Domů     Z mrazivé mlhy vyšly přízraky
Z mrazivé mlhy vyšly přízraky
3 minuty čtení

S manželem a vnukem jsme vyrazili na výlet do města na jihu Čech. Byl sychravý podzim. Náhle se zvedla mlha a my v ní zabloudili.

Minulý podzim jsme se s dcerou domluvili, že si s manželem půjčíme na víkend vnoučka Karlíka a vyrazíme s ním na výlet. Jenom tak – projít se malým jihočeským městečkem se zajímavou historií.

Podle předpovědi mělo být ten den docela hezky, ráno jsme si udělali dobrou snídani, manžel nastartoval auto a vyrazili jsme za poznáním.

Hustá mlha

Už po chvíli jsme litovali. Ve skutečnosti byla hustá mlha a teplota asi čtyři stupně nad nulou. Cesta po dálnici v mlze nebyla příjemná, naštěstí to nebylo až tak daleko. K vyhlédnutému městečku jsme ve zdraví dorazili.

Zaparkovali jsme na parkovišti poblíž centra a vyrazili za poznáním. Chtěli jsme se projít centrem, kde bylo náměstí a kostel, a pak navštívit malý park.

Na náměstí nikdo nebyl

Cestou jsme potkali jen pár lidí, tvářili se bez nálady, ponuře a smutně. I když Karlík slušně pozdravil, ani se na nás nepodívali. Tak jsme došli na náměstí, kde to také zelo prázdnotou. Obchody zavřené, stánky s občerstvením žádné, jen ticho a prázdno.

Jako na hřbitově. Chvíli jsme se rozhlíželi, četli informační tabule, prohlíželi si fasády starých domů. A pak jsme se vydali dál. Do úzkých uliček starého městečka. Mlha se začala pomalu zhušťovat, takže za chvíli šly už jen stěží přečíst názvy ulic.

Šlapali jsme nazdařbůh a neměli kam si sednout do tepla. Najednou mlha udeřila v takové síle, že jsme neviděli ani metr před sebe, a obstoupil nás chlad, který se nám zařezával až pod kůži.

Postavy z jiného světa

Zastavili jsme se a já chytila za ruku kromě Karlíka také manžela. Najednou jsem se necítila bezpečně. A pak se to stalo. Z mlhy vystoupilo několik přízraků. Podle obrysů to byly lidské postavy, vypadaly ale děsivě. Jako z jiného světa.

Modrobílé tváře, podivné oblečení. S manželem a vnukem jsme se přitiskli ke zdi nejbližšího domu a klepali se strachy. Přízraky se k nám přibližovaly a s nimi sílil i mrazivý chlad. Najednou jsme se s manželem nemohli nadechnout. I malý Karlík lapal po dechu. Už jsem si myslela, že to je naše poslední hodinka.

Vzpomínková deska

A pak se mlha náhle rychle zvedla, přízraky se rozplynuly a teplota stoupla. Chvíli trvalo, než jsme se vzpamatovali a mohli jít dál.

Zjistili jsme, že stojíme jenom několik kroků od pomníku, kde byla vzpomínková deska, na které stálo, že zde zemřelo několik lidí rukou nacistů během druhé světové války. To, co jsme viděli, byly snad jejich ubohé duše?

Miluše J. (67), Náchod

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.