Tak jsem se o babičku bála, její zdravotní stav se horšil. V kapličce jsem sepjala ruce k modlitbě. Pak se stala zvláštní věc a já poznala, že bude líp.

Babí léto neslo na svých perutích jemná pavoučí vlákna, která se snášela volně na hladinu řeky. Léto se loučilo a o svá práva se hlásil podzim. Sešla jsem po stezce, která půlila louku, směrem k malé kapličce, stojící na břehu řeky. Vešla jsem dovnitř.

V tu chvíli mi hlavou problesklo, že se vůbec neumím modlit. Usedla jsem v první lavici před oltářem. Přivřela oči a sepjala ruce tak, jak jsem to viděla v televizi. Začala jsem šeptat náhodná slovíčka, modlila jsem se za babičku.

Polštáře mlh

Bylo jí tehdy už přes osmdesát, byla hodná jako babička od Boženy Němcové. Onemocněla zápalem plic. Její stav se rychle zhoršil tak, že musela do nemocnice. Lékaři se vyjádřili, že je v kritickém stavu.

Když jsem si v tichém ševelení slov představila babičku ležící na lůžku v nemocnici, neubránila jsem se slzám. Po chvíli jsem vstala z lavice. Byla jsem v kapličce sama. Mé slzy nikdo neviděl. Nad hladinou blízké řeky se vznášely v chuchvalcích cáry mlhy.

Zastavila jsem na mostě a dlouze se zadívala před sebe. A tehdy se mi zdálo, že nastlané polštáře mlh se protrhaly a mezi nimi, vysoko nad řekou, se objevilo cosi hodně podivného.

Anděl?

Spatřila jsem postavu podobnou člověku. Byla však mnohem větší a měla cosi navíc. Vypadalo to jako křídla. Byl to snad anděl? Tehdy jsem v sobě pocítila něco, jako naději, že se babiččin zdravotní stav zlepší.

Zjevení, vznášející se nad řekou, se pomalu rozplynulo. Ještě dlouho jsem jako uhranutá hleděla na řeku. Vracela jsem se po cestě loukou k našemu domku. Z okna se vyklonila moje maminka a radostně volala, abych si pospíšila.

Sdělila mi, že babiččin stav se zlepšil. Ohlédla jsem se vděčně k řece a ke kapličce u ní. Za týden pustili babičku z nemocnice a žila tu s námi ještě šest roků.

Petra (55), Hradec Králové