Šťastné manželství vzalo zasvé, když manžel odešel k milence. O dva roky později stál na mém prahu se dvěma cizími dětmi a prosil o odpuštění.
Byla to taková krasavice, ale laciného vzhledu. Prý sbalila mého muže v hospodě, kam chodil s kamarády hrát pravidelně šipky. Ani mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Ne že by můj muž nebyl pěkný chlap, to zas ano. Myslím si, že by strčil do kapsy i mnohé mladíky.
Důvěřovala jsem mu
Nebyl nějaký svalovec ani si nebarvil vlasy. Ale jeho vysoká postava, pěkné svaly na rukou a taky absence pivního pupku byla víc než lákavá. No a taky peníze. Coby řidič kamionu měl příjem víc než slušný.
Jezdil sice jen po naší vlasti, do ciziny se mu nechtělo, ale i tak se nemusel v ničem uskromňovat. Taky mi dopřál vždycky vše, po čem moje srdéčko zatoužilo. A že toužilo! Po novém zařízení do bytu, spotřebičích i autu, které by patřilo jen a jen mně.
Nakonec mi koupil takové malé a roztomilé, světle zelené. Říkala jsem mu Žabička a byla na ně náležitě pyšná. Pyšná ale neznamená namyšlená. Často jsem brávala na nákupy kamarádky, abychom nemusely spěchat domů s těžkými taškami.
A taky jsem Žabičku půjčovala vnučce, měla to do školy daleko, tak si tam občas zajela autem.
Všechno jsme si vydobyli
Manžel byl rád, že jsou jeho peníze k užitku. Moc dobře pamatoval doby, kdy jsme coby mladí novomanželé museli počítat každou korunu. Bydleli jsme v jedné místnosti a v noci byla taková zima, že nám zamrzla všechna okna, která ráno kvůli mrazu nešla otevřít.
O to víc teď člověka těšilo, že si všechno vydobyl vlastními silami. Postupně a pomalu.
Nemohl si tenkrát prostě pomoct
Náš spokojený život plynul v neměnném tempu, když přišla rána, kterou jsem nečekala ani ve snu. Žárlivost mezi moje špatné vlastnosti rozhodně nepatřila. Naopak, byla mi úplně cizí. Důvěřovala jsem svému muži úplně ve všem.
Byl mým nejlepším přítelem i kamarádem. Jenže, z ničeho nic, aniž bych cokoli tušila, mě postavil před hotovou věc. Zamiloval se a řekl, že se stěhuje za jinou. Že byla mladší, a měla dokonce silikony, jsem zjistila, až když jsem ji viděla.
Na rodinu nedbala. Proč také, že…
Nebylo jí ještě ani třicet, a už si stihla pořídit dvě děti, každé s jiným pánem. Celkem legrační bylo, jak si nebyly ty její děti vůbec podobné. Kluci, pěkně živí a rozjívení. Hluční!
Viděla jsem je totiž s manželem v parku a bylo na něm vidět, že mu z dětí pěkně tečou nervy. Nebyl schopný je vůbec zvládnout! Nedivila jsem se, kluci byli jako pytel blech. Nakonec se uchýlil k osvědčenému triku. Koupil jim zmrzlinu a byl klid.
Potom si přisedl ke mně na lavičku a začal si mi stěžovat, jako by čekal, že zrovna já ho budu ještě utěšovat. Já to ale udělala, najednou mi ho bylo opravdu líto. Rozešli jsme se v přátelském duchu a už jsem ho od té chvíle docela dlouhou dobu nepotkala.
Od přátel jsem slyšela, že je pořád v práci, aby svoji novou rodinu uživil. A jeho milenka prý řádí na diskotékách, jako by byla bezdětná. Kluky prý nechává doma samotné.
Objevil se za dveřmi
Potom mě čekal šok, snad větší, než když mě opouštěl. Manžel stál na mém prahu s těmi svými ratolestmi a prosil mě, zda by se mohl vrátit. Notně se na to vyfiknul a v ruce svíral takový hodně zvadlý pugét kopretin.
„Simona mě opustila, prý zanechává děti v dobrých rukou. Ale já je nezvládám! Ani nevím, co si počít, když musím na nákup. S nimi to nejde a nechat je doma samotné si netroufám. Je to peklo!“ hořekoval.
Pustila jsem ho dál a on můj pokyn vzal, jako že se může vrátit. Zpoza rohu vystrkal nohou před moje dveře několik velkých kufrů. Ani jsem moc nepřemýšlela, zda mu mám odpustit, nebo mu mám dát najíst a ustlat ve společné ložnici.
Jsme všichni rodina
Vlastně se to přesně takhle stalo, jinak by si kluci neměli kam lehnout. Stala se z nás opět rodina. Manžel zažádal o pěstounskou péči, ale starali jsme se oba. Odešla jsem do předčasného důchodu a stala se ze mě teta na plný úvazek.
Skutečná máma si hlavu nedělá. A manžel už na šipky taky nechodí. Nemá čas! Alespoň že tak. Sama se divím, jak jsem to zvládla.
Vendula K. (62), Kladno
