Synovi táhlo na dvacet, ale dívku žádnou nepřivedl. Už jsem měla strach. Ten vystřídalo zděšení, když jsem zjistila, s kým se stýká.
Bylo zkouškové období, tak jsme s manželem vyklidili pole a odjeli jsme na chalupu, aby měl Jára doma klid na učení. „V lednici máš spoustu řízků,“ sdělila jsem našemu synovi a bouchla dveřmi.
V autě jsme si pak s manželem říkali, jak máme hodného syna. „Až moc! Vždyť nemá žádnou holku,“ poznamenal manžel, se kterým jsme spolu chodili už od sedmnácti let. „Dnes je jiná doba,“ myslela jsem si já.
Drbna ho práskla
Jenže v neděli nás už vyhlížela sousedka. Hned jsem měla zlé tušení. „Stalo se něco?“ zeptala jsem se. „Vám to nevadí, že se váš syn spouští se starou, rozvedenou ženskou?“ vyjela na mě a já jen koukala.
Celá šťastná, že nám může vyslepičit novinku, na nás vychrlila věci, že mi šla hlava kolem. Vedle nás bydlí Alice, kterou už roky považujeme za rodinnou známou a já ji tak trochu beru jako dceru.
Když byl náš Jára malý, někdy nám ho dokonce hlídala. Ve dvaceti se vdala. Asi před dvěma lety od ní ale manžel odešel, protože zjistila, že nemůže mít děti.
Šok střídalo zděšení
Alice se uzavřela před světem a ani se mnou už moc nemluvila. Jak jsem se teď dozvěděla od sousedky, s jedním členem naší rodiny se ale vídala! Byl to náš Jára.
„Včera v noci byli tak hluční, že jsme na ně museli jít bouchat!“ zakončila svůj výklad a já se neudržela a zeptala se jí, zda si je jistá, že na návštěvě u Alice byl náš syn.
„No to vím jistě! Kdykoliv odjedete, nakvartýruje se k ní. Dokonce i po domě se vodí za ručičku,“ uzemnila mě. V tu chvíli se k nám přitočila další sousedka.
„Jsou jako dvě hrdličky,“ uchechtla se. Už se tu těšíme na svatbu,“ řekla ironicky s tím, že doufá, že všechny pozveme, když je to mezi námi sousedy.
Syn se ani nesnažil zapírat
Skoro jako v mrákotách jsme se dopotáceli domů. Náš synek seděl nad skripty a tvářil se vyčerpaně. „Kdybyste věděli, co jsem všechno zvládl,“ chtěl se začít litovat. „No, to my moc dobře víme!“ vyjel na něj manžel. „Víme totiž všechno!“ zařval.
V tu chvíli jakoby se našemu synovi ulevilo. „To jsem rád. Říkali jsme si s Alicí, že vám to musíme říct,“ řekl šťastně. V tu chvíli se spustila lavina. Vše, co před námi tajil, měl najednou potřebu nám říct. „Miluju ji a chci si ji vzít!“ zakončil.
Zatím jsme se k tomu nevyjádřili, ale plánujeme, že si podáme Alici. To se nestydí svádět kluka o polovinu mladšího a blbnout mu hlavu?
Helena P. (60), Mělník
