Už dlouho jsem byla nerozhodná. Nevěděla jsem, co si počít se životem. Netušila jsem, zda mám být spokojená, nebo ne. Prostě se mě zmocnila touha něco ve svém životě změnit.

A volba padla na karty, které mi měly v této neveselé době pomoc! Zajít ke kartářce nebo nějaké vědmě, co vidí budoucnost v křišťálové kouli či kávové sedlině, jsem toužila už dlouho.

Ne že bych těmhle pohádkám věřila, ale spíš pro ten pocit, že člověk zažije něco, co ještě nikdy nezažil. Prostě trochu tajemna a dobrodružství. A taky cizí pohled na svůj život, v kterém mě trápila nerozhodnost.

Pořád to bylo to samé

Jako kdyby byly moje dny přes kopírák, stále to samé. Stereotyp spočíval v úplně banálních věcech. Přichystat manželovi snídani, jít nakoupit, uvařit, poklidit, vyprat. To vaření bylo pro mě tím nejhorším.

Ne že bych vařila nerada, ale už jsem nevěděla, co stále vymýšlet. Manžel by jedl klidně denně řízky, ale to samozřejmě kvůli svému zdravotnímu stavu nemohl. Měl by se cpát zeleninovými saláty a luštěninami, o čemž nechtěl ani slyšet.

Navíc měl ještě našlápnuto k cukrovce, a to už byl pořádný oříšek, protože řízek byl ochotný prostřídat jen s žemlovkou nebo meruňkovými knedlíky. Odpolední pohyb mu taky nic moc neříkal.

Vytáhnout ho na nějakou delší procházku bylo nad moje síly. Často jsme se kvůli tomu dokonce pohádali. Nechtělo se mi být v pětašedesáti vdovou!

Konečně jsem se dočkala

Když se na nástěnce u vchodových dveří objevil takový malý, červeně natištěný letáček, že svoje služby nabízí kartářka, měla jsem co dělat, abych nevykřikla radostí. Hned jsem si v mobilu navolila její číslo a objednala se.

Termín jsem dostala hned na další den. Těšila jsem se tak moc, že jsem ani dospat nemohla. Co mi asi řekne? Co poradí? A jak bude vypadat? Zvědavost se mnou doslova lomcovala. Cestou jsem si opakovala, že je vše stejně jen hra, ne-li podvod, ale kdo ví!

Třeba ta paní bude opravdu dobrá a sdělí mi něco, co mě samotnou nikdy nenapadlo. O to víc jsem měla z chystané návštěvy radost.

Přivítal mě celkem hezký domeček se zahrádkou a cedulí na plotě, že zde najdou návštěvníci kartářku, která vám od základu dokáže změnit život. Pod plechovou cedulí byla ještě jedna. Bílá s černou kočkou. Bylo to veselé a vůbec ne strašidelné, jak bych čekala.

Viděla mě v jiném světle

Pozdravila mě celkem obyčejná paní. Neměla ani dlouhé rudé drápy, ani na rameni kočku, jak jsem si ve své naivitě představovala. Pozvala mě dál a nechala z balíčku karet vytáhnout tři. Zahleděla se na ně a řekla:

„Nudíte se, máte nenaplněný život, musíte změnit úplně všechno, mimo manžela. Ten je hodný a milující, jen vy to už ani nevnímáte!“ Měla pravdu a já se trochu zastyděla.

Varovala mě

Pořád jsem myslela jen na to jeho zpropadené jídlo a zapomněla, že je muž, chlap, manžel. Že i on musí mít nějaké tužby, myšlenky a přání. Podle kartářky jsem měla jednu kamarádku velmi nebezpečnou a toxickou.

„Pokud se jí včas nezbavíte, máte po manželství,“ pokrčila rameny, jako že to nechá na mně. Za služby nechtěla moc, a ještě mi vnutila onu slevu. Prý se mám ozvat za půl roku!

Manžel byl zvědavý

Odcházela jsem jako ve snách. V duchu jsem si rekapitulovala, co mi paní kartářka řekla. Čím víc jsem nad jejími slovy přemýšlela, tím víc jsem byla přesvědčená, že má pravdu. Při tom neřekla nic světoborného.

Ale můj život viděn jejíma očima byl překvapivě o dost jiný, než za jaký jsem ho považovala já. Domů jsem přišla jako vyměněná. Manžel byl zvědavý, co jsem se dozvěděla.

Měla jsem pro něho návrh

Na stole jsem už měla připravenou kávu. Trochu jsem ho podezírala, že měl strach, s čím přijdu. Řekla jsem mu to slovo od slova. A omluvila se mu za svoje chování.

„Něco musíme změnit, viď? Co by sis přál, abychom společně podnikli?“ zeptala jsem se ho a jemu se rozzářily oči. Toužil po nějaké chatce u rybníka. Skromné a chudé, ale mohl by rybařit a udit ryby.

Snil o chaloupce

Vylíčil mi ji do všech detailů. Dokonce už věděl, že okenice namaluje modře a před chatičku nasází nějaké keře s červenými lístky. Překvapilo mě to, nikdy o touze po rybaření ani nešpitnul.

Hned jsem šla pro naše dvě vkladní knížky a taky vyndala pár prstenů po mamince. „Vybereme vklady a prodáme, co půjde. Za peníze snad nějakou chatičku seženeme,“ řekla jsem mu přesvědčivě a zeptala se ho na tu svoji údajně proradnou kamarádku.

Trochu se začervenal a přiznal, že mu občas volá a zve ho na kafe. Beze mě! Tak tahle informace mě zvedla za židle.

Je to změna

Vztek mě doslova nadnášel. Naše kamarádství jsem ukončila po telefonu raz dva. Můj život se změnil. Zařídila jsem si ho podle sebe i manžela. Jsem mnohem spokojenější. Návštěva kartářky se mi opravdu vyplatila. Už se těším, až jí budu při příští návštěvě o všem vyprávět!

Mirka P. (65), Jičín