Domů     Byli jsme skoro jako Danny a Sandy z Pomády
Byli jsme skoro jako Danny a Sandy z Pomády
8 minut čtení

Bylo to nejkrásnější léto mého života. Na takové se zkrátka nezapomíná. Ani na tu bolest, když mi můj milovaný oznámil, že už se nikdy neuvidíme.

S odstupem času jsem si uvědomila, že jsme byli opravdu skoro jako Danny a Sandy ze slavného filmového muzikálu Pomáda, největší pecky pro mládež na přelomu sedmdesátek a osmdesátek.

S tím rozdílem, že letní láska těch dvou se odehrávala na břehu moře, zatímco ta naše poblíž rybníka zvaného Bahňák.

Ceduli Zákaz koupání pravidelně začátkem léta někdo hodil do roští a všichni jsme se tu koupali ostošest, aniž vadilo, že jsme vylézali po uši zabahnění a někdy i s vyděšenou žabkou ve vlasech anebo v košíčku podprsenky.

Prázdniny byly nádherné a příliš krátké, jak už to tak bývá. Nebezpečně se blížil začátek školního roku a s ním poslední ročník střední školy.

Gymnázium, na které jsem chodila, byla oprýskaná budova ze začátku dvacátého století ve stinné křivolaké ulici plné kaštanů a lip.

Danny Zuc­co – můj ideál z filmu, kterého hrál úchvatný Travolta, se ve skutečnosti jmenoval Jarda a nikdo mu neřekl jinak než Jarouš. Byl to zdejší velký frajer, měl motorku, brýle proti slunci a koženkovou bundičku.

Nosil džíny, teta mu je ušila z rolety v paneláku, tehdy se lidé k takovým řešením běžně uchylovali, džíny byly nesehnatelné. Moc mu to slušelo.

Celé tři gymnaziální roky jsme si jeden druhého okázale nevšímali, což se o prázdninách mezi třetím a čtvrtým ročníkem dramaticky změnilo.

Dva vodníci

V Bahňáku bylo koupání zakázáno, protože rybník byl vybagrovaný a nacházely se tam nebezpečné víry. Zrovna jsem vycházela z krámu s pytlíkem housek, když jsem tamodtud zaslechla křik. Běžela jsem tím směrem, v rybníku se topila Kvasničková ze šesté bé.

Zahodila jsem housky a skočila pro ni. Zaznamenala jsem, že přibíhá a skáče ještě někdo. Možná mi to zachránilo život, bůhví, jak by to dopadlo, kdybych na Kvasničkovou byla sama.

Společně s Jaroušem jsme ji vytáhli, příšerně kašlala, a tak bylo jasné, že je naživu. Odnesli jsme ji domů a předali lamentující matce, která vykřikovala: „Kolikrát jsem ti říkala, abys do toho bagráku…“ Pak zabouchla dveře a nic víc už jsme neslyšeli.

„Jsi dobrá,“ řekl s uznáním Jarouš a nasadil si sluneční brýle na mokrý obličej. Kapala z nás voda jako z vodníků. Uvědomila jsem si, že vypadám příšerně. „Ty jsi dobrej,“ mínila jsem.

Za námi se znovu otevřely dveře, maminka Kvasničkové nám dojatě děkovala za záchranu dceřina života. „Řekněte, co pro vás mohu udělat,“ nabízela. „Přejte si cokoli, je to předem splněno.“

Do kina

Jarouš se hluboce zamyslel a navrhl, aby nám paní Kvasničková, která prodávala lístky v biografu, poskytla dvě vstupenky na italskou komedii, kterou zrovna dávali. „Ať nemusíme stát v tý příšerný frontě jako vždycky,“ vysvětlil.

Paní Kvasničková odpověděla, že naše přání samozřejmě vyplní, a já jsem si se zběsile tlukoucím srdcem uvědomila, že Jarouš mě zve do kina.

A tak jsme večer s Jaroušem frajersky obešli frontu, která se táhla dolů ze schodů až ven, a usedli na pěkná místa do poslední řady v místním malém biografu. Tak začala naše letní láska, příliš krásná a příliš krátká.

Na sklonku prázdnin mi Jarouš stísněně přiznal, že se stěhuje s rodiči až do Prahy, kde otec nastupuje do nějakého významného zaměstnání. „Takže my se už neuvidíme,“ vydechla jsem hlasem plným hrůzy.

Stáli jsme v objetí na břehu Bahňáku. Bylo to skoro jako v tom filmu. Jen nehrála hudba a nehučelo moře.

Radši studuj

Nechtělo se mi žít. První školní den jsem ani nekoukla dozadu do míst, kde Jaroušova lavice zela zoufalou prázdnotou. Ře­kla jsem mámě, že se už nikdy v životě na žádného kluka ani nepodívám. „To je dobře, radši studuj,“ odpověděla mi krutě.

Vůbec nechápala bouři v mé duši. Uběhlo čtrnáct dní, možná ještě víc, a Jarouš se vrátil do své zadní lavice u okna. Ze stěhování jeho rodiny sešlo, na jeho otce někdo žaloval, našli mu politický škraloup a poslali ho šupem zpátky do rodného městečka.

Nemohla jsem se dočkat konce vyučování. Vysílala jsem k Jaroušovi nadšené pohledy. On však vypadal sklesle a pomalu se mým směrem ani nepodíval. Po vyučování jsem se mu vrhla do náruče, ale skoro mě nevnímal. „V domě je zemětřesení,“ řekl chmurně.

„Tátu odevšad vyhodili. Máma brečí. Nechce se mi jít domů.“ Měl příšernou náladu. Změnil se, byl najednou jiný. „Ty nemáš radost, že se znovu vidíme? Že spolu budeme chodit i do čtvrťáku?“ pípla jsem vyděšeně.

Byl to už někdo jiný

Připustil, že má, ale znělo to spíš otráveně. Letěla jsem domů, praštila školní taškou do kouta a brečela až do večeře. Ale ano, jako zázrakem se vrátil, ale byl už někdo jiný. Jako by ho v té Praze vyměnili. Už to nebyl ten úžasný veselý kluk z prázdnin.

Našel si jinou holku? Toho jsem se bála nejvíc. Z jeho návratu jsem se radovala zjevně nejen já. I jiným se rozzářily oči. „Nejsi jediná na světě, děvenko,“ řekla mi s pohrdáním třídní krasavice Andula.

„Takže ty máš něco s Andulou, jo?“ zasyčela jsem na hocha svého srdce druhý den před školou. „Co blázníš?“ divil se. Zdálo se mi, že vypadá provinile. Dobře, řekla jsem si v duchu mstivě. Když ty Andulu, tak já Míru.

Ucházel se o mě už dlouho, ale dávala jsem mu najevo, že nemá nejmenší šanci. Teď ji dostane. Nazítří jsem se významně procházela kolem Bahňáku ruku v ruce s Mírou. Byl jiný než Jarouš, asi vlastně lepší. Nepil, nekouřil, sportoval.

A pyšně si mě vedl po louce, bylo vidět, že má z naší nečekané schůzky radost. Hned se to rozkřiklo. Moje rodina jásala, přesně takového hocha si vedle mě představovali. „Toho se drž, zlatíčko,“ poznamenala máma.

Čekal před školou

„Je to hodný chlapec, sportovec, studijní typ. Mám radost, žes dostala rozum. Ten tvůj Jarouš se mi nelíbil,“ dodala máma. Babička chmurně poznamenala: „Roste pro šibenici, ten Jarouš,“ a pokřižovala se.

Měla bych mít bývala radost, že mého nového chlapce mi doma schválili, ale moc šťastná jsem nebyla. Je to spíš hrozná nuda chodit s klukem, nad nímž vaše rodina vykřikuje nadšením. Ráno na mě Jarouš číhal před školou.

Přecházel tam, jak tvrdil, od půl osmé, ač obvykle chodíval pozdě. „Ty něco máš s tím kašparem, jo?“ syčel vztekle. To mi spravilo náladu. Zdálo se, že žárlí. „Naši z toho mají radost,“ zlomyslně jsem se pousmála. „To víš, vzornej kluk.

Nekouří, sportuje, pivo mu nechutná.“ Rozzuřil se: „Nedělej ze mě padoucha, jo? Nevšimla sis, že hraju fotbal? Včera jsem dal dva góly.“ Byl fakticky rozčilený. Pochopila jsem, že mu na mně záleží.

Cigaretu, kterou si strčil frajersky za ucho, hodil do koše na odpadky. To bylo smířlivé gesto. Usmáli jsme se na sebe.

Po maturitě

V hlavě mi burácela hudba z Pomády. Danny a Sandy se k sobě vrátili. Nastaly krásné časy. Na ten báječný rok, kdy jsme chodili do čtvrtého ročníku a koncem května maturovali, nikdy nezapomenu.

Pravda, věnovali jsme se spíš sami sobě, než učení, a podle toho naše maturitní vysvědčení vypadala, ale to nebylo zas tak důležité. Hlavní bylo, že naše láska snad ještě zesílila.

Lidé z městečka nám neřekli jinak než Danny a Sandy, možná jsme tu filmovou dvojici opravdu trochu připomínali. Na naši svatbu, která se konala o prázdninách po maturitě, se přišlo podívat celé široké okolí.

Někteří nevěřili, že nám to vyjde, připadali jsme jim prý na manželství příliš mladí. Ozývaly se řeči, že jsme měli ještě počkat, že láska není všechno, když chybí rozum. Ale zlí jazykové se mýlili. Naše manželství je i po desítkách let spokojené.

Vím, že jsem v Jaroušovi našla toho pravého. Takové štěstí zdaleka každého nepotká, a tak si toho nesmírně vážím. Užíváme si život plnými doušky, obklopeni našimi dvěma dětmi a pěti vnoučaty.

Ladislava (61), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vejce plněná kaviárem
tisicereceptu.cz
Vejce plněná kaviárem
Luxusní pochutina třeba na večírky. Trochu ze staré školy, možná, ale ani tak chuťově nezklame! Suroviny na 4 porce 1 balení červeného či černého kaviáru (cca 80–95g) 8 vajec 100 g másla sard
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
epochalnisvet.cz
První sluchátka Hermés inspirovala slavná kabelka
Vůbec první sluchátka od módního domu Hermès byla vyrobena experimentálním laboratoří Hermès Ateliers Horizons. Elegantní gadget si vyžádal dva roky vývoje a chlubí se ručně šitou hovězí kůží a kovovými povrchovými úpravami inspirovanými ikonickou kabelkou Kelly. A tomu odpovídá i cena 315 000 korun. Značka Hermès se poprové ponořila do světa prémiového zvuku a
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
nasehvezdy.cz
Boudová a Tuna: Řeknou si ano, nebo se rozloučí?
Nela Boudová (57) a Jan Tuna (52) léta žili bez společné domácnosti. Teď asi herečce dochází trpělivost a chtěla by to změnit. Ale není už pozdě na velká gesta? Herečka, známá ze seriálu ZOO Nové z
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
epochanacestach.cz
ROUDNICKÉ VINOBRANÍ
Letos poprvé podle nového konceptu – přímo v historickém jádru města a pro všechny zcela zdarma. Hlavní program se odehraje na Karlově a Husově náměstí. Návštěvníci se mohou těšit na víno, burčák, pestrý street food i tradiční staročeský jarmark. http://kulturaroudnice.cz/akce/355731-nahled.html  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
enigmaplus.cz
Mýty moderní doby: Zázračné amulety a záhady Turínského plátna
Jsou technologie a víra kompatibilní? V japonské čtvrti Akihabara se zdá, že ano. Zdejší šintoistický chrám nabízí amulet, který má chránit počítače před viry a jinými problémy. Tento moderní přístup
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
21stoleti.cz
Budoucího českého astronauta Aleše Svobodu čeká trénink přežití na moři i parabolický let ve stavu beztíže
Stíhací pilot a člen záložního týmu astronautů Evropské kosmické agentury (ESA) Aleš Svoboda nastupuje do druhé etapy své přípravy na budoucí misi do vesmíru. Osm týdnů intenzivního tréninku v Kolíně
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
historyplus.cz
Muslimské Waterloo: K triumfu křesťanům pomohl pastýř
Tábor, odkud sleduje vývoj bitvy, nechal obehnat palisádou. Kolem ní rozestavil příslušníky své elitní černošské gardy. Jenže navarrské rytíře nikdo a nic nezastaví. Skrze muslimské voje si prosekají cestu až na vrchol kopce a vrhnou se na Miramamolinův stan. Chalífa propadne panice a z bojiště raději uprchne. Tisíce svých vojáků nechá napospas rozzuřeným křesťanům!   Muslimové
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
skutecnepribehy.cz
Ocitla jsem se s Adélkou v minulosti?
Ztratila jsem se v mlze i s vnučkou, stalo se to v lese nedaleko zříceniny. Najednou jsme začaly potkávat divné lidi v historických kostýmech… Zaslechla jsem mnoho příběhů o hradech, kde se to duchy jen hemží. Dokonce znám dva lidi, kteří mi přísahali, že v těch místech zažili něco podivného. Moc jsem těm povídačkám nevěřila, až se mi jednou něco takového stalo.
Baklava – sladký dezert z ořechů a medu
nejsemsama.cz
Baklava – sladký dezert z ořechů a medu
Baklava je vrstvený dezert z filo těsta plněný ořechy a přelitý sladkým sirupem. Skvost pro milovníky orientálních sladkostí. Ingredience: 1 balení filo těsta 200 g vlašských ořechů 100 g mandlí 100 g másla 1 lžička skořice 200 g cukru 150 ml vody 3 lžíce medu šťáva z 1/2 citronu Postup: Nasekejte ořechy a smíchejte se skořicí. Vrstvěte filo těsto s máslem a ořechy, zakončete těstem. Nakrájejte
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
epochaplus.cz
Příběh Titanicu, který se stal mementem a fascinací pro generace
Příběh Titanicu, největšího parníku své doby, je jedním z nejznámějších námořních příběhů v historii. Jeho první a zároveň poslední plavba v dubnu 1912 skončila tragédií, která si vyžádala životy více než 1500 lidí. Od té doby se stal Titanic mementem a fascinací pro generace. V tomto článku se podíváme na jeho příběh a na to,