Šla jsem si za svým a všechno se mi dařilo. Manžel mi ale úspěch nepřál. Dělal mi ze života peklo, až jsem chtěla se vším skoncovat.
Potkala jsem ho na zábavě. Jakmile vešel do místnosti, zazářil jako slunce. Působil gentlemansky a měl smysl pro humor. Měli jsme spoustu společných zájmů. Já studovala střední školu a on byl na vysoké, na což byl náležitě hrdý.
Velmi rád mě doučoval. Tak to trvalo dva roky, já dokončila střední školu a rozhodli jsme se, že je načase spolu bydlet.
Všechno zvládnu
Šťastně jsem odmaturovala a dostala se na vysokou. Už tehdy jsem si měla všimnout jeho reakce. Mé rozhodnutí o přijetí okomentoval slovy, že mě brzy stejně vyhodí. V té době jsme se vzali.
I když se nám za pár měsíců narodila dcera Ivanka, zvládala jsem všechno. Starala se o dítě, o domácnost a učila se. Občas se stalo, že jsem spala jen tři hodiny. Můj muž začal být protivný. Když jsem se učila, vyčítal, že zanedbávám domácnost a dítě.
Když jsem dokončila vysokou, hned jsem začala obepisovat podniky, kde bylo mým snem pracovat. Klaplo to, i dceru vzali do jeslí. Kariéra se rozjela, v soukromí mi ale začal horor. Manžel vyvolával hádky snad denně.
Napadl mě
Nesměla jsem se stýkat s přáteli, vadilo mu, když jsem se nalíčila a koupila si oblečení. Zlomová chvíle nastala v momentě, kdy přišel domů opilý a zbil mě. Po této hororové události si hledal každý den záminku, proč mi jednu vrazit.
Byla jsem zoufalá, útočil na mě už bezdůvodně. Až jsem to jednou nevydržela, odvezla dcerku k matce, doma si vzala prášky a zapila je vodkou. Až poté jsem domyslela všechny ty následky.
To šílené trauma, jaké bude mít jednou dcera, když bude vyrůstat bez mámy. Nemůžu zemřít, řekla jsem si. Vypotácela jsem se na chodbu a začala zvonit na souseda. Když otevřel, něco jsem blábolila.
Pomoc
V tu chvíli přijel výtahem manžel a začal mě strkat zpět do bytu. Už se těšil, jak mě zmlátí. Jenže se to nezdálo sousedovi. Přelezl ze svého balkonu k nám. Až do té doby jsem netušila, koho mám za souseda. Byl to policista, který si s manželem rychle poradil.
A mně zavolal záchranku. Poté mi pomohl se ho navždy zbavit. Dnes žijeme spolu. Mně i mé práce si váží a já mu jsem vděčná za záchranu života a osudu za novou životní šanci.
Eva (59), Plzeň