Domů     Byli jsme skoro jako Danny a Sandy z Pomády
Byli jsme skoro jako Danny a Sandy z Pomády
8 minut čtení

Bylo to nejkrásnější léto mého života. Na takové se zkrátka nezapomíná. Ani na tu bolest, když mi můj milovaný oznámil, že už se nikdy neuvidíme.

S odstupem času jsem si uvědomila, že jsme byli opravdu skoro jako Danny a Sandy ze slavného filmového muzikálu Pomáda, největší pecky pro mládež na přelomu sedmdesátek a osmdesátek.

S tím rozdílem, že letní láska těch dvou se odehrávala na břehu moře, zatímco ta naše poblíž rybníka zvaného Bahňák.

Ceduli Zákaz koupání pravidelně začátkem léta někdo hodil do roští a všichni jsme se tu koupali ostošest, aniž vadilo, že jsme vylézali po uši zabahnění a někdy i s vyděšenou žabkou ve vlasech anebo v košíčku podprsenky.

Prázdniny byly nádherné a příliš krátké, jak už to tak bývá. Nebezpečně se blížil začátek školního roku a s ním poslední ročník střední školy.

Gymnázium, na které jsem chodila, byla oprýskaná budova ze začátku dvacátého století ve stinné křivolaké ulici plné kaštanů a lip.

Danny Zuc­co – můj ideál z filmu, kterého hrál úchvatný Travolta, se ve skutečnosti jmenoval Jarda a nikdo mu neřekl jinak než Jarouš. Byl to zdejší velký frajer, měl motorku, brýle proti slunci a koženkovou bundičku.

Nosil džíny, teta mu je ušila z rolety v paneláku, tehdy se lidé k takovým řešením běžně uchylovali, džíny byly nesehnatelné. Moc mu to slušelo.

Celé tři gymnaziální roky jsme si jeden druhého okázale nevšímali, což se o prázdninách mezi třetím a čtvrtým ročníkem dramaticky změnilo.

Dva vodníci

V Bahňáku bylo koupání zakázáno, protože rybník byl vybagrovaný a nacházely se tam nebezpečné víry. Zrovna jsem vycházela z krámu s pytlíkem housek, když jsem tamodtud zaslechla křik. Běžela jsem tím směrem, v rybníku se topila Kvasničková ze šesté bé.

Zahodila jsem housky a skočila pro ni. Zaznamenala jsem, že přibíhá a skáče ještě někdo. Možná mi to zachránilo život, bůhví, jak by to dopadlo, kdybych na Kvasničkovou byla sama.

Společně s Jaroušem jsme ji vytáhli, příšerně kašlala, a tak bylo jasné, že je naživu. Odnesli jsme ji domů a předali lamentující matce, která vykřikovala: „Kolikrát jsem ti říkala, abys do toho bagráku…“ Pak zabouchla dveře a nic víc už jsme neslyšeli.

„Jsi dobrá,“ řekl s uznáním Jarouš a nasadil si sluneční brýle na mokrý obličej. Kapala z nás voda jako z vodníků. Uvědomila jsem si, že vypadám příšerně. „Ty jsi dobrej,“ mínila jsem.

Za námi se znovu otevřely dveře, maminka Kvasničkové nám dojatě děkovala za záchranu dceřina života. „Řekněte, co pro vás mohu udělat,“ nabízela. „Přejte si cokoli, je to předem splněno.“

Do kina

Jarouš se hluboce zamyslel a navrhl, aby nám paní Kvasničková, která prodávala lístky v biografu, poskytla dvě vstupenky na italskou komedii, kterou zrovna dávali. „Ať nemusíme stát v tý příšerný frontě jako vždycky,“ vysvětlil.

Paní Kvasničková odpověděla, že naše přání samozřejmě vyplní, a já jsem si se zběsile tlukoucím srdcem uvědomila, že Jarouš mě zve do kina.

A tak jsme večer s Jaroušem frajersky obešli frontu, která se táhla dolů ze schodů až ven, a usedli na pěkná místa do poslední řady v místním malém biografu. Tak začala naše letní láska, příliš krásná a příliš krátká.

Na sklonku prázdnin mi Jarouš stísněně přiznal, že se stěhuje s rodiči až do Prahy, kde otec nastupuje do nějakého významného zaměstnání. „Takže my se už neuvidíme,“ vydechla jsem hlasem plným hrůzy.

Stáli jsme v objetí na břehu Bahňáku. Bylo to skoro jako v tom filmu. Jen nehrála hudba a nehučelo moře.

Radši studuj

Nechtělo se mi žít. První školní den jsem ani nekoukla dozadu do míst, kde Jaroušova lavice zela zoufalou prázdnotou. Ře­kla jsem mámě, že se už nikdy v životě na žádného kluka ani nepodívám. „To je dobře, radši studuj,“ odpověděla mi krutě.

Vůbec nechápala bouři v mé duši. Uběhlo čtrnáct dní, možná ještě víc, a Jarouš se vrátil do své zadní lavice u okna. Ze stěhování jeho rodiny sešlo, na jeho otce někdo žaloval, našli mu politický škraloup a poslali ho šupem zpátky do rodného městečka.

Nemohla jsem se dočkat konce vyučování. Vysílala jsem k Jaroušovi nadšené pohledy. On však vypadal sklesle a pomalu se mým směrem ani nepodíval. Po vyučování jsem se mu vrhla do náruče, ale skoro mě nevnímal. „V domě je zemětřesení,“ řekl chmurně.

„Tátu odevšad vyhodili. Máma brečí. Nechce se mi jít domů.“ Měl příšernou náladu. Změnil se, byl najednou jiný. „Ty nemáš radost, že se znovu vidíme? Že spolu budeme chodit i do čtvrťáku?“ pípla jsem vyděšeně.

Byl to už někdo jiný

Připustil, že má, ale znělo to spíš otráveně. Letěla jsem domů, praštila školní taškou do kouta a brečela až do večeře. Ale ano, jako zázrakem se vrátil, ale byl už někdo jiný. Jako by ho v té Praze vyměnili. Už to nebyl ten úžasný veselý kluk z prázdnin.

Našel si jinou holku? Toho jsem se bála nejvíc. Z jeho návratu jsem se radovala zjevně nejen já. I jiným se rozzářily oči. „Nejsi jediná na světě, děvenko,“ řekla mi s pohrdáním třídní krasavice Andula.

„Takže ty máš něco s Andulou, jo?“ zasyčela jsem na hocha svého srdce druhý den před školou. „Co blázníš?“ divil se. Zdálo se mi, že vypadá provinile. Dobře, řekla jsem si v duchu mstivě. Když ty Andulu, tak já Míru.

Ucházel se o mě už dlouho, ale dávala jsem mu najevo, že nemá nejmenší šanci. Teď ji dostane. Nazítří jsem se významně procházela kolem Bahňáku ruku v ruce s Mírou. Byl jiný než Jarouš, asi vlastně lepší. Nepil, nekouřil, sportoval.

A pyšně si mě vedl po louce, bylo vidět, že má z naší nečekané schůzky radost. Hned se to rozkřiklo. Moje rodina jásala, přesně takového hocha si vedle mě představovali. „Toho se drž, zlatíčko,“ poznamenala máma.

Čekal před školou

„Je to hodný chlapec, sportovec, studijní typ. Mám radost, žes dostala rozum. Ten tvůj Jarouš se mi nelíbil,“ dodala máma. Babička chmurně poznamenala: „Roste pro šibenici, ten Jarouš,“ a pokřižovala se.

Měla bych mít bývala radost, že mého nového chlapce mi doma schválili, ale moc šťastná jsem nebyla. Je to spíš hrozná nuda chodit s klukem, nad nímž vaše rodina vykřikuje nadšením. Ráno na mě Jarouš číhal před školou.

Přecházel tam, jak tvrdil, od půl osmé, ač obvykle chodíval pozdě. „Ty něco máš s tím kašparem, jo?“ syčel vztekle. To mi spravilo náladu. Zdálo se, že žárlí. „Naši z toho mají radost,“ zlomyslně jsem se pousmála. „To víš, vzornej kluk.

Nekouří, sportuje, pivo mu nechutná.“ Rozzuřil se: „Nedělej ze mě padoucha, jo? Nevšimla sis, že hraju fotbal? Včera jsem dal dva góly.“ Byl fakticky rozčilený. Pochopila jsem, že mu na mně záleží.

Cigaretu, kterou si strčil frajersky za ucho, hodil do koše na odpadky. To bylo smířlivé gesto. Usmáli jsme se na sebe.

Po maturitě

V hlavě mi burácela hudba z Pomády. Danny a Sandy se k sobě vrátili. Nastaly krásné časy. Na ten báječný rok, kdy jsme chodili do čtvrtého ročníku a koncem května maturovali, nikdy nezapomenu.

Pravda, věnovali jsme se spíš sami sobě, než učení, a podle toho naše maturitní vysvědčení vypadala, ale to nebylo zas tak důležité. Hlavní bylo, že naše láska snad ještě zesílila.

Lidé z městečka nám neřekli jinak než Danny a Sandy, možná jsme tu filmovou dvojici opravdu trochu připomínali. Na naši svatbu, která se konala o prázdninách po maturitě, se přišlo podívat celé široké okolí.

Někteří nevěřili, že nám to vyjde, připadali jsme jim prý na manželství příliš mladí. Ozývaly se řeči, že jsme měli ještě počkat, že láska není všechno, když chybí rozum. Ale zlí jazykové se mýlili. Naše manželství je i po desítkách let spokojené.

Vím, že jsem v Jaroušovi našla toho pravého. Takové štěstí zdaleka každého nepotká, a tak si toho nesmírně vážím. Užíváme si život plnými doušky, obklopeni našimi dvěma dětmi a pěti vnoučaty.

Ladislava (61), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Každý nám říkal, jak jsme perfektní pár, já jsem ale věděla své. Naše manželství stálo na pokraji krachu, který se nedařilo zvrátit. Bylo mi pětadvacet, když jsem oblékla svatební šaty a Mirkovi slíbila lásku a věrnost na celý život. Vůbec by mě tehdy napadlo, že se naše manželství otřese v základech už tak brzy. Po sedmi letech se začaly na naší obloze objevovat první mráčky. Vždy jsme se d
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i