Domů     Najednou tu prostě nebyli…
Najednou tu prostě nebyli…
5 minut čtení

Myslela jsem, že smrt je něco vzdáleného, co se mě nikdy nedotkne. Přemýšlíte tak, když nejste ještě tak staří. Jenže mne to potkalo brzy.

S mým manželem Karlem jsme spolu byli od mých 17 let. Nebyl má první velká láska, jistě rozumíte, jak to myslím. V Kájovi jsem však našla oporu, porozumění a neuměla jsem si představit, že bych žila vedle někoho jiného.

Měli jsme krásný vztah, byli jsme si parťáky a já opravdu nikdy nezažila to, co kamarádky, kterým jejich muži po čase opravdu lezli na nervy. Když jsme se scházely, cítila jsem se až provinile, že tomu mému tzv. nemeju hlavu, jak se říká. Nebyl však důvod. Kája byl prostě ten pravý.

Bylo to nečekané a rychlé

S Kájou jsme spolu měli tři děti. Vybudovali jsme domov a těšili jsme se na důchod. Jenže pak to přišlo. Byl pěkný slunečný den. Kájovi se udělalo špatně. Zavolala jsem záchranku. Ještě jsme čekali v nemocnici v naději, že to bude dobré. Nebylo. Infarkt.

Kájovo srdce, které bylo tak velké, ho zradilo. Lékaři nám říkali, že to byla otázka času. Nikdo ale nebyl připravený na okamžik, že tu Kája jednou nebude.

Byla jsem vdova bez domova

Měla jsem pocit, že jsem se ocitla v prázdnotě. Děti byly dospělé, měly své životy. Když jsem je viděla, jak se rozplakaly, uvědomila jsem si tu ztrátu ještě intenzivněji. Nevím proč, ale tehdy jsem si v duchu řekla, že já jsem přece ztratila nejvíc.

Cítila jsem, že jsem přišla o podstatu domova, který jsme měli s mužem jen my dva. To jsem však netušila, co mne čeká. Přicházela jsem i o skutečný dům.

Když přicházíte o jistoty

S Kájou jsme měli milovaný dům. Místo, kde jsme spolu prožili vše – smích, radost i bolest. Po odchodu manžela se ale něco změnilo. Přišla těžká finanční situace. Nestačila jsem na to.

Děti už měly vlastní životy, nechtěla jsem je obtěžovat, i když mne napadlo, jestli by se jedno nechtělo s rodinou přistěhovat. Sice jsem si našla brigádu, ale peníze stejně nestačily. Dům, který byl symbolem bezpečí a lásky, se stal symbolem ztráty.

Nevyhnutelný odchod

Vzpomínám si na tu chvíli, kdy jsem stála na prahu domu a koukala do prázdné chodby. Prošla jsem všechny pokoje s vědomím, že je to naposledy. Ze zdí trčely dráty, na stěnách byly stopy po skříních a obrázcích.

Nikdy mne nenapadlo, jak je obývák veliký, když tam není nábytek. Tak to tam žilo, a najednou bylo ticho. Stála jsem tam, ale věděla jsem, že už nemůžu zůstat. Neměla jsem na výběr. Když jsem vyšla ven a podívala se na náš dům, slzy mi stékaly po tvářích.

Věděla jsem, že už se nikdy nevrátím, protože nebudu mít sílu vidět, jak je tam šťastná jiná rodina.

Nový život? Cesta k tragédii

Moc jsem si přála, abych měla to, co jsem ztratila, zpátky. Ale věděla jsem, že to není možné. Ta ztráta byla konečná. Přesto jsem se snažila najít něco pěkného na novém bytě. On tehdy byl hezký. V novostavbě a v pěkné lokalitě plné zeleně.

Měla jsem štěstí, že mi zůstaly moje děti. Bohužel, tehdy jsem netušila, že tím se konejšit dlouho nebudu.

Proč musel odejít i on?

Prostřední syn Pavel jel jednou s kamarády na vodu. Udělalo se mu tam špatně. Odvezla ho záchranka. Prý to byla výduť. Praskla mu tepna. Bylo to rychlé. Víc nedokážu popsat. Přišla jsem o manžela v 50, když zemřel Pavel, bylo mi o dva roky více.

Dcera Tereza se v té době rozváděla. Měla nového partnera, Angličana. A protože o něj nechtěla přijít, chtěla se s ním odstěhovat do Británie, jelikož tam on vydělal více peněz.

I dcera zmizela

Rvalo mi to srdce, protože jsem nechtěla přijít i o ni. Vím, nebylo to fatální, ale prostě nebyla jen pár desítek kilometrů daleko. Nebránila jsem jí však, dusila jsem to v sobě. Tereza mi skoro každý den volala, ale stále byla prostě daleko. Zbyl mi tu jen nejmladší syn Toník.

Tichá rána

Musela jsem se naučit žít. Každé ráno jsem vstávala do ticha a hledala sílu pokračovat. Věděla jsem, že nemám jinou možnost než jít dál. Bohužel Toník se neměl k založení rodiny, takže jsem ani neměla vnoučata. Ta má jediná odjela s Terezou do Británie.

Měla jsem domov. Útulný, příjemný, ale nic mi nemohlo nahradit lásku, kterou jsem ztratila.

Ztracená láska rodiny

Toník byl trochu samorost, takže jsem necítila takové to pohodlí, kdy mě Tereza pohostila u své rodiny. A vlastně i Pavlík a jeho žena byli vždy velmi pohostinní. Toník si vlastně dodnes nenašel vlastní bydlení. Cestuje po pronájmech podle toho, jak se rozejde s nějakou přítelkyní.

Vzpomínky jsou přítěží

Mohu jen vzpomínat. Jak byly děti malé. Když jsme je s Kájou učili jezdit na kole, chodili jsme do parku a smáli se. To byl ten čas, kdy jsem se cítila úplně naplněná. Byla jsem matkou a manželkou.

Vzpomínky to jsou vlastně krásné, ale když si uvědomíte, kolik se změnilo a jak tragicky, vhání vám to slzy do očí.

Anna P. (63), Kladno

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Rozvod je hodně bolavá záležitost. Kdo si jím prošel, snad mě pochopí. Měla jsem pocit, že už budu jen nešťastná. Tolik jsem se mýlila. Neunesla jsem rozvod. Bez mučení to přiznávám. Dnes už ano! Chovala jsem se jako šílená, připadala jsem si nepopsatelně ukřivděná. A to jsem tedy byla. Můj muž mi utekl s milenkou ve věku naší dcery, bylo jí dvacet, naší dceři Alici devatenáct. Málem jsem se z 
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i