tuhý kořínek, jak se říká. A pak to najednou přišlo. Má malá sestřička. Vzpomínám si na její smích.

Na její hlavu na mém rameni i na to, jak jsme si rozuměly. Jak jsme byly dvě, na které svět nemohl. Byly jsme si blíž než s naší další sestrou Alenou. Tam to mělo jiný příběh.

Druhá ztráta sestry zprvu nebolela

S Alenou nás ztráta sestry trochu semkla. Věděly jsme, jak je život křehký, a i když jsme neměly moc společného, držely jsme nějak při sobě. Jenže když mi bylo dvacet, tak jsme se s Alenou rozhádaly. Vzpomínám si, že to začalo nějakým hloupým nedorozuměním.

Bylo to něco malého, co bychom si mohly vysvětlit, ale obě jsme to nechaly růst. Jako když nevidíte zkažené ovoce a najednou je celý koš plný much. Tehdy nám vybuchly emoce a vyčetly jsme si, co jedné na druhé vadí. A to jsme se i trochu pozurážely.

Kontakt se přerušil, nechyběly jsme si. Byl to zlom v našich životech, kterého jsem si ovšem tehdy vůbec nebyla vědoma. Byla jsem mladá, myslela jsem si, že bude dost času na smír.

Nemohly jsme si to vyříkat?

Roky šly dál, každý den jsme si mohly zavolat, být v kontaktu. Moje maminka z toho byla nešťastná, že se nebavíme. Nepomohlo, že nás prosila, abychom se smířily. Ani na Vánoce, svátky, narozeniny. Vždy jsme přijely k rodičům jedna nebo druhá.

Rodiče zemřeli s tím, že se se sestrou nebavíme. Tehdy mne to zamrzelo poprvé. Na pohřbu jsme se viděly, ale jen jsme se pozdravily.

Najednou se ozvala ona

Jednoho dne, když mi bylo 63 let, přišla zpráva, která mi znovu rozbušila srdce. Alena se ozvala. Volala mi, že si chce promluvit. Měla jsem v sobě směsici emocí, kterou jsem ani nedokázala pojmenovat.

Bylo mi to jasné, nadešla chvíle, která nám dala šanci všechno vyřešit. Bála jsem se, ale zároveň jsem věděla, že ji musím vidět. A tak jsem jela.

Byla to už úplně jiná žena

Nevěděla jsem, co nás čeká. Bála jsem se, že už to nebude stejné, že si nedokážeme odpustit. Ale potřebovala jsem to. Potřebovala jsem ji mít zpátky, alespoň na chvilku. Věděla jsem, že tohle je naše poslední šance. Když jsme se setkaly, bylo to jiné.

Alena už nebyla tou sestrou, jakou jsem si pamatovala. Byla to žena, která měla svou vlastní minulost, svůj život, svou rodinu.

Někdy jsou slova zcela zbytečná

Přesto, když jsme se dívaly do očí, tam bylo něco, co jsme obě hledaly. Jakýsi tichý okamžik, kdy všechno to napětí a všechny ty roky, co jsme strávily bez sebe, najednou ztratily význam. A já věděla, že to byla ta chvíle, na kterou jsem čekala celý život.

Konečně jsme si rozuměly, konečně jsem cítila, že naše pouto není ztraceno. Nešlo o to, co jsme si řekly, ale o to, že jsme byly zase dvě. Tehdy jsem si řekla, že konečně ji vnímám blízko jako kdysi Terezu.

Tolik slz jsme společně prolily

„Promiň,“ řekla mi. „Já taky,“ odpověděla jsem a cítila, jak se mi v očích zaleskly slzy. Nic víc jsme neříkaly. Bylo to, jako by se vše, co jsme si měly říct, už dávno vyjádřilo v tichu.

Navázaly jsme běžnou zvídavou konverzací, kdy jsme se bavily o našich rodinách a životech.

Myslely jsme, že máme čas

Jako kdyby se to všechno najednou srovnalo. Jako kdyby ty roky, které nám unikly, byly najednou pryč. Měly jsme pocit, že to všechno naženeme, že budeme mít spoustu času se užít.

Plánovaly jsme rodinné návštěvy, chtěly jsme vyrazit do hotelu, kam jsme jezdily s rodiči v dětství. Jenže osud vše naplánoval trochu jinak.

Vše se mi zhroutilo

Pak přišel ten nečekaný zvrat. Když mi bylo 64 let, Alena náhle zemřela. Infarkt! Proč? Když jsme si odpustily, bylo to jako zázrak. A najednou se to zhroutilo! Mám manžela, děti, díky smíření s Alenou jsem v kontaktu s její rodinou.

Ale ona byla součástí té původní rodiny. Dětství s Terezou a našimi rodiči. Když jsem o tom přemýšlela, napadlo mne, že jsem získala něco, co ne každý dostane. Smíření.

Byla to bolest, ale i velký dar

A přesto cítím, že bych byla raději, kdybych měla víc času. Na to, abychom byly znovu sestry, abychom se spolu smály a abychom mohly být zpátky tam, kde jsme kdysi skončily. Bylo to, jako by mi život dal druhou šanci, ale pak si to rozmyslel.

Vzpomínky už mi zůstanou

A tak sedím v té místnosti, kde mám fotografii mou a Terezy. Asi se ptáte, proč tam nebyla Alena. To je právě ono. Tehdy jsme si nebyly blízké. A já si nikdy nedala do rámu naši fotografii, i když nějaké mám.

Prostě mě to za ty roky nenapadlo, a teď je to vše čerstvé, protože nás osud sblížil a rychle rozdělil. Ta prázdnota, kterou cítím, nikdy nezmizí. Po každé sestře je jiná. Jako byly ony dvě jiné. A já jsem z nás třech zůstala sama.

Hana J. (65), Hradec Králové

Předchozí článek
Související články
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
3 minuty čtení
Nikdy bych si nepomyslela, že se mi to stane. Vdala jsem se z lásky, opravdu z lásky. A pak jsem se zamilovala do jiného a zničilo mi to život. S Jirkou jsme se znali od střední. Brali jsme se velmi mladí. Postavili jsme společně za podpory našich rodin dům a vychovali dceru. Život plynul jako klidná řeka. Jenže časem jsem si začala všímat, že jsem někde ztratila samu sebe. Pracovala jsem ja
3 minuty čtení
Babička byla nejdůležitější ženou mého života. Když se její čas naplnil, mrzelo ji, že mi nemůže nic cenného odkázat. Babička pro mě znamenala všechno na světě. Byla daleko vlídnější a mírnější než moje ambiciózní, rázná a nikdy nic neodpouštějící matka, která se stihla dvakrát rozvést. Žít s ní bylo vyčerpávající, zatímco když jsem pobývala u laskavé babičky, bylo to vysvobození. Nikdy jsem si
3 minuty čtení
Někdy se budím v noci. Mám sen. Zase sedím s Helenou na dece. Pijeme kávu z termosky a smějeme se jako kdysi. Pak se probudím... Vzbudím se do tmy. Jsem sama. A v žaludku je ten samý pocit. Bolest a tíha. Už dvacet let. Helena je moje sestra. O rok a půl mladší. Lidé říkali, že jsme jako dvojčata. Stejný smích, stejný nos, stejné pohyby. Ale uvnitř jsme byly jiné. Ona byla lehká, volná, přir
4 minuty čtení
Už pět let žiji na vozíku. Když mi lidé říkají, že jsem inspirace, jen se hořce usměju. Můj život není o hrdinských činech, ale o každodenním boji. Bylo to podzimní ráno před pěti lety. Jela jsem do práce, jako každý den. Pracovala jsem jako účetní v malé firmě, měla jsem svůj byt, přátele, plány. Ten den pršelo, silnice byla kluzká. Pamatuji si, jak jsem si v autě zpívala oblíbenou písničku, k
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tisacali: Vesnice ukrytá v obří jeskyni!
epochalnisvet.cz
Tisacali: Vesnice ukrytá v obří jeskyni!
Na obzoru se objeví plachetnice. Nepřátelé! Je jedno, jestli to jsou Římané nebo Kartáginci. Tak či onak přicházejí loupit a vraždit. Skupina lidí prchá tajnou stezkou do kopce. Tam, ve skrytu před kýmkoliv, je město, které je jejich poslední nadějí…   Je horký den roku 1910. Ettore Pais (1856–1939), slavný italský archeolog, se vydává na
Variabilní hra s koupelnovým nábytkem
rezidenceonline.cz
Variabilní hra s koupelnovým nábytkem
V koupelně se zdržujeme stále déle, relaxujeme zde a zbavujeme se stresu. Proto klademe velké nároky na dokonalou sanitu i esteticky působivý nábytek. Koupelna bezprostředně navazuje na ložnici, a proto stejně jako celý moderní interiér mění svůj vzhled. Proměňuje se ve vzdušnou místnost, která vedle praktického využití nabízí také estetický zážitek. Nábytek tvoří variabilní řady skříněk,
Steaky ze svíčkové
nejsemsama.cz
Steaky ze svíčkové
U steaků platí, že se pečou z každé strany tak dlouho, jak jsou vysoké v cm. Pokud máte tedy 3 cm vysoké maso, pečte z každé strany 3 min, aby bylo propečené akorát. Ingredience na 4 porce: 4 plátky ze svíčkové (vysoké 3 cm) 2 lžičky hrubé soli 2 lžičky drceného barevného pepře olivový olej Postup: Maso opláchněte
Tragický sen nás zachránil…
skutecnepribehy.cz
Tragický sen nás zachránil…
S manželem jsme byli před lety na služební cestě v Německu a druhý den jsme měli dál pokračovat vlakem. Naše plány nakonec změnil děsivý sen. Pokud nám hrozí vážné nebezpečí, dobré síly nám mohou poslat poselství, které plně oceníme až se zpětnou platností. Sama jsem něco takového zažila, takže vím, o čem mluvím. Varování před katastrofou Během spánku můžeme
Záhadné zmizení kolonie Roanoke: Osadníci, kteří se vypařili do neznáma
enigmaplus.cz
Záhadné zmizení kolonie Roanoke: Osadníci, kteří se vypařili do neznáma
V roce 1587 zmizela celá anglická kolonie na ostrově Roanoke bez jediné stopy. Osadníci, včetně žen a dětí, se jednoduše vypařili z povrchu zemského. Co se stalo s těmito lidmi a proč po sobě nezanech
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Zázračná studánka na Křemešníku: Dokáže předpovědět válku?
epochanacestach.cz
Zázračná studánka na Křemešníku: Dokáže předpovědět válku?
Je to jeden z nejvyšších vrcholů Českomoravské vrchoviny, turistický cíl a poutní místo. Vypravte se na Křemešník za zázračnou studánkou, která má prý řadu výjimečných vlastností. Kousek od Pelhřimova se tyčí vrch Křemešník, který je významným poutním místem. Stojí zde kostel Nejsvětější Trojice, konají se sem náboženské poutě a turisty sem přitahuje Zázračná studánka. O
Bojí se, že jí Němec uteče za jinou?
nasehvezdy.cz
Bojí se, že jí Němec uteče za jinou?
Ještě ani neproběhla svatba s partnerkou Petrou Hebkou, a herec Marek Němec (44) už se chlubí výrazným prstýnkem na prsteníčku. Zvídavým lidem v jeho okolí to nedalo spát a ptali se, jestli to nen
Letní bruschetta s rajčaty
tisicereceptu.cz
Letní bruschetta s rajčaty
Báječná jednoduchá pochoutka, kterou zvládnete za chvíli a s minimem ingrediencí. Ingredience chléb či bagety 4 rajčata 1 svazek čerstvé bazalky sůl a pepř 3 stroužky česneku olivový olej
Entomoterapie: Když člověka léčí hmyz
21stoleti.cz
Entomoterapie: Když člověka léčí hmyz
Žádná novinka to vlastně není, určité druhy hmyzu se k léčení používaly už ve starověku a tato zkušenost se leckde uchovala dodnes v lidové tradici. Jenže medicína si musela pár století počkat na vývo
4 podlé zrady v egyptském válečnictví: Soupeře ochromí klisna i kočky
historyplus.cz
4 podlé zrady v egyptském válečnictví: Soupeře ochromí klisna i kočky
Faraon Thutmose III. je inteligentní a velkorysý, jedná s rozvahou. Jestli ale něco nesnáší, je to neúspěch. Jeho vojevůdce Džehuti dobře ví, že svého pána nesmí zklamat. Když hrozí, že se obléhání blízkovýchodního města Joppa potáhne příliš dlouho, musí vymyslet lest. Řadu let vyrůstal ve stínu své nevlastní matky, královny Hatšepsut (vláda v letech asi
Černobyl: Město, které se stalo smrtícím monstrem a lákadlem pro dobrodruhy
epochaplus.cz
Černobyl: Město, které se stalo smrtícím monstrem a lákadlem pro dobrodruhy
26. dubna 1986 otřásly jadernou elektrárnou v Černobylu dvě mohutné exploze, které navždy změnily osud města Pripjať a okolní krajiny. Tato nejhorší jaderná katastrofa v historii lidstva proměnila kdysi prosperující oblast v uzavřenou zónu, kde se život zastavil a příroda pomalu přebírá svou vládu. Navzdory tragické minulosti je dnes Černobyl poměrně bezpečnou destinací pro organizované