Nemá cenu lepit něco, co má tendence se rozdělit při sebemenší příležitosti. Jenže to jsme s mužem nepřipouštěli.

Proč nastavovaná kaše? Víte, když se mě někdo zeptá, jaké jídlo nesnáším, vždy odpovím, že nastavovanou kaši. A jak jsem pochopila, nejedná se jen o jídlo.

Tu kaši jsem sice nejedla už tři desítky let, naposledy ve škole, ale právě z této doby si pamatuji, že jsem ji opravdu nemohla pozřít. Až po mnoha letech mi došlo, že cokoli nastavované může mít odpornou pachuť.

První láska se zdála být ta pravá

Partnerství, které se nastavuje, nechutná, nefunguje, nemá to cenu zkoušet. Vím to. Týkalo se to mého vztahu s Tomášem. Byl o pět let starší, mně tehdy bylo 17 let, jemu 22 let a zrovna se rozhodoval, jestli půjde za prací do Prahy.

Začal se mnou chodit a odjezd do metropole odložil. Vyrazili jsme společně, až jsem byla plnoletá a měla jsem po škole.

Vypadalo to slibně

V Praze jsme si našli pronájem a začali jsme spolu žít. Bylo nám krásně. Menší rozmíšky byly normální asi jako u jiných vztahů. Tomáš trochu žárlil. Ne že bych se chvástala, ale viděla jsem, že mám u mužů úspěch.

Tomáš nebyl zrovna krasavec, o to víc si mě hlídal. Byl to pořádný chlap, a to mi imponovalo, měla jsem pocit, že mě ochrání. Po čtyřech letech vztahu jsem otěhotněla, tak jsme se vzali. Narodil se nám Tomášek a byli jsme spokojená rodina.

Vztah, který nejde pozřít

Když jsem se chtěla vrátit do práce, Tomáš byl proti, že se o nás postará. Chyběl mi lidský kontakt, ale svolila jsem. Časem jsem pochopila, že mě doma chce udržet, abych nebyla v kontaktu s jinými muži. Hádali jsme se kvůli tomu.

Dokonce jsme měli před rozvodem. Vztah jsme slepili druhým dítětem. Narodila se Klárka. Já byla opět na mateřské, po jejím uplynutí jsem si ale našla práci.

Pachuť žárlivosti odehnala partnera

Tomáš nadšený nebyl. Časem byly jeho žárlivé scény čím dál horší. Tím víc mě vháněl do náruče jiného muže. Mého šéfa. Začala jsem s Pavlem mít poměr. Tomáš na to časem přišel a začalo peklo. Nechtěl mě pustit, vyhrožoval, že mi sebere děti. Odešla jsem.

Rozvodové tahanice byly strašné, Tomáš dosáhl střídavé péče. Dlouho mne sledoval. Kam jezdím, s kým jsem. Pavel mi byl oporou, ale nedal to. Dnes jsem sama, děti už jsou velké. Bohužel ta zkušenost mi zlomila srdce už nadosmrti. A bohužel si dnes říkám, že jsem to neměla s láskou vzdát.

Dana L. (71), Jihlava