S babičkou jsem měla silné pouto, které překonalo i její smrt. Dodnes slyším její hlas ve chvílích, kdy mi hrozí nebezpečí.
Jako malá jsem s babičkou trávila skoro každý den. Když zemřela, bylo to pro mě zdrcující. Stále ale cítím její přítomnost a to mě uklidňuje. Myslím si, že na mě babička dohlíží, protože mě její hlas v několika případech zachránil.
Jako kdyby byla se mnou
Kdykoliv někomu vyprávím o babičce, nikdy mě hned nenapadne, že už je vlastně mrtvá. Mám prostě pořád stejný pocit, jako když byla naživu. Že je mi nablízku, můžu se na ni spolehnout a miluje mě. Máma to tak vůbec nemá.
A když si chci o babičce povídat, dá se do pláče. Už když jsem byla malá, babička mě denně hlídala, aby mohla máma chodit do práce. Naučila jsem se od ní spoustu věcí. Pokud chtěla, abych si na něco dávala pozor, vždycky říkala důrazným, ale vstřícným hlasem: „Kájo, dávej bacha!“
Slyšela jsem její hlas
Rok po babiččině skonu, to mi bylo dvacet sedm let, jsem vyrazila s přáteli na zábavu. Zdržela jsem se tam opravdu dlouho a děsila se toho, že přítel bude protivný a bude remcat. Bylo po půlnoci a kamarád mi nabízel odvoz starou škodovkou.
Věděla jsem, že už něco popil, ale nebylo to daleko a autobus už nejel. Najednou jsem uslyšela povědomý hlas: „Kájo, dávej bacha!“ Zmateně jsem se ohlédla, ale byli tam jenom kamarádi. A pak mi došlo, že mě varovala babička. „Já nepojedu, jdu pěšky.
A vy radši taky nejezděte,“ řekla jsem ostatním a vydala se domů. Přidala se ke mně jenom jedna kamarádka. Když jsem ve dvě ráno dorazila domů, přítel byl vzhůru.
Naštvaný ale nebyl. Řekl mi, že auto, ve kterém jsem málem jela domů, nabouralo do stromu. Všichni byli ve vážném stavu v nemocnici a já mohla být mezi nimi. Tohle mi stačilo jako důkaz.
Častá varování
Kdykoliv se od té doby ozval babiččin hlas, bez okolků jsem poslechla – třeba, když mě zval k sobě domů muž, kterého jsem znala sotva tři hodiny. Nebo když jsem měla půjčit spoustu peněz nespolehlivému kamarádovi. A pak v době, kdy jsem měla krátce před svatbou.
Věděla o těhotenství
Chystala jsem se na rozlučku se svobodou, kterou pro mě uspořádaly kamarádky. Nebylo mi dobře, ale nechtěla jsem je zklamat. U sklenky prosecca se mi zvedl žaludek a po delší době jsem uslyšela babičku. Bylo mi to divné, piknik v parku, nikde žádné nebezpečí.
Když jsme měly vyrazit na domluvený seskok padákem, babiččin hlas už se nezastavil. A já ke zklamání ostatních odešla domů. Za pár dní jsem našla na těhotenském testu dvě čárky a byla jsem ráda, že jsem nic neriskovala.
Karla T. (51), Teplice
