Domů     Nastavované manželství
Nastavované manželství
3 minuty čtení

Nemá cenu lepit něco, co má tendence se rozdělit při sebemenší příležitosti. Jenže to jsme s mužem nepřipouštěli.

Proč nastavovaná kaše? Víte, když se mě někdo zeptá, jaké jídlo nesnáším, vždy odpovím, že nastavovanou kaši. A jak jsem pochopila, nejedná se jen o jídlo.

Tu kaši jsem sice nejedla už tři desítky let, naposledy ve škole, ale právě z této doby si pamatuji, že jsem ji opravdu nemohla pozřít. Až po mnoha letech mi došlo, že cokoli nastavované může mít odpornou pachuť.

První láska se zdála být ta pravá

Partnerství, které se nastavuje, nechutná, nefunguje, nemá to cenu zkoušet. Vím to. Týkalo se to mého vztahu s Tomášem. Byl o pět let starší, mně tehdy bylo 17 let, jemu 22 let a zrovna se rozhodoval, jestli půjde za prací do Prahy.

Začal se mnou chodit a odjezd do metropole odložil. Vyrazili jsme společně, až jsem byla plnoletá a měla jsem po škole.

Vypadalo to slibně

V Praze jsme si našli pronájem a začali jsme spolu žít. Bylo nám krásně. Menší rozmíšky byly normální asi jako u jiných vztahů. Tomáš trochu žárlil. Ne že bych se chvástala, ale viděla jsem, že mám u mužů úspěch.

Tomáš nebyl zrovna krasavec, o to víc si mě hlídal. Byl to pořádný chlap, a to mi imponovalo, měla jsem pocit, že mě ochrání. Po čtyřech letech vztahu jsem otěhotněla, tak jsme se vzali. Narodil se nám Tomášek a byli jsme spokojená rodina.

Vztah, který nejde pozřít

Když jsem se chtěla vrátit do práce, Tomáš byl proti, že se o nás postará. Chyběl mi lidský kontakt, ale svolila jsem. Časem jsem pochopila, že mě doma chce udržet, abych nebyla v kontaktu s jinými muži. Hádali jsme se kvůli tomu.

Dokonce jsme měli před rozvodem. Vztah jsme slepili druhým dítětem. Narodila se Klárka. Já byla opět na mateřské, po jejím uplynutí jsem si ale našla práci.

Pachuť žárlivosti odehnala partnera

Tomáš nadšený nebyl. Časem byly jeho žárlivé scény čím dál horší. Tím víc mě vháněl do náruče jiného muže. Mého šéfa. Začala jsem s Pavlem mít poměr. Tomáš na to časem přišel a začalo peklo. Nechtěl mě pustit, vyhrožoval, že mi sebere děti. Odešla jsem.

Rozvodové tahanice byly strašné, Tomáš dosáhl střídavé péče. Dlouho mne sledoval. Kam jezdím, s kým jsem. Pavel mi byl oporou, ale nedal to. Dnes jsem sama, děti už jsou velké. Bohužel ta zkušenost mi zlomila srdce už nadosmrti. A bohužel si dnes říkám, že jsem to neměla s láskou vzdát.

Dana L. (71), Jihlava

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud