Kamarádčino pohoštění ve mně vzbudilo rozpaky. Stále si stěžovala na nedostatek peněz, a teď mi nabízí menu jako z interhotelu!

Na moje všetečné otázky zprvu vůbec nereagovala. Zakousla se do chlebíčku s krevetami a mlčela. Ale nenechala jsem se odbýt. Když jí to došlo, s povzdechem se přiznala: „Já tohle všechno ukradla,“ řekla a pokračovala: „Chtěla jsem tě ohromit!“

Přiznala se mi

Začala ze sebe chrlit, jak je v koncích. „Většinu peněz musím dát na exekuce, protože jsem lehkomyslně podepsala bývalému manželovi nějaké půjčky!“ Ani prý sama neví, kolik jich bylo. Vůbec ji nenapadlo, že i po rozvodu se jí může něco takového přihodit.

On už je ve vězení a ona splácí jako šílená, aby tam neskončila taky, plakala. Bylo mi jí líto a slíbila jsem jí pomoc. Z peněženky jsem vytáhla dvě pětistovky a podala jí je. „Něco spolu vymyslíme,“ řekla jsem a ona se na mě smutně usmála. Viděla jsem jí na očích, že mi nevěří.

Majitelka souhlasila

Až v jedné hospodě potřebovali výpomoc do kuchyně. Přivítala mě hodně rozložitá majitelka, utřela si mokré ruce do obrovské zástěry a ztěžka vstala ze židle. Zavedla mě do malé místnosti vybavené dvěma stolky a vysvětlila, že se zde má péct.

„Na všechno domácí zákazníci přímo letí. Chtěla jsem ke kávě podávat každý den nějaký domácí koláč nebo buchty. Ale už to nezvládám a nikdo jiný to tady neumí,“ pokrčila rameny a znovu se posadila.

Chůze už ji notně zmáhala a při každém pohybu se jí bolestivě zkřivila tvář. „Já péct umím moc dobře, jen bych dala přednost možnosti, že upeču doma a vše k vám přinesu.“

Snažila jsem se ji ohromit

Paní se na mě zvědavě zadívala a potom kývla. „Když to nikdo neuvidí,“ souhlasila a vymínila si, že první výrobek bude na zkoušku a nic nebude platit. Tentokrát jsem souhlasila já a s nadějí na výdělek jsem se odebrala za tou svojí zlodějskou kamarádkou.

„Tak kdy se do toho pustíme? Navrhuji hned dneska, u mě!“ poručila jsem jí naoko přísně a šla nakupovat. Chystala jsem se na buchty, abych paní z hospody náležitě ohromila.

Pečení dopadlo katastrofálně. Když se člověk moc snaží, nikdy to nedopadne dobře. Buchty byly scvrklé, mastné a připálené. Horší už být nemohly.

Obě jsme spokojené

Od kamarádky jsem měla na stole lístek: „Je to marné!“ Vjel do mě vztek. Uvařila jsem si kafe a začala znovu. V poledne se na mě smály buchtičky jako malované. A jak voněly! Pekáče jsem nandala do cestovního kufru na kolečkách. Majitelka nešetřila chválou.

Objednávku mi písemně potvrdila a zavázala se zaplatit několik tisíc. V takové štěstí jsem ani nedoufala. Pečení nám zabere vždy čtyři dny v týdnu. Peníze se nám jen hrnou, ale máme vysoké náklady. Ale to vyřešíme.

S kamarádkou jsme se rozhodly, že si vyrobíme i domácí povidla a marmelády. Kamarádka už nemusí krást a já mám dobrý pocit. Pomohla jsem jí i sobě!

Jitka N. (62), Havířov