Byla jsem příliš důvěřivá. Věřila jsem jeho slibům, že se rozvede a bude žít jen se mnou. Roky ubíhaly a on byl stále se svojí rodinou. Zůstala jsem sama, bez dětí i manžela.

Nebyl mým šéfem a já jeho sekretářkou, jak to v kýčovitých filmech bývá. Můj vztah s ženatým mužem byl snad ještě horší a ještě kýčovitější. Ten, jehož jsem milovala, bydlel ve stejném domě jako já. Naivně jsem jeho planým slibům věřila.

Vlastně ani teď, po mnoha letech našeho vztahu, si nejsem jistá, zda svoje sliby někdy myslel vážně, nebo od začátku věděl, že je nesplní.

Láska na první pohled

On samozřejmě tvrdí, že všem svým slibům chtěl dostát, ale osud mu v tom zabránil. Jenže jaký osud? Byla to jen jeho nezodpovědnost. Ke mně i k manželce. Nebyla jsem na to pyšná, že jsem se tolik let snažila rozvést ženatého muže, navíc se dvěma dětmi.

Jistě si každý řekne, že dobře mi tak! I já si to říkám. Nic jiného jsem si asi nezasloužila. Omluvou mi snad je jen moje velká a nekritická láska k onomu muži. Moc a moc jsem ho milovala! Seznámili jsme se úplně náhodou na domovní schůzi.

Ani nevím, co se tehdy řešilo. On tam byl za svoji rodinu, měl tehdy jedno malé dítě. A já byla novou nájemnicí malého bytečku v tom samém domě. Hned, jak jsem ho uviděla, se mi rozbušilo srdce. Věděla jsem, že k němu patřím!

Měl přednost přede všemi

I on na mně mohl oči nechat. Hleděl na mě tázavě a zároveň žádostivě. Hned po schůzi se doslova hnal ke mně a pozval mě na kafe. K sobě domů! Netajil se tím, že má rodinu. Manželka s dcerkou byly někde u kamarádky, tak jsme měli pro sebe asi hodinu času.

Od začátku našeho setkání bylo oběma jasné, že se z nás stanou milenci. Že jeden druhému nedokážeme odolat! Stalo se tak během několika příštích dní. Scházeli jsme se samozřejmě u mě, u něho to nešlo. Byla jsem tak zamilovaná! Ani on se svými city netajil.

„S manželkou se máme rádi, netvrdím opak. Ale nikdy jsem s ní nezažil to, co s tebou,“ říkal a já mu věřila. Proč taky ne? Byla jsem velmi pohledná a o nápadníky neměla nouzi. Přesto byl mým druhým a posledním.

Před Petrem jsem chodila jen s jedním stejně starým spolužákem. Spíš ze zvědavosti než z nějaké velké lásky. Náš vztah skončil hned po maturitě. On šel na vysokou a já rovnou do práce.

Rozvod se mu prostě nehodil

Získala jsem zaměstnání v jednom pečovatelském domě coby sociální pracovnice. Docela slušně jsem si vydělávala a byla samostatná, bez kolegyň a spolupracovnic. Ani nějakou blízkou kamarádku jsem neměla.

Všechny se dost brzy vdaly a měly jiné starosti, než se mnou klábosit. Můj svět se zúžil jen na lásku v Petrovi, mému ženatému milenci. Chodil za mnou celkem často, ale zůstával jen chvíli. Když začal sám od sebe mluvit o rozvodu, byla jsem štěstím bez sebe.

Nechtěla jsem na něho nijak naléhat, ale samozřejmě společný život s ním byl můj největší sen. Čekala jsem a čekala, ale on stále váhal. Zprvu to byla nemocná dcera, potom zase nemocná manželka.

Když jsem ji náhodou potkala před vchodem do domu, nevěřila jsem svým očím. Byla ve vysokém stupni těhotenství!

Podváděl mě s manželkou

A to mi Petr přísahal, že už dlouho spí odděleně. Dokonce si stěžoval, jak ho z gauče v obýváku bolí záda. Byla jsem rozhodnutá to s ním ukončit. Táhlo mi už na čtyřicet a toužila jsem po dítěti. Jenže samotná jsem si netroufala.

Bála jsem se být svobodnou matkou. Vlastní rodiče jsem už neměla a sourozence taky ne. Možná proto jsem se na Petra tak upnula. Nevím. On o dalším dítěti nechtěl ani slyšet. Prý to byl úlet. Prý manželka otěhotněla schválně, aby si ho udržela.

O našem vztahu sice nevěděla, ale přesto měla nějaké tušení. Dělala vše, jen aby zachránila manželství. A to se jí dařilo. Petr ji zahrnoval přepychem, kupoval jí drahé oblečení a dopřával i exotické dovolené. Říkal, že je to kvůli výčitkám svědomí. Prý když ji podvádí, musí jí dopřát alespoň hmotnou úroveň.

Čekala jsem marně

Mně naopak nemusel dopřát vůbec nic a já po něm nic nechtěla. Nezahrnoval mě luxusem a občas zapomněl i na moje narozeniny či svátek. Hostila jsem ho a vyvařovala mu vše, po čem toužil. Manželka prý kvůli dětem nemá na vaření a pečení čas!

Roky ubíhaly a já si ani nevšimla, že mi už táhne na padesát. Petr se už pomalu chystal do důchodu, když mi oznámil, že se budou s manželkou stěhovat někam na vesnici. Koupili prý domek a těší se, až tam budou jezdit děti a později i vnoučata.

Ani jsem neměla sílu plakat. Teprve nyní jsem si uvědomila, že jsem promarnila celý svůj život. Věnovala jsem ho chlapovi, který za to vůbec nestál. Jen mě celý ten čas využíval. Nebylo mu líto, že mě připravil o možnost mít vlastní dítě. Myslel sobecky jen na sebe a já na to doplatila.

Irena B. (56), Kolín