Domů     Tváře rodičů v plameni svíčky
Tváře rodičů v plameni svíčky
3 minuty čtení

Když rodiče zemřeli, z jejich domu jsem se odstěhovala a pořídila si menší byt. Jednou k ránu se mi v pracovně rozhořela svíčka.

Bydlela jsem roky na polosamotě se svými rodiči, kteří na stáří potřebovali péči. I když jsem se v tom domě vždycky bála, nic zvláštního se tam nedělo. Po smrti rodičů jsem se z něj ale raději odstěhovala.

Otec byl hodně nemocný a vzhledem k jeho vysokému věku bylo jasné, že co nevidět odejde na věčnost. Vzdala jsem se svého života a starala se o něj. Když přišel den jeho skonu, částečně se mi i ulevilo, protože to někdy bylo dost náročné.

Matka sice tak moc nemocná nebyla, ale zemřela rok a půl po tatínkovi. Věděla jsem, že v tom domě nezůstanu. Po skončení dědického řízení jsem ho prodala a koupila si menší byt ve městě. Děti ani manžela jsem neměla. Mě naplňovala práce.

Živím se jako architektka a velmi mě to baví. Měsíce po smrti rodičů jsem se k práci upnula víc než kdykoliv předtím. Dny i noci jsem trávila nad nákresy nebo u počítače. Obvykle jsem ještě v jedenáct hodin večer pracovala.

Světlo z pracovny

K mým oblíbeným večerním rituálům patřilo zapálení vonné svíčky. Její vůně mě uklidňovala. Bylo půl dvanácté v noci a já pocítila únavu. Vypnula jsem počítač, sklidila papíry, sfoukla svíčku a šla do ložnice.

Zjevně jsem usnula velmi rychle, protože jsem se vzbudila ve 3:13 nabitá energií. Usedla jsem na postel a všimla si, že z pracovny vychází světlo. Šla jsem se do pokoje podívat. Ve dveřích jsem ztuhla. Hořela tam totiž svíčka, kterou jsem večer zhasínala.

Svíčka hořela

Došla jsem k ní a sfoukla ji. Čekala jsem, až se z ní přestane kouřit. Znovu jsem zalezla do postele. Už mi nešlo usnout. Za pár minut jsem uslyšela praskání vosku. „To snad není možné, ona už zase hoří?“ vztekala jsem se cestou do pracovny. Skutečně.

Svíčka hořela a měla na své titěrné rozměry nebývale velký plamen. Sedla jsem si do křesla a chvíli se do plamene dívala. Vzpomněla jsem si na rodiče.

Známá tvář

Společně s myšlenkou na ně jsem si uvědomila, že se dívám do mlhavé tváře svého otce. „Tati?“ vyjekla jsem. „Jak to, že tě vidím?“ Promnula jsem si oči, jestli dobře vidím. Když jsem dala ruce dolů, uviděla jsem i matku. Oba se na mě dívali skrze plamen.

Seděla jsem tam další dvě hodiny. Musela jsem usnout, protože jsem se vzbudila kolem půl osmé. Podívala jsem se na svíčku, ze které ale nic neubylo. Nechápala jsem to. Tak dlouho hořela a je stále celá? „Tak se mi to celé jen zdálo,“ řekla jsem nahlas.

Když jsem pokoj zavírala, na zdi se pohnul portrét rodičů. „Tak přece jen jste tady byli,“ pronesla jsem a poděkovala jim.

Ilona V. (54), Zlín

Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.