S kolegyní jsme se přihlásily na jógu, abychom se dostaly trochu formy. Při závěrečné meditaci jsem jednou spatřila dívku, která se posléze narodila.

Už dlouho jsme si s kolegyní Ivanou slibovaly, že se přihlásíme do kurzu jógy. Nejenže jsme se chtěly dostat alespoň trochu do kondice, ale také nás to zajímalo. Hodně jsme totiž o józe slyšely, nikdy jsme ji ale nevyzkoušely.

A pak přišla ta chvíle, kdy Ivana přiběhla do práce s letáčkem v ruce a posadila se proti mně. „Už do toho musíme konečně prásknout!“ vyhrkla. Když jsem mrkla na leták, bylo mi všechno jasné. Hned druhý den jsme šly jógu zaplatit, abychom si to nerozmyslely.

Úžasná úleva

První lekce byly drsné, do té doby jsme netušily, jak moc jsme obě neohebné a ztuhlé. Zatímco ostatní účastníci kurzu byli už zkušení, my dvě jsme se styděly za naši neohrabanost.

Postupně se to ale zlepšovalo, po třech měsích jsem už byla na sebe vcelku hrdá, co dokážu. O tom se mi na začátku ani nesnilo. Po hodinovém zmítání se na zemi jsem se ale nejvíce těšila na závěrečnou meditaci, kterou jsme končili každou hodinu.

Milovala jsem pocit té úžasné úlevy. Až cvičitelka pustí meditační hudbu, zapálí vonnou tyčinku a já se budu uvolňovat víc a víc… Budu si představovat něco moc hezkého, abych se naladila pozitivně.

Jednou jsem přitom dokonce usnula.Náš kurz se blížil ke konci a já se už cítila zběhlá nejen ve cvičení různých pozic, ale také v meditování.

Na louce

Oblíbila jsem si vizi, že se procházím loukou, slyším ptáky, jak zpívají, cvrčky v trávě a kolem létají motýli. Při jedné meditaci jsem „na své louce“ spatřila malou holčičku, byla kouzelná!

Když mě uviděla, začala se smát a vztahovat ke mně ruce. V tu chvíli ale všechno zmizelo, protože cvičitelka vypnula hudbu. Na tu dívenku jsem ale musela stále myslet. Jak se v mé fantazii objevila?

Terezka

Úplně jsem se do ní zamilovala. Když se rok na to dceři narodila moje první vnučka Terezka, od první chvíle jsem k ní cítila obrovskou lásku. A jak ubíhal čas, začala jsem v ní vidět tu dívenku z louky.

Jako bych tehdy měla vizi do budoucnosti. Už nikdy poté se během meditace nezjevila. Ani nemusela, byla a stále je tu s námi, z masa a kostí.

Jana (64), Znojmo