Zvládnout dobře a moudře dítě v pubertě je někdy velké umění. Když si známá zoufala, poradila jsem jí špatně. Už bylo pozdě na nápravu.

Moje kamarádka Věra měla dvě děti. Starší dcera prošla obdobím puberty bez vážnějších problémů, byla to pozitivní holka, která se uměla s problémy prát a měla své jasně stanovené cíle.

Dostat se na střední školu, obor, který toužila studovat, a pak začít pracovat. Byla to hodná dívka, která nechtěla dělat své matce, která byla samoživitelka, starosti. Jenže tak tomu nebylo s dcerou mladší, Romanou.

Ta se kolem třináctého roku proměnila v rebelku. Ve škole odmlouvala, doma byla drzá, chytla se podivné party. Věra z ní byla zoufalá. Marné byly prosby i hrozby, porozumění mezi matkou a dcerou bylo mizivé. Starší dcera se sice snažila konflikty mírnit, ale moc to nepomáhalo.

Pomoc policie

Romana začala utíkat z domova. Několikrát jsem ji viděla ve společnosti nějakého postaršího muže, a hned jsem to Věře řekla. Došly jsme k názoru, že je za tou její revoltou on, a že musíme jednat.

Dokonce ji začal vozit do školy autem, a tam jsme si toho chlípníka vyčíhaly a vyfotily ho. Abychom měly důkaz pro policii. Jenže jsme netušily, jaký kolotoč se tím spustí.

Kam zmizela?

Ten muž, jak se zjistilo, byl táta Romaniny nejlepší kamarádky. On a jeho manželka si vzali Romanu zatím k sobě, než se její problémy doma vyřeší. Romana se s kamarádkou učila, chodily spolu na keramický kroužek a také na tancování.

No a my, namísto toho, abychom zazvonily na zvonek u domu, kam ta holka zalezla, běžely jsme iniciativně na nejbližší oddělení, kde se toho okamžitě chopili.

Marné byly poté snahy, aby se všechno zase v tichosti uklidnilo, policie to nahlásila na úřad a tam už to šlo namospádem. Věra se ocitla před soudem, že své dítě nezvládá.

Romana skončila kvůli tomu v ústavu, naštěstí jí v tu dobu scházelo už jen několik málo měsíců do patnáctých narozenin. Byly to ale měsíce, na které ta holka do smrti nezapomene, včetně toho, kdo ji do toho pasťáku dostal!

Daniela (60), Ostrava