Domů     Hrajeme si s babičkou a dědou
Hrajeme si s babičkou a dědou
5 minut čtení

Byla jsem vymodleným dítětem. Rodiče se o mě díky tomu přehnaně báli. Museli mít o všem přehled. Dokonce jsem se díky nim málem nevdala!

Rodiče měli vždycky až přehnanou potřebu mě chránit. Už ve školce máma vyváděla, když jsem domů přišla s nějakým škrábancem. Řešila s učitelkou, kdo mi to udělal a jaký k tomu měl důvod. Ve škole to bylo ještě horší.

Až do sedmé třídy mě vozili do školy a většinou i vyzvedávali. Byla jsem prostě jejich vymodlené dítě.

Všechny mi odradili

Nejtěžší chvíle jsem zažívala v době puberty. Líbili se mi kluci, ale s žádným jsem si nemohla začít. Mohla jsem doma prosit na kolenou, ale rodiče byli neoblomní. Na první pořádné rande jsem šla až v osmnácti, a to ještě tajně.

Když se o tom naši dozvěděli, nastalo peklo. Mého milého lustrovali, a tak nám kvůli tomu vztah nevydržel. Můj tehdejší přítel po půl roce vztah ukončil. Našim jsem to měla za zlé, ale jen těžko si připouštěli, že by to mohla být jejich chyba.

Dokud jsem bydlela doma, žádný nepřicházel v úvahu. Nikdo z mých nápadníků neustál ty věčné výslechy ze strany rodičů a tajné špehování, sotva jsme někam vyrazili.

Chtěla jsem svobodu

Své rodiče miluji, byli to skvělí lidé a jsem jim za mnohé vděčná. Vím, že všechno, co dělali, mysleli dobře. Nemohu se však ubránit pocitu, že jsou věci, do kterých by se dětem nemělo zasahovat. Alespoň se tím dnes vůči svým dětem snažím řídit.

Třeba právě co se týče jejich sexuálního života. Já se tehdy ve dvaceti odstěhovala. V podstatě jsem utekla. Svůj odchod z domu jsem si pečlivě chystala a našim o tom řekla až v den, kdy jsem odcházela. I přes pláč maminky jsem se konečně cítila svobodná.

Měsíc se mnou potom nemluvili. Ne že by mi to moc vadilo. Když jsem si později našla přítele a přivezla ho k rodičům představit, smířili se s tím, ale trvali na tom, že u nich musíme spát odděleně.

Nechtěla jsem o něj přijít

Měla jsem co dohánět. Pařby do tří do rána, alkoholové večírky, a hlavně muži. Když jsem se během pár let vyřádila, začala jsem myslet na vážný vztah. Bylo to ve chvíli, kdy jsem poznala Tomáše. Začali jsme spolu randit a o rok a půl později i bydlet.

Doma už naléhali a nutně ho chtěli poznat. Jakoby to byla nějaká rozhodčí komise. Nebudu lhát, já se tomu bránila. Představa, že mi zničí další vztah, mě děsila. Tomášovi jsem řekla, jací naši jsou, a prosila ho o nadhled.

Nakonec jsem byla překvapená jejich reakcí, protože se zdálo, že se naši změnili a berou mě jako dospělou. To, že jsem se spletla, jsem pochopila až při jedné z dalších návštěv.

Jak se sluší a patří

Měli jsme u nich strávit víkend. Když nás šla máma uložit do dvou různých pokojů, bylo mi před Tomášem trapně. „Mami, proč máme spát odděleně?“ zajímalo mě. „Nemáte po svatbě, takže se musíš chovat tak, jak se sluší a patří,“ řekla výchovně.

Ani dcera nic nezměnila

Mohla jsem jí říct, že už dávno nejsem panna, ale v tu chvíli bylo lepší udržet její naivitu než něco vysvětlovat. Tomáš se tomu díky bohu zasmál a nijak to neřešil. Zvykli jsme si, že když jedeme k našim, musíme spát odděleně.

O rok později mě Tomáš požádal o ruku a konala se veselka. Pro naše to měl být jasný signál toho, že už mě nemusí hlídat. Tři měsíce po svatbě jsme u nich zase měli strávit pár dní. Máma opět nezklamala. Automaticky nás rozdělila do dvou pokojů.

Neměla jsem sílu to řešit. Čekali jsme, až naši usnou. Přelezla jsem k Tomášovi a usínala v jeho objetí. Nad ránem jsme se zase rozdělili a naši žili v iluzi, že jsem jejich hodná holčička. Vtipné bylo, že se nic nezměnilo, ani když jsme už měli dceru.

Zůstal nad věcí

Kačenka spala se mnou a její tatínek ve vedlejším pokoji. Když se nás dcera ptala, proč nespíme spolu jako doma, řekl jí můj muž: „Víš, to je taková naše hra s babičkou a dědou.“ Přijala to, i když tomu ani ona moc nerozuměla.

„Dospělí jsou divní,“ komentovala to a tím to zhaslo. S manželem jsme si pak řekli, že to budeme brát jako zpestření našeho sexuálního života a budeme se o to víc těšit domů na manželské společné lože. Vlastně jsme oba byli rádi, že to naše dělá šťastné.

Asi tak měli pocit, že mě musí pořád ještě chránit. Rozdělené ložnice dodržujeme i dnes, když jedeme do domu rodičů, i přesto, že oni tu už s námi nejsou. Je to taková vzpomínka na ně, tak proč jim to nedopřát. Třeba se shora na nás dívají.

Dana H. (57), Jeseníky

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.