Domů     Proč musím trpět zrovna já?
Proč musím trpět zrovna já?
5 minut čtení

Celý život jsem se vždycky snažila být silná, ale osud mi tolikrát hodil klacky pod nohy. Proč?

Vyrůstala jsem v malé vesnici, kde byl život jednoduchý, ale zároveň naplněný, protože si tu lidé vzájemně pomáhali.

Přicházela jsem o děti a naděje

Byla jsem první dítě rodičů, a to na mě vždy kladlo určitý nárok. Od malička jsem se učila, že je třeba se o druhé starat, být silná a neztrácet naději, i když to není snadné. V osmnácti jsem se zamilovala do Jana.

Malovala jsem si s ním budoucnost a myslela jsem si, že už nic víc mi k životu chybět nebude. Honza byl člověk, který stál při mně ve všech těžkých chvílích, a že jich nebylo málo.

Podařilo se nám počít dítě, otěhotněla jsem celkem třikrát, ale vždy to skončilo potratem. A i když jsme se s Janem oba snažili, aby nás to nezlomilo, každý potrat byl pro mě jako ztráta nejen dítěte, ale také části mého snu.

Bolest ze ztráty

Každý pokus o mateřství byl pro mě novou nadějí. Věřila jsem, že tentokrát to vyjde, že budu matkou, když to ale skončilo neúspěchem, musela jsem čelit své vlastní bolesti.

Cítila jsem, že všechno, na co jsem se tolik těšila, mi bylo vzato. V každém ztraceném dítěti jsem viděla budoucnost. I dnes si říkám, kolik by těm děťátkům bylo.

Už jsem nedoufala

Po třech potratech jsem neměla sílu. Dlouho jsme to nechali být, ale znáte to, vše přijde, když to nejméně čekáte. Najednou jsem otěhotněla znovu. Bylo mi už čtyřicet. Těhotenství probíhalo v klidu, bez komplikací, můj svět se začal znovu rozsvěcet nadějí.

Dítě, které jsem nosila, bylo pro mě zázrakem, byla to ta nejtěžší a zároveň nejkrásnější doba mého života. Musela jsem být opatrnější.

Jan a já jsme byli plní naděje, chystali se na příchod našeho syna a já věřila, že tentokrát mi osud dopřeje to, co jsem si vždy přála. Což se stalo. Až pak po letech…

Vymodlený syn

Když se Marek narodil, nikdy jsem necítila tak silnou lásku. Bylo to malé stvoření, které naplnilo všechno kolem nás. Jsem si jistá, že to, co jsem prožila, mělo svůj smysl. Všechny ty roky čekání, ztrát, bolesti. Mělo to tak být.

Užívala jsem si konečně to, co mi bylo v minulosti odepřeno. Můj syn byl důkazem toho, že v životě i přes všechny těžkosti může být i něco krásného. Byli jsme spokojená rodina, Marek byl zdravý, rostl a dělal nám jen radost.

Měl před sebou budoucnost. A pak mu bylo dvacet. Jel s kamarádem autem a měli nehodu. Rychlý náraz. A všechny mé naděje, že mi osud tehdy přece jen dopřál, byly pryč.

Nečekaná tragédie

Byl to moment, který mi převrátil celý svět. Cítila jsem, jak ztrácím půdu pod nohama, jak se všechno kolem mě zhroutilo. Po všech těch letech, kdy jsem se těšila na jeho vývoj ve škole, soukromí, už jsem myslela na vnoučata. Vše bylo pryč během vteřin.

Nebyla jsem schopná se s tím vyrovnat. Jan byl se mnou, ale oba jsme byli zlomení, každý ve svém světě smutku. Bez Marka to bylo tiché, prázdné a bolestivé. Dny se stávaly nekonečné, každý krok byl jako těžká zátěž, a já jsem se ptala sama sebe, jak dál.

Jak mám jít dál, když jsem ztratila všechno, co mě dřív drželo nad vodou? Jak mám zůstat silná, když jsem ztratila svého syna? Napadly mne i nejčernější myšlenky.

Nový začátek ve stáří

Dnes mi je 72 let. Honza zemřel před pěti lety. Hodně času uplynulo od té tragédie s Markem, ale bolest stále někde hluboko uvnitř mě zůstává. Každý den je pro mě novým bojem, ale jsem odhodlaná pokračovat.

Můj nový život začal v pečovatelském domě, kam jsem se kvůli zdravotním problémům přestěhovala. Zpočátku jsem byla osamělá, plná smutku a zklamání, ale jednoho dne mě oslovila mladá žena, která se o mě starala.

Byla plná energie a laskavosti, a přestože byla mladší, pomohla mi najít novou sílu. Uvědomila jsem si, že stále můžu něco dát ostatním. Moje zkušenosti, bolest a láska – to všechno může být pomocí pro druhé.

Začala jsem se zapojovat do aktivit v domově, pomáhala jsem lidem kolem sebe, starala se o ty, kteří byli stejně ztraceni jako já.

Odměna, která přichází pozdě

Naučila jsem se, že i když ztrácíme, stále máme co nabídnout. A tím jsem si našla nový smysl. I když jsem v sobě měla stále temno a říkala jsem si „proč já?“ Jednoho dne za mnou přišla žena, která právě přišla o dítě.

Její bolest byla bolestí, kterou jsem znala. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že všechno, co jsem prožila, mě vedlo k tomu, abych mohla být oporou někomu jinému. Pomohla jsem jí, jak jen jsem mohla.

Co si z toho všeho vzít?

Když jsem viděla, jak se postupně zvedá, jak nachází sílu, pocítila jsem, že můj život stále může mít smysl. Možná už ne pro mě, ale pro druhé. A možná právě to je smysl, který jsem celé roky hledala.

Naučila jsem se, že bolest může mít svůj účel, že i v nejtemnějších chvílích můžeme najít něco hodnotného. A dnes, když vzpomínám na svého syna, cítím, že jeho život nebyl zbytečný. I přes jeho ztrátu jsem schopná dávat lásku, která stále v mém srdci je.

Zdena P. (72), Kladno

Související články
3 minuty čtení
Rozvod je hodně bolavá záležitost. Kdo si jím prošel, snad mě pochopí. Měla jsem pocit, že už budu jen nešťastná. Tolik jsem se mýlila. Neunesla jsem rozvod. Bez mučení to přiznávám. Dnes už ano! Chovala jsem se jako šílená, připadala jsem si nepopsatelně ukřivděná. A to jsem tedy byla. Můj muž mi utekl s milenkou ve věku naší dcery, bylo jí dvacet, naší dceři Alici devatenáct. Málem jsem se z 
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i