Domů     Našla jsem ho po 50 letech!
Našla jsem ho po 50 letech!
5 minut čtení

Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem bratra opět spatřila. Byl už velký, já také. Kolik času jsme ztratili.

Jsou věci, které nepochopíte nikdy. Jako dítě nevíte, pak leckoho omlouváte, že nemohl jinak. Když však zjistíte, o co vás připravil, pochopení opět mizí.

Celý život mne to trápilo

To, co mně a Kájovi udělala rodina, jí nikdy neodpustím. Je to jako dnes. Intenzivnější pocit ze shledání než z loučení. Snad dítě unese víc.

Možná je naivní a myslí si, že to je na chvíli, i když někteří tvrdí opak. Nyní myslím na moment, kdy jsem před pěti lety čekala na nádraží, až přijede brácha.

Proč odjela beze mne?

Ironií osudu jsem stála na tom samém místě, kde jsme se před 50 lety viděli naposledy. Byla jsem moc malá a nechápala jsem, proč do toho vlaku s babičkou nenastoupíme. Jen brácha Kája šel s nějakou paní. Mávali jsme si, on se díval smutně z okýnka. Proč?

Však jede na výlet. To jsem si naivně myslela. Pak se vlak dal do pohybu a Kája mi zmizel. S babičkou jsme odcházely. Držela mne za ruku, ale nemluvila. Byla smutná a já se bála na něco zeptat. Tušila jsem, že je něco špatně. Ale v tom věku jsem si neuměla dát souvislosti dohromady.

Rozvrácená rodina

Vlastního tátu jsem jako dítě neznala, protože než jsem se stačila narodit, skončil ve vězení. Žili jsme jen s mámou a právě starším Kájou. Otce si tak nevybavuji, zato některé strejdy ano.

Jedni byli fajn, legrace s nimi byla, ti další byli protivní a asi jim děti vadily. V jistých chvílích jsme vadili s bráchou i mámě, takže se Kája o mne staral. Stala se z nás pevná dvojka. Jednoho dne jsme se s Kájou probudili a máma nikde.

Čekali jsme, že třeba přijde z nákupu, ale nic se nestalo. Když se blížila noc, bratr šel k sousedům. Ti zalarmovali bezpečnost. Máma prostě odešla neznámo kam. A co my?

Odešla bez rozloučení

Nebylo to snadné, protože se musely vyřídit nějaké formality, takže jsme si museli sbalit nějaké hračky a strávili jsme noc v dětském domově. Byli jsme oba vyděšení a celou situaci jsme nechápali. Ale jak jsem psala, byli jsme parťáci a byli jsme si oporou.

Babička, kterou jsme neznali

V dětském domově jsme naštěstí strávili jen týden. Některé děti byly fajn, našli se ale i sígři, kteří nové členy nechtěli přijmout. Však jsem na ně při odchodu vyplázla jazyk. Tehdy pro nás totiž přišla paní, která nám vysvětlila, že je naše babička.

Nikdy v životě jsme ji neviděli. Byla maminkou naší mámy. Jelikož se ale se životem své dcery nemohla smířit, nestýkala se s ní, ale ani s námi.

Bohužel jsme spolu nevydrželi

U babičky nám bylo dobře. Vím, že se o nás starala, jak nejlépe dovedla, ale přece jen byla starší a na dvě děti nestačila. Kája tak šel zpátky do dětského domova. Tehdy to byl ten okamžik, kdy odjel vlakem. Daleko, protože u nás v okolí nebylo místo.

Tehdy jsme se rozdělili. Jen kvůli tomu, že se matka rozhodla odejít. A kvůli tomu, že náš otec byl líný bídák a nezajímal se o nás.

Opět dětský domov

Babiččin zdravotní stav se bohužel velmi zhoršil. I když slibovala, že bráchu navštívíme, nebyly jsme za ním ani jednou. Ona pak skončila v nemocnici a zemřela.

Já se opět dostala do děcáku, bohužel zcela jiného, než byl bratr. A jak jsem byla ještě malá, neuměla jsem si poradit, jak ho najít. Ztratili jsme se.

Stěhování sem a tam

V dětském domově jsem nakonec zůstala až do dospělosti. Tehdy jsem byla rozhodnutá bráchu najít, jenže jsem zjistila, že ho adoptovala nějaká rodina, která pak vycestovala do Belgie. Tím se naše kontakty definitivně zpřetrhaly.

Už jsem vzdala naději to někdy zkusit obnovit. Řekla jsem si, že si zařídím novou rodinu a nikdy nedopustím, aby mé děti trpěly. Cesta to byla dlouhá. Za láskami jsem se stěhovala z Čech na Moravu, pak zase zpět.

Stále tam někde byl

Nakonec jsem si vzala Karla. Náhoda? Na svatbě jsem si říkala, jaké by to bylo, kdyby mne můj ochránce (bratr) Kája předal mému muži, také Kájovi. Mrzí mne dodnes, že u toho brácha nebyl. S Karlem jsme založili rodinu, na minulost jsem skoro zapomněla.

Když ale starší děti povyrostly, chtěly vědět něco o mém dětství. O jejich babičce a dědovi. Nedalo se vyhnout ani bratrovi. „A ploč ho nehledáš?“ zeptal se naivně můj malý synek. Tehdy jsem si řekla, že to znovu zkusím.

Trvalo to tolik let

Hledání nebylo snadné. Za minulého režimu se s dokumentacemi moc nepárali, obzvlášť když nějaké zařízení skončilo. Mé hledání bylo plné neúspěchů. S přestávkami mi to trvalo další spousty let. Čas shledání nadešel po půl století.

Přesto se něco smrsklo v kratší smyčku. Vybavuje se mi blonďatá hlava brášky, jak odjíždí, když vidím, jak na mne hledí prošedivělý pán. Ano. Kája. Mávám mu na přivítanou. Přijel z Belgie.

Jitka L. (60), Tábor

Související články
3 minuty čtení
Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli o tom někdy dokážu promluvit. Některé věci si člověk raději nechává pro sebe a nevrací se k nim. Některé vzpomínky už tolik nebolí, i když umí občas udeřit se stejnou silou jako dřív. Dnes je mi osmdesát, a přesto mě někdy zaplaví stejný smutek jako tehdy, když mi bylo dvanáct. Bylo jaro, slunce konečně hřálo, tráva se zelenala a ve vzduchu bylo cítit něco no
5 minut čtení
Jeho výraz mám před očima dodnes. Takový čistý, dětský, beze slov říkal: „Vezmete si mě k sobě?“ S manželem Petrem jsme dlouhé roky toužili po dítěti. Neúspěšně. Lékaři nám moc nadějí nedávali, a tak jsme začali uvažovat o adopci. Tušili jsme, že to nebude rychlé ani jednoduché, a nechtěli jsme nic odkládat, chtěli jsme být ještě dost mladí na to, abychom dítěti dali všechno, co potřebuje. Jenž
2 minuty čtení
Zmizel jednoho letního rána. Vstal, nasnídal se, pohladil mě a odešel. Můj bratr. A návrat byl bolestivý. Nikdo mi nic nevysvětlil. Rodiče jen neurčitě řekli, že „potřeboval prostor a čas“. Čekala jsem týdny, pak měsíce a nakonec roky. Psala jsem mu dopisy, ale nikdy nepřišla žádná odpověď. Doma se jeho jméno postupně přestalo vyslovovat, jako by ho chtěli vymazat. Já ale věděla, že někde je. Ž
3 minuty čtení
Nemohu se léta vyrovnat s tím, že odešel můj chytrý a úspěšný syn. Dlouho jsem se proto chovala ke své dceři nemožně a trápila jí. Najdeme k sobě někdy cestu? Mému Honzíkovi bylo sedmnáct. Než onemocněl, byl to kluk plný energie, který vnášel dobrou náladu, kamkoli přišel. Pak začal být unavený a občas i hodně vyčerpaný, ale přičítali jsme to jeho sportovním aktivitám a taky škole. První ročník g
3 minuty čtení
Kdysi jsem měla úplně obyčejný život, na který dnes vzpomínám jako na něco, co patřilo někomu jinému. Srazilo mě auto a já přišla o vše. Pracovala jsem jako květinářka a každý den jsem vázala květiny. Byla to práce, kterou jsem milovala. Každá kytice měla svůj příběh, každá kombinace barev mi dávala smysl. Lidé si ode mě odnášeli radost a já měla pocit, že dělám něco krásného a užitečného. Vedl
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jedenáct dní beze stopy. Kam zmizela Agatha Christie a proč se její záhada nikdy úplně nevysvětlí?
enigmaplus.cz
Jedenáct dní beze stopy. Kam zmizela Agatha Christie a proč se její záhada nikdy úplně nevysvětlí?
Nejslavnější autorka detektivek světa náhle mizí. Její auto stojí opuštěné u lomu, osobní věci zůstávají uvnitř a po Agathě Christie se slehne zem. Do pátrání se zapojují stovky policistů, dobrovolníc
Jak rychle se pohyboval král dinosaurů? Byl sprinter, nebo spíš chodec?
21stoleti.cz
Jak rychle se pohyboval král dinosaurů? Byl sprinter, nebo spíš chodec?
Dlouhodobě se vedou velké diskuse o tom, jakou rychlost dokázal vyvinout nekorunovaný král dinosaurů, Tyrannosaurus rex. Dohonil by utíkajícího člověka? To by záviselo na různých okolnostech - včetně
Proč se Ladislav Stroupežnický odmítal fotografovat?
historyplus.cz
Proč se Ladislav Stroupežnický odmítal fotografovat?
„Tak dobrou noc, drahá,“ zamumlá Ladislav Stroupežnický a zabouchne za sebou dveře své ložnice. Pro jistotu ještě pootočí klíčkem ve dveřích. K prosbám manželky, aby se alespoň jeden večer zdržel u ní, je netečný. Nechce totiž, aby jej viděla bez nosní protézy. Do konce života tak pyká za to, že si v mládí ustřelil část
Špenátový krém pro zahřátí
tisicereceptu.cz
Špenátový krém pro zahřátí
Sytá krémová polévka je ideální teplou večeří, pokud si hlídáte linii. Suroviny na 4 porce 1 l zeleninového vývaru 1 cibule ½ brokolice 3 hrnky čerstvého špenátu 50 g parmezánu sůl, pepř s
Panamský průplav: Technický zázrak a hrob tisíců lidí
epochalnisvet.cz
Panamský průplav: Technický zázrak a hrob tisíců lidí
Propojí dva oceány a ušetří lodím 12 000 km dlouhou plavbu kolem Jižní Ameriky. Cesta k úspěchu je ale draze vyplacena. Stane se sice inženýrským triumfem, ale také masovým hrobem tisíců bezejmenných dělníků.   Panamská šíje odděluje Atlantský a Tichý oceán. Ve svém nejužším místě je necelých 50 km široká. Nápad prokopat ji a ušetřit
CÍSAŘ KAREL I. V BRANDÝSE NAD LABEM
epochanacestach.cz
CÍSAŘ KAREL I. V BRANDÝSE NAD LABEM
Město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Modlitební liga císaře Karla za mír mezi národy, Řád sv. Jiří, evropský řád Domu habsbursko-lotrinského, Unie evropských vojensko-historických skupin a Národní technické muzeum Vás zvou na 24. ročník tradiční Audience u císaře Karla I. Audience proběhne v sobotu 16. května v Brandýs nad Labem-Staré Boleslavi. Akci již tradičně zahájíme přivítáním
Zůstaly bolestivé vzpomínky
skutecnepribehy.cz
Zůstaly bolestivé vzpomínky
Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli o tom někdy dokážu promluvit. Některé věci si člověk raději nechává pro sebe a nevrací se k nim. Některé vzpomínky už tolik nebolí, i když umí občas udeřit se stejnou silou jako dřív. Dnes je mi osmdesát, a přesto mě někdy zaplaví stejný smutek jako tehdy, když mi bylo dvanáct. Bylo jaro, slunce konečně
Zabil Tycha Braheho jed, nebo jeho vlastní zdvořilost?
epochaplus.cz
Zabil Tycha Braheho jed, nebo jeho vlastní zdvořilost?
Jedna z největších hvězd renesanční vědy náhle umírá po podivné hostině v Praze. Dánský astronom Tycho Brahe prý několik hodin nevstane od stolu, aby neurazil svého hostitele. Krátce nato přicházejí nesnesitelné bolesti a po jedenácti dnech agonie vědec umírá. Jenže kolem jeho smrti se po staletí šíří temné spekulace o otravě, tajných alchymistických pokusech i
Když záda protestují
nejsemsama.cz
Když záda protestují
Bolest zad umí zkazit den i náladu. Vyhřezlá ploténka ale nemusí znamenat konec aktivního života. Ukážeme vám, co skutečně funguje. Od úlevových poloh přes pohyb až po moderní léčbu. Možná jste to zažila: ostrá bolest vystřelující do nohy, ztuhlost, která nepovolí ani po odpočinku. Vyhřezlá meziobratlová ploténka (hernie disku) vzniká, když se měkké jádro ploténky vyklene ven a dráždí nerv. Co
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
V týmové soutěži na Mistrovství světa ve ski&golf v Zell am See-Kaprun zvítězily Češky
iluxus.cz
V týmové soutěži na Mistrovství světa ve ski&golf v Zell am See-Kaprun zvítězily Češky
Z čerstvě zasněžené sjezdovky přímo na golfové hřiště: od 13. do 16. května 2026 se v Zell am See-Kaprun uskutečnilo mistrovství světa ve Ski&Golf, které spojilo dvě zcela odlišné sportovní discip
Zůstane Portman opět na vše sama?
nasehvezdy.cz
Zůstane Portman opět na vše sama?
Nepromění se sen o šťastné rodince v jedno velké zklamání? Právě toho se obávají fanoušci herečky Natalie Portman (44). Ta měla právě v těchto dnech přivést na svět svého třetího potomka. Jeho otcem