Lenka byla vždy samaritánka. Dobrá duše, která pomáhala druhým. Bohužel toho využil muž, který ji stáhl na dno. A není asi cesty nahoru.

Roberta Lenka potkala v jedné bývalé práci. Byl sympatický kluk, který tehdy nastoupil. Vtipný, pozorný i milý. Dokonce si získal i mě s manželem, když přišel na návštěvu. Jenže jak se ukázalo, byl milý jen ve chvílích, na které se mohl připravit.

Jen se přetvařoval

Jednou, když si dcera nečekaně prohodila směny, našla Roberta v práci zcela jiného. Nemluvného, zádumčivého. Jako kdyby byl v depresích. Pochopila brzy, že v tom je něco víc. Bral drogy.

Odejít, nebo mu pomoct?

Lenka měla dvě možnosti. Leknout se a utéct, nebo mu pomoct. Ženský ochranný pud zavelel to druhé. Lenka viděla opuštěné štěňátko, které potřebuje pomoc. Své hrálo i to, že si Robert stěžoval, jak mu nikdo nerozumí a všichni od něj dali ruce pryč. Viděl, že když bude hrát té hodné holce na city, neopustí ho.

Drogy je ničily oba

Lenka neměla zkušenosti, jak donutit člověka přestat brát drogy. Vydírat, že buď ona, nebo fet? To se jí nechtělo. Proto mu řekla, že půjde k odborníkovi. Nechtělo se mu. Lenka ale byla neoblomná.

Řekla mu, že tedy dobrá, ale když už byli spolu, tak ať ty drogy nebere před ní. Nesmysl. Taková benevolence! Nastaly měsíce trápení. Drogy vlastně ničily oba dva.

Vypadalo to slibně

Stal se trochu zázrak. Robert skutečně přestal ty drogy brát, protože prý s Lenkou našel smysl života a nechtěl si společné chvíle kazit tím, že bude v útlumu. Dcera byla tehdy nadšená z vítězství, že nám o všem řekla.

Nebyli jsme s manželem nadšení, že má někoho takového. Lenka však tvrdila, že vše zlé je pryč.

Stáhl ji s sebou

„Nejsem naivní, ani on ne. Víme oba, že se závislost může kdykoli vrátit,“ říkala rozumně. Plánovala děti, jak je ochrání před všemi nástrahami. Jenže postupně k nám přestala chodit. Byla taková laxní, vymlouvala se na práci. Dnes už ji nemá.

Oba ztratili zaměstnání za nedodržování pracovní docházky. Lenka začala brát drogy také. Spadli do toho oba. Snažili jsme se s manželem pomoci. Oběma, protože nám bylo jasné, že Lenka Roberta neopustí. Neocenil ani to.

Vše je pryč

Ani nevím, kde žijí, jelikož o bydlení přišli. Neměli ani na nájem. A já nemám sílu bojovat o dceřino štěstí. Bohužel ne, i když mi to rve srdce. Snažila jsem se, ale marně.

Helena K. (63), Olomouc