Domů     Kamaráda strčili do děcáku a já plakala
Kamaráda strčili do děcáku a já plakala
3 minuty čtení

Byl to můj velký kamarád. Kluci ho šikanovali a já ho bránila. Když mi pak zmizel ze života, nevýslovně a dlouho to bolelo.

S Románkem se děti nebavily. Pocházel z domečku pod strání, máma umřela, táta si po její smrti se životem ani výchovou syna nedokázal poradit. Všechno se mu vymykalo z rukou, měl problémy v práci, pil, v domácnosti byl jako hrom do police.

Domeček postrádal záclony, okenní skla pukala, dveře nešlo za­mknout ani zavřít, uvnitř panoval děsuplný nepořádek. Románek chodil do školy pozdě, špinavý, když si nezapomněl aktovku, byl to zázrak. Ve mně měl jedinou kamarádku.

Měla jsem ho ráda a snažila se ho chránit před kluky, kteří na něho pokřikovali a schovávali mu čepice a sešity. Nosila jsem mu z domova leccos na zub.

Skoro nikdy nemíval svačinu a hladově koukal na všechny spolužáky, a tak jsem vymohla na mámě, aby připravovala svačiny dvě. Neřekl děkuju, ale koukal tak vděčně…

Hrozný kalhoty

Chodila jsem s ním do školy a ze školy a někdy se mi podařilo odvrátit hrozící útok, nebo bystře zareagovat na urážku určenou Románkovi, což on by nedovedl. Když se mu propadlík Syrový posmíval, že má hrozný kalhoty, vypálila jsem:

„Lepší hrozný kalhoty než mít v hlavě piliny jako ty, Syrový.“ A byl pokoj. Měla jsem Románka ráda. Když umřel i jeho táta, mého kamaráda popadla sociální pracovnice a strčila ho do děcáku. Kam, se nevědělo.

Těžce jsem to nesla, spoustu nocí proplakala, ale doktor čas všechno smazal. Ne, že bych na Románka zapomněla, ale už jsem na něj tolik nemyslela. Někdy však vyplul na světlo denní jako bolestná, zasutá vzpomínka.

Dobrodějka

Po letech najednou zírám na ten dům. Kouří se z komína, dveře celá léta pootevřené někdo zavřel, v zahrádce stojí moped. Hrklo ve mně. Románek! Je doma.

Stála jsem tam jako špatně vyřezaný svatý a koukala na baráček s mopedem v zahrádce jako na zázrak, kdy se zjeví Panna Maria a kolem ní zář. Hlavou mi běželo: nepozná mě. Vypadám jinak, přibylo mi třicet roků a nějaké drobné.

Bude mě považovat za čumila, za zvědavce, za vetřelce. Přesto jsem to nevydržela a vešla dovnitř. Něco kutil u kamen, ohlédl se, ušpiněný od mouru, a zvolal: „Ty! No já ale mám štěstí!“ Vletěli jsme si do náruče. Oba jsme plakali. Poznal mě.

„Největší dobrodějka mého života,“ povídá dojatě. „Ale já bych si tě našel. I kdybys tábořila na Aljašce, i kdyby ses plavila Atlantikem, i kdybys zrovna zdolávala Elbrus, našel bych si tě.“

Nevadilo, že jsem byla vdaná a on čerstvě ženatý. Přátelství, které nás pojilo a celý život pojit bude, je možná víc než všechny veselky světa.

Petra (65), jižní Morava

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud