Strávili jsme spolu hezké roky, ale pak se na oslavě mých narozenin opil a přiznal, že mi byl nevěrný už v den naší svatby a potom ještě několikrát!

Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. Můj Josef, a nevěrný? To prostě nebylo možné! Koukala jsem na něho, zda třeba nevyprskne smíchy, jak mě nachytal, ale on ne. Tvářil se naprosto vážně i navzdory tomu, že měl upito.

Zhroutil se mi svět

Prý už mi to chtěl říct dávno, ale teprve nyní dostal odvahu. Kvůli mojí údajné nabubřelosti a namyšlenosti. „Už nemohu poslouchat, jak se kamarádkám chlubíš, jako bys byla bůhvíco! A víš, že s tou jednou jsem ti taky zahnul?

Ona ale má tolik slušnosti, že ti o tom nikdy neřekla. To ty bys jistě tak útlocitná nebyla, přiznej to!“ pustil se do mě, ani vlastně nevím proč. Možná že ten alkohol odboural jeho ostražitost. Měl ale pravdu, já bych si tak závažnou věc pro sebe nenechala.

Přesto mi bylo, jako by skončil svět. Jako kdyby všechno hezké, v co jsem věřila, byla jedna veliká lež. Ještě že svými dětmi jsem si mohla být jistá, že jsem je porodila a byly Josefovy. Já mu totiž nikdy nevěrná nebyla. Ani mě to nenapadlo.

Měl velké nároky

Naše manželství jsem považovala za moc hezké, klidné a pokojné. Samozřejmě se také objevil nějaký ten malý mráček na naší obloze štěstí, ale v kterém, tak dlouho trvajícím manželství, se to nestane?

Celý život jsem se starala jen o domácnost a taky o svoje zaměstnání, abych slušně vydělávala a uživila rodinu. Josef taky vydělával, ale málo.

Nemohl za to, pracoval jako dělník ve výrobě, a když dostal jednou za čtvrt roku tisícovku odměn, tvářil se jako nějaký vítěz. Dokonce jsme to museli oslavit nějakou drahou večeří pro naši pětičlennou rodinu!

Byla samozřejmě dražší, než činila celá ta jeho odměna. On totiž zásadně vyžadoval bifteky s oblohou a hranolky. To byla jeho představa slavnostní večeře. O nějakých plodech moře nikdy asi neslyšel. A navíc mu bylo jedno, kolik ta oslava bude stát.

Hrál si prostě na frajera, který přece umí rodinku pohostit. Že jsem účet dorovnala ze svého, ho ani nějak netrklo. Moc o tom nepřemýšlel. Ale to mi zase na druhou stranu vyhovovalo.

Do rozvodu jsem se nehnala

Já coby fakturantka vydělávala daleko víc a brala jsem si ještě přesčasy, když něco hořelo. Ty jsem měla placené dvojnásobně a doma to tajila, abych Pepíčka nějak neurazila. On totiž nesnášel takové ty emancipované ženské, co se obešly bez chlapa.

Já se ale bez manžela neobešla. Potřebovala jsem jeho lásku a podporu. Té se mi vždycky dostávalo a já mohla být spokojená. Teď bylo všechno jinak. Mlčky jsem se zvedla od stolu a šla si lehnout. Samozřejmě jsem neusnula.

Zmohl mě pláč nad vším zmarem a klamem, kterému jsem podlehla. Plakala jsem a přemýšlela a tak stále dokola. Měla bych bouchnout pěstí do stolu a rozvést se. Byla jsem finančně soběstačná a byt byl taky jen můj, dědictví po rodičích. Jenže se mi nechtělo.

Pozvala jsem ho k moři

Co na to budou říkat naše nyní už tři dospělé děti? Taky mají ztratit iluze o svém otci? Ráno jsem vstala a připravila mu jeho oblíbené palačinky s domácí šlehačkou k snídani. K nim kakao. Koukal tak nějak podivně, asi čekal scénu a snídaně ho vykolejila.

Zeptala jsem se ho, jak si naše manželství představuje dál. Jen pokrčil rameny, že neví. Že o tom nepřemýšlel. „A co kdybychom začali znovu?“ navrhla jsem a on se zatvářil udiveně. Potom, po chvíli váhání, kývl.

Netušil, že ho čeká nejdražší dovolená v jeho životě. Z mých tajných peněz jsem vybrala slušnou částku a zakoupila dost drahou exotiku. A taky náležité vybavení pro oba. Letěli jsme už za týden!

Oba jsme se změnili

Na pláži pod takovým tím slaměným slunečníkem jsme si konečně začali povídat. On se přiznal, jak si vedle mě připadal méněcenný a chtěl si nevěrami dokázat, že je ještě chlap, o něhož ženské stojí.

A já zase, jak se moc snažím, až zapomínám na to nejpodstatnější. Že jsem jeho manželka a měla bych být i milenka. Nedalo se určit, kdo má větší pravdu. Určitě my oba. Vrátili jsme se úplně jiní.

Abychom se nevrátili do starých kolejí, přestavěli jsme byt a koupili nový nábytek. A taky vysněné pejsky. Manžel toužil po jezevčíkovi a já po bišonkovi. Práce s nimi bylo, jako na mateřské dovolené. Ale naše manželství začalo být opět skvělé. Navíc k nám začala kvůli pejskům jezdit i ta naše vnoučata!

Soňa S. (65), Benešov