S manželem jsme si před lety pořídili chatku u lesa, kam jsme si jezdili na víkendy odpočinout. A zažili jsme tam něco neuvěřitelného.

Některé nadpřirozené či kouzelné bytosti známe jen z pohádek. Ony ale opravdu existují. Před lety jsme prožili kouzelná setkání s jednou nadpřirozenou bytostí, na která dodnes vzpomínáme. Na chalupě jsme pravidelně vídali lesního skřítka!

Chatička u lesa

V době, kdy naše děti vyrostly a osamostatnily se, jsme si s Jakubem, mým manželem, pořídili menší chatu, kde jsme chtěli trávit víkendy.

Ticho a klid

Zdraví nám po padesátce stále dobře sloužilo. Milovali jsme přírodu a ta chata se nacházela na konci osady, nedaleko lesa. Ten byl jako stvořený pro naše výlety a manžel tam občas chodil sám na houby – houbaření bylo totiž jeho velký koníček.

I když poblíž naší chatky stály ještě jiné, dost často jsme tam bývali s manželem úplně sami. Naši nejbližší sousedé příliš často na víkendy nejezdili. Neměli jsme ale z ničeho strach, naopak nám to spíš vyhovovalo. Užívali jsme si ten všudypřítomný klid a pohodu.

Podvečerní procházka

Jednoho jarního pátečního večera jsme se byli s Jakubem projít. Šli jsme po naší obvyklé trase, když jsem náhle spatřila na kraji lesa drobnou postavu. Nejprve mi připadalo, že se jedná o nějaké dítě. Upozornila jsem na to manžela.

Ten se na místo, kde jsem někoho zahlédla, hned vydal. Jakmile ale tím směrem zavolal, drobná postava zmizela v lese.

Bylo to dítě z osady?

Chvíli jsme stáli na místě a nahlas přemítali, o koho se mohlo jednat. Shodli jsme se, že se nejspíš jednalo o nějaké dítě z osady. Já jsem pouze vyjádřila obavu, jestli třeba nezabloudilo.

Když jsem se potom snažila vzpomenout si, jak ta postava vypadala, uvědomila jsem si, že měla na sobě dost zvláštní oblečení, skoro jako na maškarní ples. Jakuba to ujistilo v tom, že šlo o dítě, zřejmě z nějaké nedaleko pořádané akce.

I mně to už znělo pravděpodobně, a tak jsem o tom dál nepřemýšlela. Večer jsme si pak otevřeli lahvinku vína, dali jsme si partičku karet a šli jsme na kutě.

Svoření postávalo u naší chatky

Další den vstal Jakub dříve než já. Chtěla jsem si přispat, ale manžel mě celý rozrušený probudil. Vzal mě za ruku a vedl mě ke vchodu do chaty. Proč, to jsem pochopila, když jsem se podívala směrem k lesu. Stvoření, které jsme včera viděli, tam opět stálo.

Nyní už naše verze o nějakém děcku z maškarního plesu vzala zasvé. Jakub vzal mobilní telefon a postavu na kraji lesa vyfotil. K našemu překvapení se ale na snímku nikdo neobjevil.

Ublížit nám nechtěl

Tehdy nám došlo, že jsme viděli něco nadpřirozeného. Shodli jsme se na tom oba dva. Postava pořád stála na kraji lesa a vypadalo to, že nás pozoruje stejně, jako my ji. Nevypadalo to, že by nám chtěla ublížit.

Jakub se po chvíli vydal směrem k ní, ale bytost zmizela. Během toho víkendu už se neobjevila.

Vesnické příběhy o kouzelném lese

Při rozhovoru s jednou starou paní z nedaleké vesnice jsem se o pár dní později dozvěděla, že se o místním lese v minulosti často říkalo, že je kouzelný. Vyskytují se v něm prý víly a skřítkové a občas se nechávají vidět.

Už jsem měla skoro na jazyku, že jsme s manželem nejspíš opravdu jednoho skřítka zahlédli, ale raději jsem si to rozmyslela. Nechtěla jsem, aby si o mě dotyčná paní myslela, že jsem blázen.

Navštěvoval nás stále méně

Během dalších víkendů jsme častokrát tajemnou lesní bytost vyhlíželi. Chvíli trvalo, než se znovu objevila. Jakub měl tentokrát s sebou i dalekohled, a tak jsme jasně viděli, že se jedná o skřítka.

Nikdy jsme se k němu ale nedostali tak blízko, abychom si ho mohli podrobně prohlédnout. Kdykoliv jsme vykročili směrem k lesu, tak skřítek zmizel. Přála jsem si ukázat ho i dalším lidem, například synovi a snaše.

Trochu jsem se ovšem bála, aby si nemysleli, že se jedná o nějakou legraci, nebo hůř, že nám na stará kolena přeskočilo.

Už se neukázal

Než si ale mladí udělali čas, aby na chatu přijeli, uplynulo několik týdnů. Skřítek se objevoval stále méně často. Nakonec jeho „návštěvy“ skončily úplně. Zkusila jsem na to téma ještě jednou nadhodit řeč s onou starší paní z vesnice.

Ta se mi svěřila, že kdysi také skřítka vídala, ale objevoval se rovněž jen několik týdnů přes léto. Potom už ho nikdy nespatřila.

Na chatu s mužem jezdíme pořád

Na naši chatu jezdíme i nyní v důchodu, ale spatřit jakoukoliv nadpřirozenou bytost už se nám nepodařilo. Mně ale vlastně stačí vědomí, že se tam někde mezi stromy opravdu skrývají víly a skřítkové. A jsem ráda, že jsme kdysi jednoho skřítka na vlastní oči několikrát spatřili!

Miroslava B. (69), Olomouc