Domů     Synovec je dítě mého manžela
Synovec je dítě mého manžela
5 minut čtení

Sestra prodělala vážnou operaci a nikdo nedokázal říct, zda se uzdraví. Hned po operaci se mi svěřila s tajemstvím, které mi mělo zůstat navždy utajeno.

Byla vždycky hezčí, chytřejší a taky o dost mladší než já. Chodila jsem už na střední školu, když se narodila. Všichni v rodině měli z jejího nečekaného příchodu na svět obrovskou radost. Já si vždycky přála sourozence a moji rodiče kluka.

Měla jsem to jiné

Možná kvůli tomu se mi od nich dostalo takové té pravé chlapské výchovy. Žádné fňukání, sport a sebekázeň! Nevadilo mi to, protože jsem nic jiného nezažila, tak nebylo s čím srovnávat. Později jsem zjistila, že ostatní holky to mají doma jiné.

Mohou se parádit, malovat a taky snít o chlapcích a prvních láskách. Já místo toho dřela na atletice a šlapala do pedálů. Ale naši na mě nebyli zlí, jen se prostě ke mně chovali, jako bych byla kluk. Oba byli tělocvikáři, tak to podle toho asi vypadalo.

I oblečení mi pořizovali klučičí, sukni ani šaty jsem vůbec neznala. Potom se narodila naše Eliška a k mému údivu bylo rázem vše jiné.

Na prvním místě naši kluci

Ona směla být holčičkou, nosit šatičky a plést si copánky. Byla to naše malá princeznička! Já odmaturovala a celkem brzy jsem se i vdala. Zamilovala jsem se do svého, jen o pár let staršího trenéra.

Tehdy studoval na vysoké a my se vzali ještě dřív, než studium dokončil. Moji i jeho rodiče byli proti, a dokonce se shodli i na tom, že nám nepůjdou na svatbu. Byl to hec kamarádů. Ti s námi potom šli na párek v rohlíku. Tím byla naše svatební oslava završena!

Krátce po sobě se nám narodili dva kluci a my nevěděli, kam dřív skočit. Věnovali jsme se jim vlastně neustále, mimo času stráveného v zaměstnání.

Myslela jsem, že jsme šťastní

Kluci rostli jako z vody a my si našli svůj styl života, který nám oběma vyhovoval, a nic bychom na něm neměnili. Tedy, alespoň jsem si to myslela. Dle mého to byl moc hezký život. Peněz nebylo nazbyt, ale nám to nevadilo.

Netoužili jsme po zahraničních dovolených ani autu. Vzpomínám na tu dobu moc ráda a neuvědomuji si ani jednu chviličku, kdy bych měla pocit, že to mezi námi s manželem neklape. Sestra vystudovala angličtinu a japonštinu, za což sklízela obdiv můj i rodičů.

Potom se ale stalo něco, co od ní nikdo nečekal. Otěhotněla a nikdy nikomu neřekla, kdo je otcem dítěte. Prý náhodná známost! Prostě se to údajně stalo na jednom večírku. Nebyla to žádná tragédie, rodiče jí pomohli, a my dokonce i hlídali. Všichni, včetně mých synů.

Pořád jsem ji utěšovala

Sestřin chlapeček byl moc krásné dítě. Hodné a spokojené. Nezlobil, neplakal, nevztekal se, a dokonce ani nemocný nebýval. Všem přinesl jen radost, a tak to mělo zůstat navždy. Jenže, bohužel nic hezkého netrvá věčně.

Sestra onemocněla a prodělala řadu operací, z nichž ta poslední byla nejtěžší. „Eliško, nedělej si starosti a věnuj se rehabilitaci a uzdravování. O všechno se postaráme!“ zdůrazňovala jsem jí každý den, který musela trávit v nemocnici, což dost těžce nesla.

Ale ne hystericky. Opravdově a zoufale, o což to bylo všechno horší. Navíc jsem musela utěšovat již hodně staré rodiče, kteří její stav nesli opravdu hodně těžce.

Občas mě to napadlo

Někdy jsem si říkala, že s Eliškou onemocněla celá rodina. A byla to pravda. I můj manžel viditelně zestárnul a mně nebylo také nejlépe. Jednou, když jsem mlčky seděla u její postele a hladila ji po ruce, se nadechla a s trochou váhání mi řekla:

„Musím se ti s něčím svěřit. Neříká se mi to lehce, ale otcem mého syna je tvůj manžel. Moc ho miluji, celý život, ale on má rád jen tebe. Tedy, mně má taky rád, ale nemiluje mě. Prosím, odpusť mi to.“ Neměla jsem na to co říct.

Tahle možnost mě totiž několikrát napadla, ale vždycky jsem sama sebe přesvědčila, že to není možné. Že by mi to ti dva nemohli udělat. Ale stalo se. Můj synovec byl totiž manželovi i podobný.

Obrala jsem ho o všechno

Beze slova jsem se zvedla od její postele a už ji nenavštívila. Manželovi jsem sbalila jeho věci a řekla mu, že je řada na něm. Ať se stará o svoji nemocnou druhou manželku! S tím jejich špinavým tajemstvím jsem seznámila celou rodinu.

Ta byla, k mému údivu, na jejich straně. Prý je prostě moje sestra chudinka! Naše děti už byly dospělé, tak jsem se sbalila a odstěhovala. Vybrala jsem společné konto, nechala si auto a prodala cennosti.

A taky chatu, která byla psaná na mně, a ti dva se tam zřejmě celé roky scházeli. Manžel měl i po kariéře. Tajným hrdličkám to ale prý neklape. Už to není tak romantické, vařit a prát! Užívám si života naplno a nějaký ten mužský se časem jistě taky najde!

Jana R. (62), Klatovy

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud