Domů     Moji dceru ničí partner
Moji dceru ničí partner
3 minuty čtení

Lenka byla vždy samaritánka. Dobrá duše, která pomáhala druhým. Bohužel toho využil muž, který ji stáhl na dno. A není asi cesty nahoru.

Roberta Lenka potkala v jedné bývalé práci. Byl sympatický kluk, který tehdy nastoupil. Vtipný, pozorný i milý. Dokonce si získal i mě s manželem, když přišel na návštěvu. Jenže jak se ukázalo, byl milý jen ve chvílích, na které se mohl připravit.

Jen se přetvařoval

Jednou, když si dcera nečekaně prohodila směny, našla Roberta v práci zcela jiného. Nemluvného, zádumčivého. Jako kdyby byl v depresích. Pochopila brzy, že v tom je něco víc. Bral drogy.

Odejít, nebo mu pomoct?

Lenka měla dvě možnosti. Leknout se a utéct, nebo mu pomoct. Ženský ochranný pud zavelel to druhé. Lenka viděla opuštěné štěňátko, které potřebuje pomoc. Své hrálo i to, že si Robert stěžoval, jak mu nikdo nerozumí a všichni od něj dali ruce pryč. Viděl, že když bude hrát té hodné holce na city, neopustí ho.

Drogy je ničily oba

Lenka neměla zkušenosti, jak donutit člověka přestat brát drogy. Vydírat, že buď ona, nebo fet? To se jí nechtělo. Proto mu řekla, že půjde k odborníkovi. Nechtělo se mu. Lenka ale byla neoblomná.

Řekla mu, že tedy dobrá, ale když už byli spolu, tak ať ty drogy nebere před ní. Nesmysl. Taková benevolence! Nastaly měsíce trápení. Drogy vlastně ničily oba dva.

Vypadalo to slibně

Stal se trochu zázrak. Robert skutečně přestal ty drogy brát, protože prý s Lenkou našel smysl života a nechtěl si společné chvíle kazit tím, že bude v útlumu. Dcera byla tehdy nadšená z vítězství, že nám o všem řekla.

Nebyli jsme s manželem nadšení, že má někoho takového. Lenka však tvrdila, že vše zlé je pryč.

Stáhl ji s sebou

„Nejsem naivní, ani on ne. Víme oba, že se závislost může kdykoli vrátit,“ říkala rozumně. Plánovala děti, jak je ochrání před všemi nástrahami. Jenže postupně k nám přestala chodit. Byla taková laxní, vymlouvala se na práci. Dnes už ji nemá.

Oba ztratili zaměstnání za nedodržování pracovní docházky. Lenka začala brát drogy také. Spadli do toho oba. Snažili jsme se s manželem pomoci. Oběma, protože nám bylo jasné, že Lenka Roberta neopustí. Neocenil ani to.

Vše je pryč

Ani nevím, kde žijí, jelikož o bydlení přišli. Neměli ani na nájem. A já nemám sílu bojovat o dceřino štěstí. Bohužel ne, i když mi to rve srdce. Snažila jsem se, ale marně.

Helena K. (63), Olomouc

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud