Domů     Jak jsem uvěřila, že se stromy domlouvají
Jak jsem uvěřila, že se stromy domlouvají
3 minuty čtení

Dědeček i babička stromy milovali, měli k nim úctu. Tvrdili, že stromy mluví a umějí zpívat. Jednou jsem je slyšela taky. Volali na mě, abych jim dala pít!

Mí prarodiče svou zahrádku milovali a starali se o ni s velkou láskou a péčí. Tvrdili, že jsou potomci starých Keltů a moc si na tom zakládali. Nikdo z rodiny jsme jim to nevyvracel.

Naopak nám to lichotilo a můj syn Vilém se dokonce o Kelty zajímá velmi podrobně a baví ho to.

Mají duši

Zejména ke stromům měli prarodiče pozitivní vztah, věřili, že každý strom má duši a že v něm žije éterická bytost, víla dryáda, která se o strom stará. Byla to krásná pohádka.

„Jen poslouchej, Haničko, když budeš potichu a budeš trénovat, naučíš se slyšet stromy, jak mluví a zpívají. Ony se umějí vzájemně dorozumívat!“ Ať jsem se snažila sebevíc, nikdy jsem neslyšela nic.

Jako dítě jsem babičce a dědečkovi věřila a byla jsem smutná, že stromy zpívat neslyším, když jsem ale vyrostla, došla jsem k názoru, že to byla jen pověra. A s tím jsem si spokojeně žila až do důchodu.

V tu dobu jsem už opustila byt ve městě, který jsem přenechala synovi, manžel mi zemřel a já zůstala sama v domku mých prarodičů. Starala jsem se o zahradu.

V místech, kde sedala maminka i mí prarodiče, jsem postavila pomníček a u něho zapalovala svíce – na narozeniny, svátky a samozřejmě na Dušičky…

Větve ševelily

Nevím, jestli to je věkem, že se člověk stává na tyto jevy citlivější, protože nakonec jsem se dočkala. Bylo to před rokem, když vládlo dlouhé období strašného sucha. Šla jsem do lesa na procházku, už začal podzim a stromy se krásně zabarvily.

Kráčela jsem zamyšleně lesíkem po úzké pěšince, a najednou nastalo ticho. Dalo by se říct, že přímo hrobové. Až jsem se zastavila překvapením a naslouchala. I ptáci nezpívali, mouchy nebzučely, ticho bylo dokonalé. A pak jsem to uslyšela.

Tiché ševelení korun stromů nad mou hlavou, poslouchala jsem ten zvuk s údivem, přicházel ze všech stran – hotový koncert. A já porozuměla. Nebyl to zpěv, ale zoufalé volání o pomoc. Les trpěl žízní, až se mi chtělo brečet. Mráz mi přeběhl po zádech.

Otočila jsem se a co mi síly stačily, jsem spěchala domů, abych to bolestné sténání už neslyšela. Pak jsem na to ale musela myslet i v noci. Když se druhý den spustil déšť, ulevilo se mi. Měla jsem radost za stromy, že mají co pít!

Hana (72), Táborsko

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.