Na vysoké jsme si s holkami pořídily skříň ze skládky. Ta vydávala po nocích divné zvuky a zavírala uvnitř svoje nové majitelky.

Bydlela jsem se dvěma kamarádkami a bavilo nás zvelebovat si náš byt. Skoro denně jsme tahaly domů různé kousky od babiček nebo z bazaru, jako třeba staré zrcadlo a obrazy.

Katka zašla tak daleko, že vybrala na skládce dokonalou lampu a jednou pozdě večer přitáhla s kamarády skříň.

Ozvalo se bouchání

Byla to pěkná naleštěná skříň z masivu, tipovala bych někdy z padesátých let. Jediné, co bych jí vytkla, byl zápach. Zřejmě naftalín a pak zatuchlina. Skříň jsme nechaly v předsíni týden větrat, ale moc to nepomohlo.

Jednou jsem se vracela pozdě v noci domů, a když jsem odemkla, ze skříně se ozvalo bouchání. Když jsem ji otevřela, vypadla z ní uslzená Katka. Prý se nemohla několik hodin dostat ven. Ani nevěděla, jak se tam ocitla, a já ji podezírala z opilosti.

Další podivné zvuky

Naďa, druhá spolubydlící, spala jako dřevo a nic neslyšela. O pár dní později si ale začala stěžovat, že v noci slýchá ze skříně sténání. Myslela si, že si z ní chceme vystřelit. Obě jsme ale měly čisté svědomí. Pak jsem zaslechla zvuky i já.

Šla jsem v noci na záchod, a jak jsem procházela kolem skříně, jemně zavrzala. To bych ještě nebrala nijak dramaticky, ale z pootevřených dveří jsem zaslechla sípavý dech. Rozbušilo se mi srdce a rychle jsem pospíchala pryč.

Z toalety jsem pak slyšela sténání a pláč. Do postele jsem proběhla kolem skříně tak rychle jako nikdy. Ráno jsme si všechny tři ten strašidelný kus nábytku prohlížely.

Nic zajímavého jsme na něm ale nenašly. Já chtěla skříň vyhodit, Naďa vyvolat ducha, co v ní žije. Katka si přála, abychom to ignorovaly.

Vtáhla mě dovnitř

Jeden víkend jsem byla sama doma, a hned jak se setmělo, dostala jsem strach. Volala jsem bývalému příteli, aby na noc přijel. Myslel si, že se s ním chci dát znovu dohromady. Důvodem byla ale skříň, která mě jakoby volala k sobě.

Když jsem šla Michalovi otevřít, najednou se mi zamotala hlava a sekla jsem sebou přímo vedle jejích dveří. Probudila jsem se však uvnitř!

Probrala jsem se ve chvíli, kdy se dveře pomalu zavíraly. Zaslechla jsem smích. Stihla jsem do škvíry strčit nohu. Dveře mi do ní silou vrazily. Sebrala jsem veškeré síly a vyhrabala se ven.

Chtěla se pomstít!

U dveří jsem Michalovi řekla, že musíme něco odnést na chodník. Skříň byla hodně těžká, ale radši bych se sedřela, než ji nechat další noc doma. Když jsem pak viděla z okna stát skříň venku pod stromem, věděla jsem, že se bude chtít pomstít.

Vypadala v měsíčním světle až zlověstně. Ráno jsem šla kolem, ještě tam byla a ve dveřích držela mrtvého holuba. Odpoledne už zmizela, někdo si ji vzal na čas domů. Jsem ráda, že jsme se jí zbavily.

Monika S. (53), Uničov