Domů     Když potkám toho pravého, poznám to okamžitě
Když potkám toho pravého, poznám to okamžitě
6 minut čtení

Zatvrdila jsem se a řekla si, že si už do života žádného chlapa nepustím. Potom jsem našla přede dveřmi kytici lučního kvítí.

Všechno začalo tak, že jsem napochodovala ve Štěchovicích na parník. Doprovázel mě můj tehdejší kluk, a musela bych se hluboce zamyslet, abych si vzpomněla, jak se jmenoval. Měla jsem jich fůry. Byly to však samé nezávazné známosti, nic vážného.

Věděla jsem, že až to bude vážné, poznám to okamžitě. A taky že jo. Parníkem jsem jezdila pokaždé zadarmo, znala jsem tu každého, od kapitána po pomocného lodníka. Byla jsem totiž zdejší, holka křtěná Vltavou, to se počítalo.

Jako vltavíny

No jak říkám, nastoupila jsem a uviděla jsem ho. Toho neznámého fešáka, který mě hned upoutal. Jako z udělání tu byl taky s holkou. On s holkou, já s klukem. Ale podívali jsme se na sebe, šíleně to zajiskřilo a bylo vymalováno.

Můj kluk se na lodi nudil, vyloudil na někom noviny a ponořil se do nich. Mě si nevšímal, já jeho ostatně také ne. Více mě zajímal ten neznámý sympaťák, držela jsem se stále v jeho blízkosti a pokukovala po něm.

A když ta jeho na okamžik poodešla, nastala naše chvíle. Přitočil se ke mně a povídá: „Oči jako vltavíny, vlasy jako sluneční paprsky.“ Konstatovala jsem: „Pán je romantik, není-liž pravda?“ Přisvědčil: „Romantik z Prahy.

A slečna je odkud?“ Rovnou jsem vysypala přesnou adresu, nebylo času nazbyt, jeho stíhačka se už vracela a ten můj tázavě zdvihl oči od novin. A takhle to všechno začalo.

Vyšší síla

Byla jsem ztracená jako naše nejznámější trampská osada Ztracenka neboli Ztracená naděje. I ona kouká Vltavě se zalíbením do těch jejích hlubokých očí. Třetí den poté, co jsme se viděli na lodi, zazvonil u našich dveří.

Byl konec školního roku, oba jsme měli prázdniny – poslední, příští školní rok nás čekala maturita. Bylo zajímavé, co všechno jsme měli společného. Jako by se o naše setkání postaraly samy hvězdy, nebo osud nebo nějaká vyšší síla, bdící nad spřízněnými dušemi.

Oba jsme milovali řeku a lodičky a neuměli si život bez toho představit. I naše první rande se odehrálo na pramici. Jeden můj kamarád nám půjčil i hausbót na Slapech, strávili jsme tu romantický srpnový víkend, ale už se tam vkrádala nostalgie.

Prázdniny končily. Co bude dál? Chodil na průmyslovku, já na gympl. Rozdělí nás nadcházející školní rok? „Nerozdělí nás nikdy nic,“ ujistil mě.

Bláhová

Voda tajemně šplouchala, neslo se k nám žabí kuňkání, dlouhé vlasy vrb ťukaly na kulatá okýnka, hezky se u toho usínalo. Strávili jsme spolu rok jako v pohádce a potom se to všechno najednou sesypalo jako domeček z karet. Jako hrad z písku.

Petr slavil devatenácté narozeniny, pozval spoustu kamarádů. Těšila jsem se. Jak jsem byla bláhová! K mému úžasu si mě od začátku nijak zvlášť nevšímal, vlastně si mě vůbec nevšímal. Nechápala jsem to.

Snažila jsem se si to nějak vysvětlit, přesvědčovala jsem se, že tu přece nejsme sami, pozval kamarády, je slušnost se jim věnovat. Bývala bych to pochopila. Jenomže on se věnoval v první řadě jedné kamarádce. Nikdy jsem tu osobu neviděla.

Nebyla sympatická ani za mák. Zmalovaná, až to bylo skoro směšné, nápadně oblečená, sukně krátká, milion náramků a řetízků šelestilo a chřestilo.

Lepší vkus

Když se později tančilo, neodtrhli se od sebe. Odešla jsem bez rozloučení. Ještě ráno jsem doufala, že se to nějak vysvětlí. Čekala jsem na obvyklém místě na lavičce nad řekou, ale nepřišel. Chodila jsem k naší lavičce celý týden.

Ale pokaždé jsem tam seděla sama, jen s Vltavou, která útěšně šuměla. Copak se dá rozejít jen tak, beze slova? Jela jsem k němu domů, matka mi řekla, že tam není, a tak jsem nervózně přecházela před domem sem a tam. Čekala jsem do setmění. Rozsvítily se lampy.

Viděla jsem, jak přicházejí. Drželi se za ruce. Trhl sebou, když mě uviděl. Nezmohl se ani na slovo, jen omluvně pokrčil rameny. Štěkla jsem:

„Myslela jsem, že máš lepší vkus.“ Holka měla ošklivé kožené kalhoty, vlasy nepřirozeně obarvené na zářivě blond a chrastila nevkusnou bižuterií. Dodnes si říkám, jaký byl zázrak, že jsem odmaturovala.

Žádný jiný

Rozešli jsme se. Rozešla jsem se nejen s ním, ale s celým svým milovaným krajem, i s Vltavou. Moji rodiče nevěřili svým uším, když zjistili, že se stěhuju k tetě, daleko, předaleko, stovky kilometrů.

Teta byla opuštěná stará panna, udělala jsem jí svým nečekaným rozhodnutím radost. Našla jsem si tam v tom pro mě cizím kraji práci a na víkendy jezdila do maličkého pronajatého srubu u jezera. Bez vody jsem nedokázala žít.

„Nelíbí se mi, děvenko, že jsi tak osamělá,“ říkávala teta čím dál častěji. „V tvém věku by to tak nemělo být. Mám o tebe starost. Tvoje maminka mi naznačila, že ses v někom zklamala.

Možná to byl mizera, ale všichni nejsou takoví.“ Poprosila jsem ji, ať přede mnou o mužích vůbec nemluví. Nerada mi to slíbila. Občas naznačila, že si dělá starosti. Jednou přišla po setmění ke mně do pokoje a povídá:

„Já vím, nechceš, abych o tom mluvila, ale zkrátka se bojím, abys nedopadla jako já. Taky jsem se kdysi dávno v mládí zatvrdila, taky jsem si řekla: buď ten, nebo žádný jiný. A podívej, jak jsem dopadla.“

U jezera

Zanedlouho se tetička začala chovat jaksi tajemně. Až to bilo do očí. Dlouze a potichu s kýmsi telefonovala, jakmile mě spatřila, rychle se rozloučila. „To byl opravář na pračku,“ vysvětlila zajíkavě. „Rozbila se?“ divila jsem se.

„Ještě včera normálně prala.“ Neodpověděla, jen s povzdechem zabodla oči do podlahy. Neuměla lhát. Záhadné telefonáty se opakovaly. Pustila jsem to z hlavy a v pátek odpoledne odjela jako vždy do srubu k jezeru.

Ráno ležela na rohožce přede dveřmi kytice lučního kvítí, mokrá od rosy. Nechápavě jsem zamžourala po okolí. Sruby tvrdě spaly. Nikde nikdo. Ale když jsem se rozhlédla po verandě, zjistila jsem, že na lavici tu sedí známá postava a tázavě mě pozoruje.

Leknutím a úžasem jsem vyjekla. „Musel jsem hodně přemlouvat tvou mámu, aby mi řekla, kde jsi, a dala telefon na tetu,“ vysvětlil. „A teta říkala, že mě máš pořád ráda.“ Odpověděla jsem: „Seber se a zmiz. Abys věděl, mám vážnou známost.“ Usmál se:

„Teta říkala, jak moc jsi osamělá. Vážnou známost máš akorát tak se mnou. A s Vltavou. Tak se k nám oběma zase vrať, prosím. Hrozně moc nám chybíš.“ Poslechla jsem, a nikdy toho nelitovala.

Libuše (60), Praha

Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Země divů i relaxu – Albánie
nejsemsama.cz
Země divů i relaxu – Albánie
Průzračné moře, komfortní ubytování i služby, atmosféra historických uliček, ale i nádherná divoká příroda. A co je moc příjemné – všechno tu pořídíte mnohem levněji než v Česku. Albánie vás nadchne! Albánie už dávno není místem politických nepokojů. Proměnila se v bezpečnou oázu klidu, která nabízí vyžití jak pro vyznavače lenošení na pláži, tak pro milovníky divoké přírody a výšlapů s batohem na zádech.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém
tisicereceptu.cz
Chřestový krém
Chřest se do polévek či krémů hodí skvěle. Zkuste tento recept. Suroviny na 4 porce 400 g odřezků z chřestu (stonky, slupky) 8 stonků celého chřestu 80 g másla 2 lžíce mouky 1 l zeleninového
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
epochaplus.cz
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
Slavný filozof Platón věří, že každé dítě má právo na vzdělání. Do tří let má být s rodiči. Pak nastupuje do školy. Do dvaceti let se učí i sportuje. Následuje deset let filozofie. A nakonec, pokud má talent, může pomáhat řídit město. To ovšem platí pro muže. Platón (427–347 př. n. l.) chce, aby každý
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
21stoleti.cz
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
Všichni obratlovci disponují pánví, ale jen jediný druh ji využívá pro vzpřímenou chůzi po dvou končetinách, a tím je člověk. Příběh odlišného vývoje lidské pánve a bipedalismu se začíná psát před 5 m
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
historyplus.cz
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
Patří mezi sedm novodobých divů Ukrajiny. Řeč je o obřím černovickém areálu, za jehož vznikem stál slavný český architekt Josef Hlávka. Ten si na něm dal mimořádně záležet. Jeho stavební plány by při rozložení pokryly plochu fotbalového hřiště. S nesmírným zápalem rozkládá architekt Josef Hlávka (1831–1908) na stůl plány na stavbu velkolepé budovy. V kalendáři je březen
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
enigmaplus.cz
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
Jaká významná výročí ve světě záhad a událostí, které se dodnes nepodařilo objasnit, si připomínáme v září? EnigmaPlus.cz vám je představí! [gallery ids="158070,158071,158072"] 5. září 2013: UFO
Do manželství jsem se hrnout neměla
skutecnepribehy.cz
Do manželství jsem se hrnout neměla
Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům. S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě. Pořád jsem
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
iluxus.cz
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
Značka Tiffany & Co. dnes odhaluje novou kampaň, jež oslavuje exkluzivní a luxusní kolekci šperků inspirovanou Bird on the Rock, která bude uvedena na trh 2. září. Současnou podobu ikonického moti
Bršlice není jen plevel
epochalnisvet.cz
Bršlice není jen plevel
Máte-li alespoň malou zahrádku, pak víte, o jaké rostlině je řeč. Ano, je to ten téměř nevymýtitelný plevel s dlouhými oddenky, časem vykvétající do vysokých bílých květenství, s nímž už léta marně bojujete.   Ale co se na bršlici kozí nohu podívat trochu jiným pohledem? Uvidíte, že hned změníte názor. Je totiž nejen jedlá a
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
nasehvezdy.cz
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
V kuloárech se šušká, že herečka známá ze seriálu Ulice Veronika Čermák Macková (31) má novou lásku. Údajně jde o jejího letitého kamaráda, který ji vždycky platonicky miloval. Zřejmě tak nyní využi