Má dcera zemřela, protože si myslela, že není dost krásná. Možná i kvůli mně.

Začala to má matka. Dodnes si pamatuji, jak mi vyčítala zobnutí něčeho sladkého, peskovala mne před babičkou (maminkou tatínka), že bych neměla jíst ty buchty. Však se obě neměly rády, babička mámu krotila, ať mě tak nesekýruje.

„Ty jí pak kila shazovat nebudeš,“ odsekla máti. Ona mne zkrátka vychovávala v představách, že vzhled je vše. A i když jsem to nenáviděla, sama jsem to přenesla na svoji dceru.

Trápila jsem ji

Chtěla jsem pouze, aby Lenička neměla problémy. Viděla jsem, jak jsou děti kruté k silnějším kamarádům. A tak jsem jí linii hlídala. Bohužel Lenka byla spíš do rodiny manžela.

U mne byli příbuzní štíhlí a obratní, zatímco u Pepy se našlo pár kulaťoučkých příbuzných. Lenka sice chodila tancovat, dělala gymnastiku, dospívání však udělalo své. Lichotka, že má pěknou prdelku, v ní časem vzbuzovala nenávist k sobě samé.

Najednou byla hubená

Lenka poslouchala doma, že by měla zhubnout, a i vrstevníci si rýpli. A tak zhubla. Hodně. Já? Byla jsem nadšená, každý ji chválil, jak se jí to povedlo. Ani jsem si nevšímala, že nemizí jiné jídlo než to, co sníme s manželem a synem.

Lenka někdy něco zobla, pak ale někam zmizela. Hádáte správně. Šla to zvrátit. Pak už nejedla. Bulimie se změnila v anorexii.

Nebylo jí pomoci

Až po čase bylo na vystouplých kostech znát, že se s Lenkou něco děje. Lícní kosti měla výraznější, už jí opticky lezly ven i zuby. A já pochopila, co je špatně. Nechtěla mi to přiznat. Až jednou se rozčílila.

„Tlustá jsem se vám nelíbila, teď ani hubená!“ Tlustá? Nebyla tak výrazně tlustá jako pak extrémně hubená. Co bych dala za ten první stav. Trvalo dlouho, než jsme ji donutili k léčbě. Bohužel, jak dospěla, neměli jsme na ni vliv.

I když se snažila léčit, její mentální odpor k jídlu a křivkám těla byl silnější. Lenička zemřela, když jí bylo 32 let. Je to sice přes 30 let, stále ale nezapomínám,

Hana J. (61), Brno