Dostala jsem se do složité situace a nevěděla, jak dál. Najednou se mi začal vracet sen o věčném cestování.
Když jsem odešla s dětmi od svého manžela, protože se začal chovat agresivně, skončila jsem dočasně v azylovém domě. Tohle si žádná žena nepřeje.
U svých rodičů jsem nenašla porozumění, vinu viděli na mojí straně, protože žena má vydržet všechno, jen aby nepřišla o manžela. Tak byla vychována moje matka i moje babička.
Já si ale nechtěla nechat všechno líbit jako ty dvě, a tak se stalo, že jsem najednou byla na ulici. Sama se dvěma malými dětmi.
Bylo štěstí, že jsem tehdy našla sílu odejít od toho surovce a najít alespoň na nějaký čas střechu nad hlavou, i když to bylo v azylovém domě. Nebyli jsme v azylovém domě ještě ani čtyři dny, když jsem měla zvláštní, hodně divoký sen. Zdálo se mi, že s postelí pluju po moři.
Postel a moře
Moře bylo rozbouřené. Seděla jsem na té posteli, která kupodivu plula, nepotopila se a volala jsem zoufale o pomoc. V dálce se najednou zjevila loď. Stará. Rychle se ke mně blížila.
Lekla jsem se, že to jsou piráti, když se ale přiblížila, viděla jsem vlajku, která vypadala jako duha. Přes palubu se nakláněl muž, který vypadal přátelsky. Cosi na mě volal, já mu ale nerozuměla. Jen jsem zoufale k němu natahovala ruku.
Zachytil mě a táhl nahoru. Na palubě jsem poté ležela a nemohla se pohnout. Nějací lidé kolem mě pobíhali, nakonec mi ten muž, který mě vytáhl z moře ven, dal šálek horkého nápoje. Jakmile jsem se napila, cítila jsem velký příliv energie.
Setkání
Najednou mi bylo líp. V tu chvíli jsem se probudila. A tento sen se mi opakoval. Provázel mě pravidelně, už jsem se na něj dokonce každý večer před usnutím těšila − že bude pokračovat.
Získala jsem k tomu neznámému muži ze svých snů důvěru, i když nejspíš neexistoval. Tak uběhly dva měsíce.
Měli jsme v našem azylovém domě vánoční oslavu, kterou zaštítil nějaký sponzor − pohoštění, cukroví a stromeček plný ozdob, ale také dárky pro děti v azyláku.
Seděli jsme všichni tehdy ve společenské místnosti, když vešel muž z firmy, která k nám byla tak velkorysá. Už jak se zjevil ve dveřích, nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Byl to přesně ten muž, o kterém se mi několik nocí po sobě zdálo.
Čím déle jsem ho pozorovala, tím jsem si byla jistější. Musel nějak vycítit ten můj upřený pohled, protože mě nakonec oslovil a začali jsme se spolu bavit. Ptal se mě na mou profesi, na můj život a osud. Pak odešel. Bylo mi líto, že ho už asi nikdy neuvidím.
Od toho dne už se mi ten sen nikdy nezdál. Uběhly Vánoce a přišel nový rok. S ním se objevil tento muž v našem azylovém domě znovu.
Velcí přátelé
A tentokrát šel přímo za mnou. Nabídl mi zaměstnání ve své firmě s tím, že pokud se osvědčím během zkušební doby, a podepíšu mu, že budu v jeho podniku pracovat deset let, tak mi zajistí bydlení. Na takovou nabídku se nedalo říci nic jiného, než že souhlasím.
Nikdy jsem nelitovala. Za tři měsíce jsem se už s dětmi stěhovala do malého bytu v činžovním domě. Ve firmě jsem nakonec zůstala až do důchodu a s tím mužem, který mi pomohl, i jeho manželkou, jsme dodnes přátelé.
Daniela (66), Sedlčany
