Domů     Jak jsem uvěřila, že se stromy domlouvají
Jak jsem uvěřila, že se stromy domlouvají
3 minuty čtení

Dědeček i babička stromy milovali, měli k nim úctu. Tvrdili, že stromy mluví a umějí zpívat. Jednou jsem je slyšela taky. Volali na mě, abych jim dala pít!

Mí prarodiče svou zahrádku milovali a starali se o ni s velkou láskou a péčí. Tvrdili, že jsou potomci starých Keltů a moc si na tom zakládali. Nikdo z rodiny jsme jim to nevyvracel.

Naopak nám to lichotilo a můj syn Vilém se dokonce o Kelty zajímá velmi podrobně a baví ho to.

Mají duši

Zejména ke stromům měli prarodiče pozitivní vztah, věřili, že každý strom má duši a že v něm žije éterická bytost, víla dryáda, která se o strom stará. Byla to krásná pohádka.

„Jen poslouchej, Haničko, když budeš potichu a budeš trénovat, naučíš se slyšet stromy, jak mluví a zpívají. Ony se umějí vzájemně dorozumívat!“ Ať jsem se snažila sebevíc, nikdy jsem neslyšela nic.

Jako dítě jsem babičce a dědečkovi věřila a byla jsem smutná, že stromy zpívat neslyším, když jsem ale vyrostla, došla jsem k názoru, že to byla jen pověra. A s tím jsem si spokojeně žila až do důchodu.

V tu dobu jsem už opustila byt ve městě, který jsem přenechala synovi, manžel mi zemřel a já zůstala sama v domku mých prarodičů. Starala jsem se o zahradu.

V místech, kde sedala maminka i mí prarodiče, jsem postavila pomníček a u něho zapalovala svíce – na narozeniny, svátky a samozřejmě na Dušičky…

Větve ševelily

Nevím, jestli to je věkem, že se člověk stává na tyto jevy citlivější, protože nakonec jsem se dočkala. Bylo to před rokem, když vládlo dlouhé období strašného sucha. Šla jsem do lesa na procházku, už začal podzim a stromy se krásně zabarvily.

Kráčela jsem zamyšleně lesíkem po úzké pěšince, a najednou nastalo ticho. Dalo by se říct, že přímo hrobové. Až jsem se zastavila překvapením a naslouchala. I ptáci nezpívali, mouchy nebzučely, ticho bylo dokonalé. A pak jsem to uslyšela.

Tiché ševelení korun stromů nad mou hlavou, poslouchala jsem ten zvuk s údivem, přicházel ze všech stran – hotový koncert. A já porozuměla. Nebyl to zpěv, ale zoufalé volání o pomoc. Les trpěl žízní, až se mi chtělo brečet. Mráz mi přeběhl po zádech.

Otočila jsem se a co mi síly stačily, jsem spěchala domů, abych to bolestné sténání už neslyšela. Pak jsem na to ale musela myslet i v noci. Když se druhý den spustil déšť, ulevilo se mi. Měla jsem radost za stromy, že mají co pít!

Hana (72), Táborsko

Související články
3 minuty čtení
Nemám ponětí, co mě to tehdy napadlo. Vlastně za to může moje kamarádka, která vědmy navštěvuje pravidelně již několik let. Trochu jsem se bála, co by mi karty mohly prozradit, takže jsem se takovým věcem vždy vyhýbala. Markéta byla mým opakem. Nedokázala udělat jediné vážné rozhodnutí, aniž by předtím navštívila kartářku. Když jsem se ke kamarádce před časem chystala, vyloženě mě prosila, abyc
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud