Domů     Hrajeme si s babičkou a dědou
Hrajeme si s babičkou a dědou
5 minut čtení

Byla jsem vymodleným dítětem. Rodiče se o mě díky tomu přehnaně báli. Museli mít o všem přehled. Dokonce jsem se díky nim málem nevdala!

Rodiče měli vždycky až přehnanou potřebu mě chránit. Už ve školce máma vyváděla, když jsem domů přišla s nějakým škrábancem. Řešila s učitelkou, kdo mi to udělal a jaký k tomu měl důvod. Ve škole to bylo ještě horší.

Až do sedmé třídy mě vozili do školy a většinou i vyzvedávali. Byla jsem prostě jejich vymodlené dítě.

Všechny mi odradili

Nejtěžší chvíle jsem zažívala v době puberty. Líbili se mi kluci, ale s žádným jsem si nemohla začít. Mohla jsem doma prosit na kolenou, ale rodiče byli neoblomní. Na první pořádné rande jsem šla až v osmnácti, a to ještě tajně.

Když se o tom naši dozvěděli, nastalo peklo. Mého milého lustrovali, a tak nám kvůli tomu vztah nevydržel. Můj tehdejší přítel po půl roce vztah ukončil. Našim jsem to měla za zlé, ale jen těžko si připouštěli, že by to mohla být jejich chyba.

Dokud jsem bydlela doma, žádný nepřicházel v úvahu. Nikdo z mých nápadníků neustál ty věčné výslechy ze strany rodičů a tajné špehování, sotva jsme někam vyrazili.

Chtěla jsem svobodu

Své rodiče miluji, byli to skvělí lidé a jsem jim za mnohé vděčná. Vím, že všechno, co dělali, mysleli dobře. Nemohu se však ubránit pocitu, že jsou věci, do kterých by se dětem nemělo zasahovat. Alespoň se tím dnes vůči svým dětem snažím řídit.

Třeba právě co se týče jejich sexuálního života. Já se tehdy ve dvaceti odstěhovala. V podstatě jsem utekla. Svůj odchod z domu jsem si pečlivě chystala a našim o tom řekla až v den, kdy jsem odcházela. I přes pláč maminky jsem se konečně cítila svobodná.

Měsíc se mnou potom nemluvili. Ne že by mi to moc vadilo. Když jsem si později našla přítele a přivezla ho k rodičům představit, smířili se s tím, ale trvali na tom, že u nich musíme spát odděleně.

Nechtěla jsem o něj přijít

Měla jsem co dohánět. Pařby do tří do rána, alkoholové večírky, a hlavně muži. Když jsem se během pár let vyřádila, začala jsem myslet na vážný vztah. Bylo to ve chvíli, kdy jsem poznala Tomáše. Začali jsme spolu randit a o rok a půl později i bydlet.

Doma už naléhali a nutně ho chtěli poznat. Jakoby to byla nějaká rozhodčí komise. Nebudu lhát, já se tomu bránila. Představa, že mi zničí další vztah, mě děsila. Tomášovi jsem řekla, jací naši jsou, a prosila ho o nadhled.

Nakonec jsem byla překvapená jejich reakcí, protože se zdálo, že se naši změnili a berou mě jako dospělou. To, že jsem se spletla, jsem pochopila až při jedné z dalších návštěv.

Jak se sluší a patří

Měli jsme u nich strávit víkend. Když nás šla máma uložit do dvou různých pokojů, bylo mi před Tomášem trapně. „Mami, proč máme spát odděleně?“ zajímalo mě. „Nemáte po svatbě, takže se musíš chovat tak, jak se sluší a patří,“ řekla výchovně.

Ani dcera nic nezměnila

Mohla jsem jí říct, že už dávno nejsem panna, ale v tu chvíli bylo lepší udržet její naivitu než něco vysvětlovat. Tomáš se tomu díky bohu zasmál a nijak to neřešil. Zvykli jsme si, že když jedeme k našim, musíme spát odděleně.

O rok později mě Tomáš požádal o ruku a konala se veselka. Pro naše to měl být jasný signál toho, že už mě nemusí hlídat. Tři měsíce po svatbě jsme u nich zase měli strávit pár dní. Máma opět nezklamala. Automaticky nás rozdělila do dvou pokojů.

Neměla jsem sílu to řešit. Čekali jsme, až naši usnou. Přelezla jsem k Tomášovi a usínala v jeho objetí. Nad ránem jsme se zase rozdělili a naši žili v iluzi, že jsem jejich hodná holčička. Vtipné bylo, že se nic nezměnilo, ani když jsme už měli dceru.

Zůstal nad věcí

Kačenka spala se mnou a její tatínek ve vedlejším pokoji. Když se nás dcera ptala, proč nespíme spolu jako doma, řekl jí můj muž: „Víš, to je taková naše hra s babičkou a dědou.“ Přijala to, i když tomu ani ona moc nerozuměla.

„Dospělí jsou divní,“ komentovala to a tím to zhaslo. S manželem jsme si pak řekli, že to budeme brát jako zpestření našeho sexuálního života a budeme se o to víc těšit domů na manželské společné lože. Vlastně jsme oba byli rádi, že to naše dělá šťastné.

Asi tak měli pocit, že mě musí pořád ještě chránit. Rozdělené ložnice dodržujeme i dnes, když jedeme do domu rodičů, i přesto, že oni tu už s námi nejsou. Je to taková vzpomínka na ně, tak proč jim to nedopřát. Třeba se shora na nás dívají.

Dana H. (57), Jeseníky

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud