Ten starý prostor byl jejich královstvím. Bydleli ve starém nábytku a s velkou oblibou si dělali legrácky z každého, kdo do obchodu vstoupil.

Setkat se s duchy nemusí být jen nebezpečná záležitost, jsou mezi nimi i ti dobří, kteří pomohou, nebo varují před nebezpečím. Jsou ovšem také duchové škodolibí, kteří se baví tím, že straší, přesouvají věci, občas se zjeví třeba v zrcadle.

Mnoho takových bytostí bývá ve starožitnictvích. V obchodech s veteší tak může někdy nastat prekérní situace. Tak tomu bylo v mém rodném městečku v Krušných horách. Zdejší vetešník nám jako dětem vyprávěl, co všechno ve svém obchodě zažil.

Jednou prý viděl v zrcadle, jak se dva muži postrkují sem a tam a jakási panička je přitom tloukla slunečníkem. Vetešník byl ale v té chvíli v obchodě sám. „Byli to duchové,“ říkal nám a my ho poslouchali se zatajeným dechem.

Zlobí vás?

Ovšem ne každý prodavač má takovou náturu jako on. Před lety jsem objevila jeden bazar v centru Prahy. Hned jak jsem vešla, měla jsem jasno. Za pultem se třásla prodavačka.

Jak mě uviděla, oči se jí rozzářily radostí, že už není sama. „Copak?“ povídám, „duchové vás zlobí?“ Žena se na mě podívala překvapeně a pak přikývla. Je tu prý nová, sotva dva týdny.

Pomohou

Na duchy prý nikdy nevěřila, ale v obchodě se prý děje tolik podivností, že se chvěje hrůzou celou směnu. A lidé nic nekupují. „To se nestydíte?“ křikla jsem do prostoru.

„Strašíte nebohou ženskou, měli byste jí raději pomoct!“ Do ticha, které nastalo, se ozvalo na druhé straně obchodu zaťukání ve skříni.

Než jsem prošla obchod, objevil se zákazník, který si tu vyhlédl gramofon a několik starých rádií do kavárničky, kterou otvírá. „Nezapomeňte zapálit svíčku a duchům poděkovat,“ řekla jsem prodavačce. Ten den si slušně vydělala.

Jaroslava (64), Praha