Domů     Babička mě chrání i nadále
Babička mě chrání i nadále
3 minuty čtení

S babičkou jsem měla silné pouto, které překonalo i její smrt. Dodnes slyším její hlas ve chvílích, kdy mi hrozí nebezpečí.

Jako malá jsem s babičkou trávila skoro každý den. Když zemřela, bylo to pro mě zdrcující. Stále ale cítím její přítomnost a to mě uklidňuje. Myslím si, že na mě babička dohlíží, protože mě její hlas v několika případech zachránil.

Jako kdyby byla se mnou

Kdykoliv někomu vyprávím o babičce, nikdy mě hned nenapadne, že už je vlastně mrtvá. Mám prostě pořád stejný pocit, jako když byla naživu. Že je mi nablízku, můžu se na ni spolehnout a miluje mě. Máma to tak vůbec nemá.

A když si chci o babičce povídat, dá se do pláče. Už když jsem byla malá, babička mě denně hlídala, aby mohla máma chodit do práce. Naučila jsem se od ní spoustu věcí. Pokud chtěla, abych si na něco dávala pozor, vždycky říkala důrazným, ale vstřícným hlasem: „Kájo, dávej bacha!“

Slyšela jsem její hlas

Rok po babiččině skonu, to mi bylo dvacet sedm let, jsem vyrazila s přáteli na zábavu. Zdržela jsem se tam opravdu dlouho a děsila se toho, že přítel bude protivný a bude remcat. Bylo po půlnoci a kamarád mi nabízel odvoz starou škodovkou.

Věděla jsem, že už něco popil, ale nebylo to daleko a autobus už nejel. Najednou jsem uslyšela povědomý hlas: „Kájo, dávej bacha!“ Zmateně jsem se ohlédla, ale byli tam jenom kamarádi. A pak mi došlo, že mě varovala babička. „Já nepojedu, jdu pěšky.

A vy radši taky nejezděte,“ řekla jsem ostatním a vydala se domů. Přidala se ke mně jenom jedna kamarádka. Když jsem ve dvě ráno dorazila domů, přítel byl vzhůru.

Naštvaný ale nebyl. Řekl mi, že auto, ve kterém jsem málem jela domů, nabouralo do stromu. Všichni byli ve vážném stavu v nemocnici a já mohla být mezi nimi. Tohle mi stačilo jako důkaz.

Častá varování

Kdykoliv se od té doby ozval babiččin hlas, bez okolků jsem poslechla – třeba, když mě zval k sobě domů muž, kterého jsem znala sotva tři hodiny. Nebo když jsem měla půjčit spoustu peněz nespolehlivému kamarádovi. A pak v době, kdy jsem měla krátce před svatbou.

Věděla o těhotenství

Chystala jsem se na rozlučku se svobodou, kterou pro mě uspořádaly kamarádky. Nebylo mi dobře, ale nechtěla jsem je zklamat. U sklenky prosecca se mi zvedl žaludek a po delší době jsem uslyšela babičku. Bylo mi to divné, piknik v parku, nikde žádné nebezpečí.

Když jsme měly vyrazit na domluvený seskok padákem, babiččin hlas už se nezastavil. A já ke zklamání ostatních odešla domů. Za pár dní jsem našla na těhotenském testu dvě čárky a byla jsem ráda, že jsem nic neriskovala.

Karla T. (51), Teplice

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.