Domů     Vnučka se odstěhovala na druhý konec světa
Vnučka se odstěhovala na druhý konec světa
3 minuty čtení

Vím, že mladí by měli poznávat svět. Nikdy jsem svou dceru nenutila sedět doma. Věděla jsem, že se vždy vrátí zpět. Jenže vnučka se vrátit nechce.

Už jako malá holka jsem měla boty z toulavého telete. Všichni se mi smáli, že jsem byla neposedná a zvídavá. Těšila jsem se na všechny školy v přírodě a tábory, byla jsem zkrátka společenská.

Jako studentka jsem jezdila na výlety po naší zemi, a když jsem si našla partnera, který dělal na dráze, tajně jsem snila o tom, že nám zařídí nějaké jízdenky do zahraničí a budeme cestovat. To se mi vlastně splnilo.

Náš koníček

I když jsme tehdy mo­hli cestovat jen po „východním bloku“, byla jsem šťastná. Když jsme se s Honzou vzali a měli děti, jezdili jsme s nimi k moři k Baltu a do Primorska v Bulharsku. Cestování bylo naším společným koníčkem a tuto lásku převzaly i naše děti.

Syn si po revoluci založil cestovní kancelář a dcera se stala letuškou. Létala po celém světě, vždy se ale vrátila domů. Obě děti si založily své rodiny a postavily domky poblíž toho našeho. Všechna vnoučata jsem tak měla na očích a ráda a často je hlídala.

Až do Ameriky

Nejstarší vnučka Jana byla moje zlatíčko. Nejspíš proto, že se narodila jako první, měla jsem na ni nejvíce času a vytvořil se mezi námi blízký vztah. Taky byla dlouho jediná, protože další vnouček se narodil až když bylo Janičce pět.

Po Matýskovi se rychle za sebou narodili další dva vnuci. Kluci. A u toho už zůstalo. Jana je z mých vnoučat jediná holčička, a navíc mi byla tak podobná! Já se v ní viděla.

Zdědila po mně nejen oči a úsměv, ale i talent na ruční práce, malování a cit pro kytičky. Zahrádka byla naším královstvím. Kluci byli úplně jiní. Jako z divokých vajec. Samé bojovky a auta! Tady musel nastoupit můj muž, který naštěstí šel v tu dobu do důchodu.

S vnuky si proto vytvořil lepší vztah on než já. Vím, že bych to jako babička neměla říkat, ale Janu jsem zkrátka měla ze všech svých vnoučat nejraději. Celá rodina na ni byla právem hrdá, protože ve škole patřila mezi premianty, a to i na vysoké.

Dostala dokonce nabídku na studium v zahraničí. Odešla studovat až do Ameriky, dmula jsem se pýchou. Původně tam měla strávit jen pár měsíců, jenže se zamilovala a už tam zůstala. Našla si tam přítele, vzala si ho, mají domek v Kalifornii a už dvě malé děti. Moc se mi po ní stýská!

Jsou tak daleko

Občas si napíšeme, kvůli ní jsem si dokonce pořídila Facebook a další sociální sítě, o nichž jsem si myslela, že mě minou. Teď na nich válím jen proto, abych slyšela a viděla milovanou vnučku a její děti, které znám jen z fotek.

Jsou ještě malé na let letadlem a já si na tak dalekou cestu netroufám. Nejvíc mě mrzí, že je Jana neučí moc česky. Jak si s nimi budu povídat, až je jednou potkám? Ovšem pokud se toho dožiju. Manžel mě přemlouvá, že bychom tu cestu přes oceán zvládli.

Já ale nevím! I když jsem byla vždycky do cestování dychtivá, najednou mám strach, že to nezvládneme. A tak sedím doma a čekám, že se stane zázrak. Že se třeba Jana i s rodinou přestěhují do Čech…

Renata (74), Děčínsko

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.