Bylo to překvapení, kterému jsem nechtěla uvěřit. Při úklidu jsem objevila schované lahve s alkoholem. Nemohly patřit nikomu jinému než manželovi. Začal pít a mně nastalo peklo!

Našla jsem jich hodně. Opravdu hodně, to mě vyděsilo! Ve skříni s košilemi, v botníku a taky v jeho skříňce s nářadím. Vodka, rum a domácí slivovice.

Té jsem se lekla nejvíc. Co kdyby ještě navíc přišel o zrak? Všechny lahve jsem posbírala a pak mlčky postavila před něho na stůl. Při snídani.

Bylo to jasné

Tvářil se, jako by říkal: „No a co?“ Prostě, jako by se nic nedělo. Ale ono se dělo. Teprve teď mi došly všechny souvislosti. Teprve teď do sebe všechno zapadlo! Jeho nenálady a taky neochota k jakékoli aktivitě. V poslední době odmítal dojet i na nákup!

Vždy jezdil pro větší nákup autem, teď mi vše objednával přes dodávkovou službu. Teď jsem byla ráda, že nejezdil. Mohl klidně způsobit nějakou dopravní nehodu nebo rovnou někoho přejet.

Opilost si nepřiznával

Občas dělal věci, nad kterými zůstával rozum stát. V noci začal vařit sulc, což pár hodin trvalo. Kdyby býval u toho usnul, mohli jsme se dočkat pěkného požáru! Samozřejmě chodil do práce, kde sice neřídil, ale obsluhoval nějaký obráběcí stroj.

Nedokážu odhadnout, jak moc to bylo pro alkoholem omámeného člověka nebezpečné. Byla jsem z toho úplně v šoku.

Nějaké přemlouvání po dobrém či vyhrožování po zlém na něho absolutně nezabíralo. Prý pijí i kamarádi! Tak co prý mám, vždyť je všechno v naprostém pořádku! Já ale viděla, že nic není v naprostém pořádku.

Musela jsem řešit víc věcí

Manžela ani ty jeho povedené kamarády jsem o zaměstnání připravit nechtěla, to je jasné. Všichni byli v našem věku a chystali se na důchod. Neživili tedy svoje dospělé děti, ale spíš šetřili, aby si mohli v důchodu koupit léky a nějaké ty zdravotní pomůcky.

Já sama dala za chodítko, berle a jednoduchý vozík už před padesát tisíc. A to mě čekaly zuby a brýle.

Chtěla jsem ho zastavit

Nemohla jsem přece vypadat jako nějaká bezdomovkyně. I starší ženská chce mít ze sebe hezký pocit, a to už nějaké peníze stojí. Přemýšlela jsem, jak mu pomoct, a napadlo mě zaměnit jednu závislost za druhou.

Byl to docela hloupý nápad, ale mně se tehdy zdál nejjednodušší na realizaci. Začala jsem svému muži kupovat bonboniéry. V lákavém obalu, vyhlášené světové značky. Vždyť i slavný detektiv, jeho oblíbenec Hercule Poirot, miloval značku Godiva.

Neodolal, ale pití nenechal. Musela jsem přidat. Přes internet jsem objednala pravý dort Sacher a taky pár dortíků z vyhlášeného francouzského cukrářství.

Mlsal a tloustl

Tak to už mělo nějaký výsledek! Lahve zůstaly ve svých úkrytech zatím netknuté. Další jsem ani po usilovné snaze nenašla. Manžel se začal nebezpečně zakulacovat. Když opět přišli jeho kamarádi, vyzkoušela jsem na ně podobnou taktiku.

Hned po opulentním obědě jsem jim předložila pekáč buchet. Prostě jsem je nacpala k prasknutí, aby neměli na alkohol ani pomyšlení. Byla to dřina a taky to dalo dost vymýšlení, ale výsledek se dostavil. Můj nyní už notně tlustý manžel přestal pít.

Zase problém

Jenže co s tou jeho náhlou obezitou? Přemluvila jsem ho, aby mě doprovodil do kurzu vaření. Tvrdila jsem mu, že je to můj sen, ale že se stydím jít samotná. Opak byl samozřejmě pravdou, ale co bych pro svého manžela neudělala.

Potřebovala jsem ho zaměstnat a také nasměrovat někam jinam od pití i těch sladkostí. A tak jsme se naučili společně připravovat asijskou a později i mexickou kuchyni. Zalíbilo se mu to a začal vařit i doma.

Dcera z toho byla úplně vedle

Byl to celkem drahý koníček, ale nesl svoje ovoce. Jednou nás přišla navštívit dcera s vnoučaty a nestačila se divit.

„Tak vy nemáte údajně ani na dovolenou, s vnoučaty jste nebyli na výletu ani nepamatuji, a vyvařujete si tu jako dva králové?“ komentovala uštěpačně. Mrzelo mě to, přestože měla svůj díl pravdy. Dlouho jsem jí nevolala, natož abych ji navštívila.

Před manželem jsem jí nemohla říct pravý důvod svého chování, tak jsem ji musela nechat odejít ve zlém. Večer jsem jí zatelefonovala a domluvila si s ní schůzku. Naštěstí přišla, ale byla naštvaná. Tvářila se jako kakabus.

Ale přece jen mě vyslechla a nyní bylo na ní, aby se divila. „Teda, mami, omlouvám se! Měla jsi něco říct, pomohla bych ti!“ tvrdila a mně v duchu zajímalo, jak asi.

Nedovedla jsem si tu její pomoc nějak představit. Ale i ona měla nápad. Prý nás s vnučkou vyšle na dovolenou. Když na ni nemáme, uskrovní se ona.

Nevíme, co dřív

Dlouho s tím neotálela, tak jsme chtíc nechtíc letěli s dospívající vnučkou k moři. Moc nadšená nebyla, ale když viděla u hotelu krásný bazén a v něm spoustu pěkných kluků, obměkčilo ji to. Manžel si hned našel kamaráda rybáře a chodil mu asistovat.

Dokonce vyplouvali na člunu. Nový koníček se mu zalíbil. A mně zase kosmetický salónek. Nehty, masáže, barvení vlasů. A taky krámek s plavkami. Jedny jsem pořídila i vnučce. Byla nadšená. Vrátili jsme se jako noví lidé.

Manžel už na nějaké pití neměl ani pomyšlení. Čekala ho spousta změn. V důchodu se rozhodně nudit nebude a já už taky ne. Stačí se jen snažit a neházet flintu do žita. Řešení se vždycky najde!

Slávka J. (62), České Budějovice