Říkali mi – už to nepij! Měla jsem je poslechnout a nehrnout se do bláznivé sázky. Udělala jsem si pořádnou ostudu a také zničila přátelství.
Znaly jsme se s Ivetou od první třídy, dokonce jsme několik let seděly spolu v jedné lavici. Když jsme se v devítce loučily a každá šla na jinou střední školu, tak jsme si slibovaly, že se budeme dál scházet.
Celou střední školu jsme to dodržovaly, chodily jsme tancovat a svěřovaly si svá dívčí tajemství. Vůbec nechápu, jak se mohlo stát, že jsem kvůli své ješitnosti dopustila, abychom ten krásný přátelský vztah ztratily.
A taky mě mrzí, že se nedokázala Iveta nad tu mou hloupost povznést, vždyť věděla, že jsem byla opilá a normálně bych něco takového nikdy neudělala…
Zapít smutek
Tehdy jsem se čerstvě rozešla s klukem, našel si jinou, vlastně mě několik měsíců podváděl a já se to dozvěděla od jedné „dobré duše“. A ta si to vychutnala, když mi líčila, jak ty dva viděla ve stohu za vesnicí.
Iveta se dozvěděla samozřejmě jako první, co se mi stalo. Aby mě přivedla na jiné myšlenky, pozvala mě na oslavu narozenin svého přítele. Bylo to do té doby tajemstvím, že spolu chodí.
Chtěli to tam všem říct, a jako třešničku na dortu oznámit to, že se už dokonce zasnoubili.
Tanec na stole
Trochu jsem jí záviděla, ale jako kamarádka, střízlivá, jsem jí to přála. Na oslavě prý bude plno zajímavých kluků, a někteří z nich jsou volní. Slibovala a já se těšila. Načesala jsem se, nalíčila, oblékla zvlášť šik, abych se líbila.
A s nadějí se přihrnula na večírek. Jenže všichni kluci, co tam byli, vypadali strašně. Jediný, který se mi líbil, byl ten Ivetin. Záviděla jsem jí ještě víc, když jsem pomyslela na to, že se budou brát. O to víc jsem do sebe lámala sklenky jednu za druhou.
Když tam ti dva vybalili tu svou velkou novinu, byla jsem už pěkně opilá a slyšela sama sebe, jak skřípu zuby vztekem. A pak jsem to tam rozjela. Tancovala jsem i na stole, co si matně pamatuju. A moc se mi to líbilo!
Nakonec jsem se vsadila s těmi pár kluky, kteří tam byli a s nimiž jsem se celý večer bavila, že Ivetina přítele svedu. Je to pro mě hračka, i když je zasnoubený. Měla jsem za to dostat lahev whisky, kterou vlastně ani běžně nepiju.
Ani nevím, proč jsem nasadila tuhle cenu. Ani proč jsem na tu hloupou sázku kývla…Ale stalo se. Bylo mi jasné, že musím Ivetina kluka opít, a okolnosti mi přály. Očividně jsem se mu líbila a alkoholem padly zábrany. Tentokrát skřípala zuby Iveta.
Jako v mlze jsem ji viděla, jak na mě nevěřícně kouká, když jsem se k tomu jejímu tiskla na parketu. Pak mi říkala, že to snad nemyslím vážně a tahala ho domů. Já se ale nedala. A on kupodivu taky ne.
Čas nejde vzít zpátky
Nakonec jsem s ním zalezla do kuchyně, a tam nás jeden z účastníků sázky vyfotil. Aby byl důkaz. Víc mezi námi nebylo, než muchlování. To ale stačilo k tomu, že se ti dva rozešli a nikdy k sobě cestu znovu nenašli.
Když jsem druhý den vystřízlivěla, bylo mi hrozně. Whisky jsem vyhrála, ale byla to hořká výhra. Několikrát jsem se snažila kamarádství zachránit, šla za Ivetou a prosila za odpuštění, ona to ale nikdy nepřekousla.
Vzala to jako podraz, který ani velké kamarádství nevydrží. Ráda bych ten večer vzala zpět. Ale to bohužel nejde.
Denisa (57), Liberec
