Domů     Najednou tu prostě nebyli…
Najednou tu prostě nebyli…
5 minut čtení

Myslela jsem, že smrt je něco vzdáleného, co se mě nikdy nedotkne. Přemýšlíte tak, když nejste ještě tak staří. Jenže mne to potkalo brzy.

S mým manželem Karlem jsme spolu byli od mých 17 let. Nebyl má první velká láska, jistě rozumíte, jak to myslím. V Kájovi jsem však našla oporu, porozumění a neuměla jsem si představit, že bych žila vedle někoho jiného.

Měli jsme krásný vztah, byli jsme si parťáky a já opravdu nikdy nezažila to, co kamarádky, kterým jejich muži po čase opravdu lezli na nervy. Když jsme se scházely, cítila jsem se až provinile, že tomu mému tzv. nemeju hlavu, jak se říká. Nebyl však důvod. Kája byl prostě ten pravý.

Bylo to nečekané a rychlé

S Kájou jsme spolu měli tři děti. Vybudovali jsme domov a těšili jsme se na důchod. Jenže pak to přišlo. Byl pěkný slunečný den. Kájovi se udělalo špatně. Zavolala jsem záchranku. Ještě jsme čekali v nemocnici v naději, že to bude dobré. Nebylo. Infarkt.

Kájovo srdce, které bylo tak velké, ho zradilo. Lékaři nám říkali, že to byla otázka času. Nikdo ale nebyl připravený na okamžik, že tu Kája jednou nebude.

Byla jsem vdova bez domova

Měla jsem pocit, že jsem se ocitla v prázdnotě. Děti byly dospělé, měly své životy. Když jsem je viděla, jak se rozplakaly, uvědomila jsem si tu ztrátu ještě intenzivněji. Nevím proč, ale tehdy jsem si v duchu řekla, že já jsem přece ztratila nejvíc.

Cítila jsem, že jsem přišla o podstatu domova, který jsme měli s mužem jen my dva. To jsem však netušila, co mne čeká. Přicházela jsem i o skutečný dům.

Když přicházíte o jistoty

S Kájou jsme měli milovaný dům. Místo, kde jsme spolu prožili vše – smích, radost i bolest. Po odchodu manžela se ale něco změnilo. Přišla těžká finanční situace. Nestačila jsem na to.

Děti už měly vlastní životy, nechtěla jsem je obtěžovat, i když mne napadlo, jestli by se jedno nechtělo s rodinou přistěhovat. Sice jsem si našla brigádu, ale peníze stejně nestačily. Dům, který byl symbolem bezpečí a lásky, se stal symbolem ztráty.

Nevyhnutelný odchod

Vzpomínám si na tu chvíli, kdy jsem stála na prahu domu a koukala do prázdné chodby. Prošla jsem všechny pokoje s vědomím, že je to naposledy. Ze zdí trčely dráty, na stěnách byly stopy po skříních a obrázcích.

Nikdy mne nenapadlo, jak je obývák veliký, když tam není nábytek. Tak to tam žilo, a najednou bylo ticho. Stála jsem tam, ale věděla jsem, že už nemůžu zůstat. Neměla jsem na výběr. Když jsem vyšla ven a podívala se na náš dům, slzy mi stékaly po tvářích.

Věděla jsem, že už se nikdy nevrátím, protože nebudu mít sílu vidět, jak je tam šťastná jiná rodina.

Nový život? Cesta k tragédii

Moc jsem si přála, abych měla to, co jsem ztratila, zpátky. Ale věděla jsem, že to není možné. Ta ztráta byla konečná. Přesto jsem se snažila najít něco pěkného na novém bytě. On tehdy byl hezký. V novostavbě a v pěkné lokalitě plné zeleně.

Měla jsem štěstí, že mi zůstaly moje děti. Bohužel, tehdy jsem netušila, že tím se konejšit dlouho nebudu.

Proč musel odejít i on?

Prostřední syn Pavel jel jednou s kamarády na vodu. Udělalo se mu tam špatně. Odvezla ho záchranka. Prý to byla výduť. Praskla mu tepna. Bylo to rychlé. Víc nedokážu popsat. Přišla jsem o manžela v 50, když zemřel Pavel, bylo mi o dva roky více.

Dcera Tereza se v té době rozváděla. Měla nového partnera, Angličana. A protože o něj nechtěla přijít, chtěla se s ním odstěhovat do Británie, jelikož tam on vydělal více peněz.

I dcera zmizela

Rvalo mi to srdce, protože jsem nechtěla přijít i o ni. Vím, nebylo to fatální, ale prostě nebyla jen pár desítek kilometrů daleko. Nebránila jsem jí však, dusila jsem to v sobě. Tereza mi skoro každý den volala, ale stále byla prostě daleko. Zbyl mi tu jen nejmladší syn Toník.

Tichá rána

Musela jsem se naučit žít. Každé ráno jsem vstávala do ticha a hledala sílu pokračovat. Věděla jsem, že nemám jinou možnost než jít dál. Bohužel Toník se neměl k založení rodiny, takže jsem ani neměla vnoučata. Ta má jediná odjela s Terezou do Británie.

Měla jsem domov. Útulný, příjemný, ale nic mi nemohlo nahradit lásku, kterou jsem ztratila.

Ztracená láska rodiny

Toník byl trochu samorost, takže jsem necítila takové to pohodlí, kdy mě Tereza pohostila u své rodiny. A vlastně i Pavlík a jeho žena byli vždy velmi pohostinní. Toník si vlastně dodnes nenašel vlastní bydlení. Cestuje po pronájmech podle toho, jak se rozejde s nějakou přítelkyní.

Vzpomínky jsou přítěží

Mohu jen vzpomínat. Jak byly děti malé. Když jsme je s Kájou učili jezdit na kole, chodili jsme do parku a smáli se. To byl ten čas, kdy jsem se cítila úplně naplněná. Byla jsem matkou a manželkou.

Vzpomínky to jsou vlastně krásné, ale když si uvědomíte, kolik se změnilo a jak tragicky, vhání vám to slzy do očí.

Anna P. (63), Kladno

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud