Domů     Ztratila jsem dceru
Ztratila jsem dceru
2 minuty čtení

Má dcera zemřela, protože si myslela, že není dost krásná. Možná i kvůli mně.

Začala to má matka. Dodnes si pamatuji, jak mi vyčítala zobnutí něčeho sladkého, peskovala mne před babičkou (maminkou tatínka), že bych neměla jíst ty buchty. Však se obě neměly rády, babička mámu krotila, ať mě tak nesekýruje.

„Ty jí pak kila shazovat nebudeš,“ odsekla máti. Ona mne zkrátka vychovávala v představách, že vzhled je vše. A i když jsem to nenáviděla, sama jsem to přenesla na svoji dceru.

Trápila jsem ji

Chtěla jsem pouze, aby Lenička neměla problémy. Viděla jsem, jak jsou děti kruté k silnějším kamarádům. A tak jsem jí linii hlídala. Bohužel Lenka byla spíš do rodiny manžela.

U mne byli příbuzní štíhlí a obratní, zatímco u Pepy se našlo pár kulaťoučkých příbuzných. Lenka sice chodila tancovat, dělala gymnastiku, dospívání však udělalo své. Lichotka, že má pěknou prdelku, v ní časem vzbuzovala nenávist k sobě samé.

Najednou byla hubená

Lenka poslouchala doma, že by měla zhubnout, a i vrstevníci si rýpli. A tak zhubla. Hodně. Já? Byla jsem nadšená, každý ji chválil, jak se jí to povedlo. Ani jsem si nevšímala, že nemizí jiné jídlo než to, co sníme s manželem a synem.

Lenka někdy něco zobla, pak ale někam zmizela. Hádáte správně. Šla to zvrátit. Pak už nejedla. Bulimie se změnila v anorexii.

Nebylo jí pomoci

Až po čase bylo na vystouplých kostech znát, že se s Lenkou něco děje. Lícní kosti měla výraznější, už jí opticky lezly ven i zuby. A já pochopila, co je špatně. Nechtěla mi to přiznat. Až jednou se rozčílila.

„Tlustá jsem se vám nelíbila, teď ani hubená!“ Tlustá? Nebyla tak výrazně tlustá jako pak extrémně hubená. Co bych dala za ten první stav. Trvalo dlouho, než jsme ji donutili k léčbě. Bohužel, jak dospěla, neměli jsme na ni vliv.

I když se snažila léčit, její mentální odpor k jídlu a křivkám těla byl silnější. Lenička zemřela, když jí bylo 32 let. Je to sice přes 30 let, stále ale nezapomínám,

Hana J. (61), Brno

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.